Když den vašeho života tím životním dnem není (a nebo naopak)

14. 06. 2021 19:06:30
Sny se plní, o tom není pochyb. Neplní se každému, ale i tak se plní. Univerzální recept na štěstí neexistuje a ani já vám ho nyní nepředložím.

Někdo sází na vytrvalost, jiný na známosti, další na znalosti, jiný další na znalosti známých - receptů by se našlo nepočítaně, avšak asi se shodneme na tom, že ke štěstí se vám nejvíc hodí jiné štěstí.

O svém úspěchu sníte a představujete si s ním budoucí život (což je taky jeden z receptů na jeho dosažení). Dotýkáte se ho, mazlíte se s ním, jako by to bylo něco hmotného, a připravujete se na tu velkou jízdu, která bude následovat, až se provalí všechna smůla a váš život se od základů změní.

Nejsem jiný, taky jsem chtěl úspěch. Ve psaní, to dá u mě rozum. A taky jsem se uměl radovat, když nějaký jeho záchvěv přišel. Když jsem se před mnoha a mnoha lety stal Mistrem ve tvůrčím psaní, ani se neptejte, co se dělo. Bylo mi dvacet šest, mám pocit, a podle toho vnímání úspěchu a jeho užívání si vypadalo. Na něco málo let jsem vyhrál soutěž ve větším nakladatelství (s naprostou šílenou povídkou, která rozdělila literární společnost na dvě poloviny, a dokonce jsem díky zažil bojkot jiných soutěžících), a když jsem se dozvěděl o vítězství, seděl jsem zrovna v tramvajácké střídací boudě na Palmovce a měl ruce nad sebou a stál jsem na stole a i někomu na pizze, co ji měl k obědu. Radoval jsem se tak moc, že mě kolegové vyhodili ven, ale já se vrátil oknem. Pak už mě nevyhazovali.

Taky musím přiznat, že díky tomuto vítězství jsem poznal odvrácenou stranu úspěchu.

Za prvé (sebekritika) : myslel jsem si, že jsem mistr světa amoleta a spoustu věcí podělal (chyběla skromnost, ale učte se jí v těhle našich končinách), čímž jsem budoucnost dost změnil a nepatřila pak k nejrůžovějším.

Za druhé (kritika ostatních) : poznal jsem, že závist je nekonečná a že se i díky málu dokáže měnit v nenávist. Ale zase se poučíte a přestanete věřit, že ti, kterým jste věřili, by vám někdy pomohli. Třeba právě s tou budoucností.

Ale karty se obrací, někdy když to nejméně čekáte, a tak dnešní den se mi splnil sen a vstupuju do světa, kde se nic neodpouští a kde se nic nezkouší, kde je to podle Petra Šabacha jako na vesnické zábavě, kde taky nejde nic zkoušet, a když děláte do nějaký holky, taky můžete rychle dostat do držky.

Představoval jsem si tenhle den mockrát. Vždycky byl v představách magický, přímo euforický, a byl dnem, který bych nezapomněl, ani kdybych žil tisíce let. Jako by se stal zázrak a já byl jeho základem.

Ale nic tak zvláštního. Mám radost, a pořád ještě čekám, jestli se promění v něco velkolepého, něco bláznivého - jako když se v muzikálu od Disneye zničehonic svět promění do velké scény, kde všichni zpívají a tančí a místo a emoce se změní na něco neslýchaného.

Ale nic se neděje.

Vzpomněl jsem si na jinou věc od Disneye. Na film Duše z Pixaru. Možná jste to viděli. Joe Gardner, jazzový pianista, při koncertu zazáří a zažije nejlepší večer svého života. Ale nic se s ním neděje. Stojí před klubem a ptá se saxofonistky Dorothey Williams, proč se to tak děje, když na tenhle den čekal tak dlouho?

A ona později povídá:

Plave malá rybka oceánem a potká dvě dospělé ryby a ptá se jich, kudy se dostane do oceánu. Ryby se na sebe podívají a říkají, a kde si myslíš, že jako teď jsi? Jsi v oceánu. Rybka se podívá kolem sebe a říká, ne tohle není oceán, tohle je jenom nějaká voda.

Docela mi to pomohlo, protože jsem příběh pochopil (a líbil se mi). Ale mluvil jsem dneska i s jedním chytrým člověkem, který je chytřejší než já, ale nedává to najevo, aby mi neublížil a neublížil i jiným, takže mě a jiné vlastně chrání. Mluvil o tom okamžiku velkoleposti, jak se nedostavil. Že je to moc dobře, protože kdyby se dostavil teď, už by třeba nepřišel potom. Ty velké věci mě prý teprve čekají.

Dnešní den končí a stále se nic nemění. Je skoro den jako každý jiný, až na tu událost, kterou sice vnímám poněkud z mého pohledu nepatřičně, ale nijak nepochybuji, že mi změní život.

Jak řekl ten moudrý člověk - velké věci mě teprve čekají. A já nemám důvod mu nevěřit.

Přeji Vám, aby čekaly i na Vás.

Autor: Pavel Hewlit | pondělí 14.6.2021 19:06 | karma článku: 14.00 | přečteno: 348x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 326 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...