Také bych chtěl vidět svět tak krásně černobíle jako autor...

Kdysi jsem slyšel, a myslím, že to řekl Steven Spielberg, že černobílá je barva pravdy - nikdo ji neošálí filtry.

Váš druhý odstavec je opravdu hodně cynický. Ale ta žena byla nemocná a někdo musí být zodpovědný za to, že chodila volně mezi lidmi. To se zatím nijak nedovídáme. Jinak samozřejmě, že student přišel o život, je tragédie.

Proč musí být někdo odpovědný? V současné době si bohužel hodně lidí myslí, že dokážeme vše kontrolovat a předvídat. Mohu Vás ujistit, že to tak není a náhoda či statistické možností stále hrají velkou roli. Třeba tady, na jednu propuštěnou problematickou je x propuštěných, neproblematických. Jak je od sebe oddělíte?

Ač nepřeju nikomu nic zlého, chtěla bych slyšet vaše názory, kdyby podobná psychická nemoc postihla vaši dceru/syna (to nijak neovlivníte ap osithnout to může každého). A vy byste věděl, že když se léčí, může normálně žít - s vámi, vaší rodinou, přinášet vám běžné každodenní radosti a strasti - taky byste řval, že tahle stvůra má být doživotně za zdí a při nejbližší příležitosti ji může dozorce zabít?

A co kdyby ta vaše dcera/syn už někoho pobodala? Co pak? Vy byste jí zřejmě prominula a nechala ji dál pobíhat na svobodě a její zločin bagatelizovala jako "ona za to přeci nemůže, to nemoc". Když už tu zneužíváte neargumentu v podobě toho, že lidé se mají vcítit a tedy ignorovat logické racionální rozhodnutí tím, že si představí, že dotyčného milují a tedy přehlíží mu prohřešky, tak si zkuste se vžít do rodičů obětí. Někdo jim zabije syna a lidé jako vy to bagatelizují, že se nic neděje, že to nemoc. Jako kdyby ta nemoc nebyla umístěna v konkrétním těle, kterému se dá zabránit v pohybu. Zkrátka si pletete zavírání psychicky nemocných se zavíráním psychicky nemocných co již spáchali vražedný útok. Těch tolik zase nebude. Jak jsem řekla, měli by odsedět plný trest. Začátek v léčebně a kdyby se podařilo je stabilizovat, tak na zbytek do vězení a nikoliv že půjdou ven. Lidé si musí uvědomit, že buď mají zodpovědnost a pak jsou zodpovědní za činy svého těla a nebo zodpovědnost nemají a pak se jim ovšem sebere i pro úkony jiné v běžném životě. Obojí mít nelze. Znamenalo by to totiž, že je dotyčný superobčan s nadřazenými právy než ostatní. Zodpovědný na pozitivní věci a nezodpovědný na negativní věci. Jako jisté etnikum. Chápu, že psychicky nemocným by se tato výsada líbila, ale ostatním se nelíbí, obzvlášť když jim přitom umírají děti.

Rozumím, proč jste to napsal.

Ale je za tím řada dalších nezodpovězených otázek.

Třeba ta, že to statečné chování toho chlapce bylo velmi iracionální. Choval se sice mravně, humánně, ale nedomyslel důsledky. Předem podotýkám, že jeho čin nechci zlehčovat, abych předešel útokům - Bůh ví, zda bych tu odvahu já sám v sobě našel.

Ale pokud vezmeme v úvahu, že nebyl nijak ozbrojen, vlastně hazardoval daleko za hranou možností. Skoro bych řekl, že v sobě měl mravnost, ale neměl zkušenost.

Třistakrát o tom můžeme psát a vždy tam zbude nějaká nezodpovězená otázka.

Napsal jsem to už ve svém článku: kdyby stát nepotíral ozbrojené jedince, nemuselo se to celé stát a ten Petr mohl dnes žít a zrealizovat svůj život.

Protože si stát monopolizoval právo na moc, nikdo tomu Petrovi pomoci nemohl, ačkoliv se choval hrdinně, ale též iracionálně. Nástup státní ozbrojené moci po více, než 3/4 hodině, byl pozdní a neefektivní. 

Ten hoch zaplatil životem za neefektivitu státu. Proto jsem psal, že státní vyznamenání by bylo výsměchem za jeho čin.

Vy jste asi trochu mimo,protože kdyby se"iracionálně"nechoval ten chlapec umřel by někdo jiný koho ten chlapec bránil vidíte v tom nějaký rozdíl?

Podepisuji. 

U nás se hrdinství moc nenosí. Jako by hrdina nebyl v oblibě, protože snad ostatním připomíná, že by toho nebyli schopni? Protože nechtějí mít před očima osobu, která je lepší? Nevím. Ale hlavně: není to nic bulvárního, u hrdiny se nelze ušklíbat nad jeho novými silikony, ne lze moralizovat nad tím, že byl ožralý nachytán s milenkou a doma štká jeho žena a pláčí děti. Hrdina neskáče pod vlak a nevžívá se ve skandálech. Proto malý český člověk hrdinu moc nemusí. Takový člověk si neřekne: chci být jako on. Spíš si řekne: proč tam blbec leze, proč to dělal, vždyť ho mohli zabít?

V naších poloměrech se uznává hrdina jedině již mrtvý a to ještě poněkud opatrně, s odstupem.

A dál: lidé nevážící si života jiných si nezaslouží, aby si jiní vážili jeho života. A není důležité, jestli je ten člověk zdravý nebo to ovlivňuje jeho nemoc. Jsem zastánce úměrného trestu, tedy smrt za smrt. 

V některých oblastech jsem přehumanizováni.

Chtěl jsem do svého postu dopsat, že bych neměl problém s tím, kdyby rodiče toho chlapce vzali pistoli, nebo kosu, a tu ženštinu zabili. Tam bych zcela rozuměl principu oko za oko, zub za zub. Jakmile se toho ujme stát, už s tím nemohu souhlasit.