Mě kdysi hodně dávno (je to už 20 let) pomohl MUDr. Krombholz, který mě opravdu nechal vypovídat a pak mi vyloženě otcovsky a od plic promluvil do duše. Zabralo to. A díky němu vím, že psychiatr by měl být něco jako průvodce nalomenou duší, který "jen" ukáže člověku, jak by se měl sám "opravit".

Od té doby jsem externí "opravy" už nemusela podstupovat :)

P.S.: a zdravím Vás :)

Taky Vás zdravím - já jsem si nakonec promluvil do duše sám a bylo. Nebo jsem si do duše chvilku (několik měsíců) mlčel a vyšlo to na nastejno. Ale pomohlo to.

Vy jste vlastně výborný psychiatr.

No, začal jsem s praxí sám u sebe.

No pokud jste in, tak máte svého právníka a psychiatra, já nejsem

Já jsem težce out.

Oceňuji váš článek: přes patrně velké problémy jste nad věcí, umíte to pojmout s humorem, byť černým (ale ten bývá nejhezčí), takový člověk se ze špatných zkušeností zpravidla umí dostat sám (než riskovat netalentovaného psychologa), někdy pomůže dobrý kamarád a nějaké příjemné hobby. Držím palce.

Děkuji, jak už jsem napsl níže, život mi připravil jinou léčbu, a celkem účinnou, a máte pravdu, humor je na to nejlepší.

Mam dojem, ze jste se obratil na spatnou adresu. S Vasim problemem by Vam spis mohl pomoci psycholog (a ne kazdy, jenom takovy, ktery sve remeslo opravdu umi a takovych je bohuzel nedostatek) Psychiatri jsou tu od toho aby zjistovali a lecili psychicke a ne psychologicke poruchy. Bohuzel je pravada, ze mnozi psychiatri se prilis brzy uchyluji ke zbytecnemu predepisovani leku, ktere mohou stav jeste zhorsit.

To máte pravdu. Taky bych se nejspíš potom obrátil na psychologa, ale osud tomu chtěl, že mě postavil do latě jinak. Dneska to beru jako léčbu šokem a ve finále nepůsobila vůbec špatně. Vlastně fungovala výborně a už jsem nikdy od té doby odbornou pomoc nepotřeboval.