Já to mám tak, že blog beru jako hospodu jen s tím rozdílem, že tady oslovím daleko více lidí, než u stolu. Navíc odsud nevyhazují kuřáky (i když jsou snahy vyhazovat blogery či diskutéry s jiným názorem, než je ten "správný", ať už z jakékoli strany). Samozřejmě vás nominuji na blogera roku a jen doufám, že nevyhraju za hlasování nějakou cenu. Loni to byla myslím kniha Markéty Šichtářové, ale mohu se mýlit, možná se o to dílo soutěžilo v jiné kategorii...

Blog hospoda je, to jste napsal trefně. Akorát do držky se tu dostává jinak, ale je pravda, že letět skutečně můžete. Netřeba mě kamkoli nominovat, jak jsem napsal, všechna sláva polní tráva - a navíc ta škoda, že lidi nehlasují pro články, nýbrž pro lidi, ale vzhledem k tomu, že je to stále o klikání jedinců pro jedince, tak by to dopadlo stejně. A s tou knihou od paní "co jsme ovce", nebyla to spíš nějaká cena útěchy?

Tak každý bloger občas ustřelí a napíše kravinu - prostě mu nepadne karta. Jen si to musí včas uvědomit a nesvádět svoji neschopnost na blbý karty v jednom kuse. Je tedy pravda, že někteří jdou ryze po tématech na karmu, ale jak jsem napsal, jejich věc. Třeba sedí doma, koukají, jak přibývají čtenáři a karma, a prožívají nějaké vnitřní blaho. Pokud jim to stačí, jejich věc. Jenom je smutný, že jakoby vnitřně nebo literárně nevykvetou. Ono když je zaděláno na talent a ten nevykvete, tak je to hřích. A u těch literátů je právě ten výkvět, že dokážou psát pro radost. Ono se to na článku pozná. Jako by měl skrytý kód, proč dotyčný to a to psal. Ale to by taky bylo na dlouho a Vy sám asi víte, co jsem měl touhle odpovědí na mysli.

vlastně jste to vyjádřil i za mě -:)

A to je dobře, že si rozumíme.

Tak to já jsem tedy u sebe nikdy nepozoroval takový talent, který by mohl stačit na napsání knihy. Pouze při čtení některých blogů mám pocit, že to, co bych chtěl k tématu říci, se nevejde do diskuzního příspěvku, proto to dávám do vlastního blogu. Většinou to nevyvolá žádnou diskuzi, což si lze vyložit tím, že všichni souhlasí nebo že je to tak slabé, že to nestojí za řeč. Druhá možnost je pravděpodobnější.

Já si myslím, že knihu může napsat každý, kdo jen trochu ovládá sloh. Příběh je šéf, jak se říká, a když ten příběh bude dobrý, lidi už přimhouří oko nad stavbou celé knihy. Jinak s těmi diskuzními příspěvky se mi to taky stává (a to asi všem) - obojí se mi stává: že napíšu namísto odpovědi nějaký blog a nebo že mi taky nikdo neodpoví. Třeba mi vážně nemají co říct - anebo na to opravdu ty lidi kašlou. Jak kdy.

karma a naprostý souhlas-fandím těm co si to zaslouží a jen se obávám, aby se to nezvrhlo v něco jako je Zlatý slavík

Tak já si myslím, že se to nikam nezvrhne a zůstane to stejné jako jiné roky. Je škoda, že se to třeba nezvrhne v předávání Oscarů, že by se nehodnotili stále stejní autoři, nýbrž práce, a třeba i těch jiných.

Krasne lidsky napsano

A já děkuji za milá slova.

Pavle, jsou lidé- píšící, kteří tvoří přesně pro to, co jste napsal: pro radost a sdílení, pro přetlaky, kdy nápad musí ven a hledat si svého čtenáře, pro psaní, prostě A to jsme my. Nikdy nebudeme v balíku ani světoznámí, řekla bych. Ale i tak to má dost do sebe Když mi napíše paní, že jsem jí udělala radost, další, že už netrpělivě čeká, až něco vyplodím. když mi někdo svěří svůj příběh, protože mi věří a protože jsem ho nějak oslovila, jsem šťastná, a to taky píšu bez patosu.

Vám

A přesně tohle mám na mysli. Ty lidi kolem. Nikdy jich nebude na miliony, co nám budou psát, a taky bychom ty miliony asi nezvládli. Narodili jsme se tady a tady píšeme. Tady nám napíše něco málo lidí, kteří neznají nás a my neznáme je, ale napíšou nám proto, že mezi námi funguje ona ta magie, jež při psaní vzniká. A s tím v balíku a světoznámí - no kdo by to nechtěl (ačkoli taky jsem už pochopil, že málo je někdy víc). Avšak já se domnívám, že je to ve světě postavené tak, že má-li se něco stát, tak se to stane, třebaže se to nestane ani o minutu dřív, než se to stát má.

Jo, blogy. To je ,,materiál". Sem bloger, tedy sem (Někdy i tam). Inu, není tvorba, jako ,,tvorba", ani dílo jako ,,dílo". Ani kvalita jako ,,kvalita". Vše je relativní, ale i pomíjivé, a mnohé končí obratem v digitál. stoupě. Mnohdy až ,,zaplatˇ pánbu" Ale ten pocit, někdy až tvůrčí, a to v celé ,,škále", nejednou až i za ní

To víte, blogerství jede. Někdy mám i pocit, že jde o nový druh náboženství. Ačkoli si myslím, že doby, kdy jsem jen tak psal ještě na stroji nebo na prvním notebooku s černobílou obrazovkou, a říkali mi pisálku, byly tak nějak lepší. Dřív se skoro divili, že píšu, dneska už říkají, že píšu jenom "taky". To máte jako s vlogerama. Taky narostli jako houby po dešti a je to jen další stupeň, že to bude dělat každý, kdo má kameru a umí ji na sebe namířit.

Pavle, je dobře, že jste to napsal. Ráda jsem si to přečetla a ráda i souhlasila. Mám především radost z toho, že můžu psát a pokud svým psaním dělám radost, pak je dvojnásobná.

Myslím si, že pokud člověk dostane dar, kterým většině způsobí radost, má ho využívat a tu radost dělat. Já vím, že se dneska všechno měří na číslo na finančních kontech nebo na kvalitu obleku, jaký kdo nosí - a čím větší blb s lepším mobilem, tím víc má posluchačů. Ale co, my umíme něco, co oni ne. Něco, za co se nám kolikrát i vysmívají. Ale ve skutečnosti jen závidí. Ne tu naši schopnost psát, nýbrž ten dar někoho rozesmát nebo ho na chvilku udělat šťastným.