Djoković – oběť, lhář, profesionál, nebo něco mezi tím?

Poslední zprávy v téhle tenisové a covidové kauze jsou v této chvíli takové, že soud dal tenistovi za pravdu a propustil jej z "izolace", ale byl opětovně zatčen policií za účelem dalšího šetření jeho situace.

Ale my se vrátíme na začátek.

Minulý rok Novak Djoković oznámil, že do Austrálie nepojede, a důvod měl prostý, nechtěl se nechat očkovat.

I já mám kolem sebe mnoho antivaxerů, a ti zajásali, protože najednou měli na své straně někoho známého, takže na sebe další hesla proti očkování nenechala čekat a rozjela se obvyklá smršť útoků a protiútoků, většinou na sociálních sítích.

(Teď mě napadlo, že tahle situace velmi připomíná zákopovou válku za První světové. Jednou vyběhli ti nalevo, ty postříleli kulomety z prava – kulomety rozuměj argumenty – a pak vyběhli ti napravo, ty taky tatatatata ti zleva argumenty, a zase byl chvilku klid.)

Už tenkrát jsem pod jeden z mnoha příspěvků na socíku napsal, že to nebude s rozhodnutím tak horké, neboť je známo, že Djoković další grandslamový titul potřebuje pro svůj rekord a v tenisu stačí málo, aby forma spadla dolů nebo se objevila nová, mladá hvězda, která vám další titul vezme.

Teď osobní stránka věci – mám Djokoviće rád, protože já mám rád veselé lidi, a Djoković srandista je. To na něm vidíte, že má rád humor a není takový suchar jako Nadal, který se sice usmívá a ženský šílí, ale na pivo bych s ním nešel – ostatně asi on se mnou taky ne. Djoković si umí ze sebe udělat legraci, a to je věc vzácná a neměla by se jenom tak přehlížet nebo neocenit

Jenže teď jsem narazil.

Asi jsem ve vlastním pohledu zapomněl na to, že Djoković je hlavně profesionál a být profesionálem znamená tu a tam, nebo i více tu a tam, být trochu za hranou, jelikož svět nic nedává zadarmo a umí se cukat a hodným lidem nechce dát vůbec nic, nebo skoro nic.

Nemám nic proti tomu, když někdo změní názor. Já to dělám taky. Není to nic na popravu, i když člověk by měl při změně názoru vysvětlit, proč ho změnil. Ale to se dneska nějak nenosí, ale čert to vem. Avšak když někdo změní názor, nesmí ten dotyčný počítat s tím, že ho změní i někdo jiný.

Kdo ví, co si Djoković myslel, když změnil ten svůj. Jestli mu jeho tah projde a budou rádi, že přijel – on hvězda. Nebo že si z něj jenom sednou na prdel. Nebo se zapomene, proč vlastně původně přijet nechtěl. Ale myslím si, že si asi vůbec nepředstavoval kolotoč událostí, který se po příletu rozjel na prodloužené jízdě.

Čech ví všechno a ví víc než Srb, takže hned se v diskuzích pod články objevily různé názory na situaci. Není nic zvláštního, že se úspěšný člověk nevyhne z pohledu jiných (neúspěšných z jeho a obyčejných z jejich pohledu) určitému zbožštění. Je to normální a není na tom nic špatného. Špatné je to, když si lidé myslí, že podobní polobozi by měli mít privilegia, nebo jich měli mít víc než obvykle.

Covid ukázal svoji sílu i jinak, a to právě v ohledu na možnosti, co se někomu může dovolit. Covid zavřel hranice nejen mezi státy, ale i mezi zažitými pravidly, co se mezi lidmi po léta držela.

Polovina lidí je pro, aby Novak hrál, druhá ne.

Jedna polovina tvrdí, že Australané jsou národem vyplašenců a přizdisráčů, a aby taky ne, když podle nich jsou to potomci trestanců, o nichž se přeci jistě ví, že to byli všichni vrazi.

(Ani nechtějte vědět, co si myslí jiné národy o nás – a žel někdy vidím a pak se stydím, že mají pravdu.)

Tahle polovina chce pro tenistu privilegia, jaká by oni nikdy nezískala, a ani by se o nich s nimi nikdo nebavil.

Druhá polovina tvrdí, že naopak Australané si umí udělat pořádek a u nich bych nebylo možné, co se děje u nás, jelikož by si to hlavně nedovolili lidé mezi sebou.

Patřím k té druhé polovině, a třebaže v některých ohledech myslím na chléb o dvou kůrkách, ohledně covidu jsou oni dál než my, nebo spíš že to lépe zvládají, a to právě možná díky tomu, že to jsou někteří potomci trestanců a kvůli tomu, nebo právě proto vědí, že v některých věcech se poslouchat musí.

Do toho všeho se objevily další informace, že Srb běhal s pozitivním testem na covid mezi lidmi, čímž vznikly další otazníky nad touto hvězdou. Otazníky, které asi mu moc neprospějí.

Australané na své straně nechtějí ukazovat slabost a nehodlají svět informovat o tom, že se u nich dělají rozdíly. Možná nechtějí, aby si o nich někdo myslel, že tenista vyhrál jenom proto, že má peníze. Ostatně, když se podíváte na zprávy o kauze, už to není moc o covidu, ale o špatném vízu. Už to není problém nemoci, ale úřadů, což naznačuje, že by pak hrál.

Zatčení zase naopak ukazuje, že nebude.

Já teď nevím, jak celá situace dopadne, ale už teď se rýsuje jedna jasnější varianta, a to, že ať skončí kauza jakkoli, Djoković si v ní bude moc pro sebe vybrat ze dvou možností.

Buď bude pro svět za podvodníka, nebo za lháře.

V tom nejhorším případě za obojí.