Nedělní chvilka poezie od Dlouhé

Je mi líto, ale z nařízení vlády je nutné i básnickou tvorbu přizpůsobit současné krizi ohledně Covidu. Takže zapomeňte na básničky jenom tak pro radost, máte, co prý potřebujete... Ale no tak, moji milí, už nás nedostanou. Už ne.

Námluvy s nakladatelem

+

Otázka moje zazněla z ticha

Stala se součástí mého hlasu

Může být strojem času kniha

Nebo je kniha tím strojem času

+

Někdy je těžké, mí vážení

Se slovy tohle slovíčkaření

Někdy máte víc,

když máte maličko

A byla dřív slepice,

nebo snad vajíčko?

+

Tak stránky otáčím

Plavu v moři příběhů

A vůbec mi nevadí

Že nedržím se u břehů

+

Ke slovům unikám

Koukám na to vědění

Na další stránce

Jsem zas dál

A cítím jak kolem

Roste to sevření

+

Jsem v tohle zajetí

Mučí mě pohoda

Kdo tohle nezná

Nemá ponětí

Že některá vězení

Jsou vlastně svoboda

V deštíku bez deštníku

+

Kapky do světa na sebe bubnují

Všichni před nimi kvapně se schovají

Jak houby po dešti

Rostou tu terčíky

A lidi narychlo

Otvírají deštníky

+

Jsou jako květiny

oživlé vodou

Chodí si po jednom,

ale i po dvou

Rostou hned všude

Ulice stíhají

Vrážejí do sebe

Někdy se vítají

+

Jsou barevné,

v dešti si tančí

Někdy při zázraku

s málem se jančí

Nebe se zatáhne

Je to jak pohádka

Když v ulici vyroste

Květin plná zahrádka

S páskou přes oči

+

Slova se vedou,

činy se dějí

Často slzy uroní

Klamy za zády

se rády smějí

Pak uctivě se ukloní

+

Přetvářky kolem hrají své role

Kdekdo na ně rád pak skočí

Pravda je jedna, lži však dvoje

Tak spravedlnost má zavázané oči

+

Nedívá se,

jenom slyší

Hlasy plné slov a myšlenek

Oči klamou,

často ruší

Nic není jak se tváří navenek

+

A tak až přijde otázka čelná

Jedním dechem sfoukni svíce

kolem se narodí tma jen černá

A ty v ní uvidíš mnohem více