Jak seriálový trhák s názvem "Covid-19" ztratil dramaturga

Ve zkratce – dramaturg je člověk, který dohlíží na připravované dílo, případně včas pozná, že záměr prvotního tvůrce není dotažený do konce a ztrácí smysl.

Seriál "NEMOC" měl ve světě skvělý start. Předcházela ho vysoká sledovanost ze zahraničí a lidi seděli doma a sledovali jeho postavy s otevřenou pusou. Snadno seriál "sestřelil" mimo jiná i jinak divácky úspěšná kuchařská show a jiné pořady o vaření, neboť jedna paní z Číny uvařila polévku z netopýra a dlouho o ní mluvil celý svět. Takový gastronomický úspěch neměl ani rozčilený Gordon Ramsay či jeho česká mutace Zdeněk Pohlreich.

Přirozeně seriál zaujal i české tvůrce, jejichž scénáristický studovaný um končí kdesi mezi sledováním zahraničních seriálů a jejich převáděním do českého prostředí. Seriál "NEMOC" přejmenovali pro české diváky srozumitelnějším názvem "PANDEMIE" a se stejnými postavami a osudy jej začali od jara vysílat ve všech domácnostech. Stejně s uvedením seriálu se rozjela i marketingová kampaň, neboť jak známo v případech velkých věcí, merch vydělává, a tak nebyl v republice skoro nikdo, kdo by neměl svoji roušku a jejím nošením seriál podporoval.

V letních měsících si dal seriál pauzu, neboť není nic zvláštního, že v období dovolených sledovanost klesá a diváci si užívají čerstvého vzduchu, tentokrát bez roušky. V médiích po ten čas běžely pouze doprovodné Spin-off pořady jako třeba "Už je líp", "Česko poslouchá Vojtěcha" případně populárně naučný pořad o domácím kutilství s názvem "Vymalujte Prymulexem".

S koncem léta přišla nová nabídka televizních pořadů. Seriál "PANDEMIE" změnil název na "COVID-19". Diváci očekávali originální pokračovaní, byli však zklamáni. Namísto nových postupů se dočkali dalšího z mnoha pokračování, které sází na stejná dramatická klišé: Více ohrožených, více mrtvých, více paniky, více dojemných scén – to vše, jako obvykle při podobných produkcích, za větší seriálový rozpočet.

Pokračování seriálu "PANDEMIE" zklamalo očekávání na celé divákově čáře. Z příběhu se nic nového nedozvídá a musí znovu absolvovat stejné scénáristické postupy a kličky, které se v první sérii jevily jako něco nového, ale nyní již nudí pro svoji vyčpělost.

Je smutné, že tvůrci seriálu jsou si svých pochybení vědomi, leč nijak vývoj seriálu nemění. Že jsou si vědomi lze poznat z šance celý příběh zachránit, a to taky opět za pomocí klišé – jakými jsou povytažení vedlejších rolí do popředí, přeobsazení rolí hlavních nebo účinkování "hostujících hvězd", které se objeví vždy s prohlášením mající za úkol posunout děl kupředu.

V celém tomto postupu je vidět, že scénáři chybí pevná ruka dramaturga, který by příběh ucelil a divák se nemusel potýkat s nesmyslnými zápletkami a díl co díl se vyrovnával s nelogickými zvraty, které v minulém díle vyzněly zcela jinak než v díle následujícím.

Ani nabubřelý rozpočet a s ním velké scény seriál nezachraňují. Vypadají pořád stejně, a jelikož svůj účel pro diváka nesplnily, jsou při opakování k ničemu.

Je smutné, že seriálová hvězda, která z jara na televizním nebi vyšla, začala blikat, a celkově se pozvolna mění na meteorit, který sice stále hezky září, a zazáří ještě víc, ovšem, až před tím, než definitivně zhasne.

Považuji za více než pošetilé, že tvůrci připravují tomuto seriálu třetí řadu. Někdy je lepší jeden zážitek než zážitky se opakující. Jeden, ale pořádný.