Interview s deviantem (studie Kandaulismu)

Čtenáři o mně vědí, že píši nejen blogy, ale snažím se prorazit o na poli větší literatury. Pro svoji cestu nejdu prošlapanými cestami a tématy, a naopak se snažím kráčet po cestách méně tematicky známých.

Hodně ve svých příbězích řeším sexualitu postav, která právě jejich charaktery ovlivňuje a později i mění. Rozhodně nemíním jít právě vyšlapanou cestou, kdy se v příběhu objevuje náhlá homosexualita, a otec rodiny si sám sebe uvědomuje jako někoho, kdo pro druhé trpí a je svázán svou nepřiznanou orientací – a náhle si sám sebe vlivem tolerantního okolí uvědomuje, mění se a na závěr do zvuků houslí a roztahujícího se záběru líbá svoji mužskou lásku, přičemž z dálky ho sleduje manželka a děti a všichni jsou podle scénáře šťastní.

Tohle je už klišé a pravděpodobně se brzy dočkáme obrácených příběhů, kdy v homosexuální komunitě bude objeven heterosexuál, který začne bojovat o své místo pod sluncem.

Mě však zajímají jiné příběhy, méně veselé, a ne tolik veřejnosti objevené. Navíc jsou zbaveny běžné české tragikomičnosti, v níž je hlavní problém bagatelizován na roveň čehosi humorného, až groteskního.

Nyní proto píšu příběh, příběh, který má ukázat mnoha ženám, že jejich problém s určitým mužským chováním není ojedinělý. Že není náhodný, nebo dokonce speciální na takovou míru, že by ho měly ženy u partnerů obdivovat. Jde o skutečnou sexuální deviaci, která mnoha ženám ničí život, jejich představu o něm, a v neposlední řadu psychiku.

Ačkoli jsem si vědom, že v dnešní době mohou v manželství nebo v partnerství trpět a být ponižováni i samotní muži, problém, co mě zajímá je zvláštní tím, že se vyskytuje více méně právě u mužů. Ženy ho nemají. Zatímco třeba sub a dominantní role jsou známé u obou pohlaví, stejně jako jiné úchylky – tahle patří vyloženě mužům. Je jí Kandaulismus. 

Sexuologický slovník vydaný nakladatelstvím Grada definuje kandaulismus takto:

+

Kandaules (dávič psů) byla přezdívka lýdského krále Sadyatta (7. stol. Př. Kr.), který byl nadšen krásou své ženy a chtěl ji všem mužům ukazovat nahou. Kandaulismem označujeme sexuální deviaci, při které muž nutí ženu, aby se obnažená vystavovala pohledům či aktivitám jiných mužů a sám se touto situací vzrušuje. Spojuje v sobě prvky exhibicionistické, fetišistické, masochistické, ale i sadistické.

+

Nechci však tvořit příběh a postavy, které budou ploché. Stvořené na základě toho, že si přečtu o deviaci psychologické příručky, v nichž budu postrádat onu syrovost, co dělá z ní skutečně děsivou záležitost. Chtěl jsem poznat, jací jsou tací muži a jaké jsou ženy, které podobné chování snášejí. Kde jsou hranice, kde končí touha partnerovi vyhovět a začíná slepá oddanost hraničící se strachem s odsouzením a opuštěním a šílenstvím. Neboť jsem pochopil, že v těchto vztazích je manipulace strachem nejsilnější zbraň, jak dosáhnout svého.

Přirozeně nemohl jsem napsat inzerát:

Za účelem psaní románu hledám kandaulisty ve věku 30 až 60 let. Značka: diskrétní a rychlé jednání.

A zase jsem nechtěla, jak jsem již řekl, číst hromadu studií. Musel jsem ke zdroji.

V internetovém světě je mnoho komunikačních erotických serverů, více než je zdrávo a chodí na ně děti, které jsou natolik otevřené, že v nich naleznete svým způsobem nabídku na podobná dobrodružství. Samozřejmě musíte rozpoznat, zdali jsou dotyční uživatelé skutečně muži vyhledávající tenhle druh "potěšení", či pouze někdo, kdo kecá.

Bylo zvláštní, že pokud jsem s těmito muži komunikoval jako muž, nedocílil jsem u nich nějakého většího otevření se. Dostali jsme se pouze k přímé nabídce sexu a fotografiím manželky. Jiný případ nastal, když jsem s nimi začal komunikovat v roli ženy. Být ženou na podobných serverech není nic těžkého – těžší je dotyčné přesvědčit, že ženou skutečně jste. Ale i to se dá zařídit.

Narazíte pak na paradox. Dominantně vystupující muž se stává submisivním a jako kdyby se za svoji úchylku hodlal ženě vyzpovídat. Dominantní ženy jsem pro podobné typy velkým lákadlem.

Vedl jsem mnoho rozhovorů. Pomalu jsem se dostával pod povrch a pod kůži dotazovaných, kteří mi někdy více někdy méně upřímně sdělovali své důvody, proč se nechávají tímto odvětvím ovlivňovat, a vlastně svazovat.

Nešlo o muže, abych tak řekl, někde na okraji společnosti, Naopak. Z většiny se dala vypozorovat, a teď to řeknu možná ne dost přesně, uvědomělost a cílevědomost, s jakou o své úchylce hovořili.

Proto si pro následující rozhovor nepředstavujte někoho slizkého na pohled. Někoho, na kom byste hned viděli, že není v pořádku. Představte si pravý opak. Muže, 46 let, žijícího v domku na okraji města. Ženatého přes dvacet let, otce dvou dětí. Muže majícího dobré finanční a pracovní postavení. Muže, který je u svých sousedů oblíbený, a mnohdy i obdivovaný za svoji dobrotu a lásku, s níž se stará o svoji poněkud zamlklou manželku a děti. Muže, u něhož byste ani na moment nepředpokládali, že je někým jiným, než se vám sám ukazuje.

Pokud se s ním nesetkáte na druhé straně.

+

(Rozhovor vedu jako žena a je oproštěn od popisů a vulgárních slov. Je to rozhovor o upřímnosti, nikoli sexu. Některé čtenářky jej mohou brát jako terapii.)

Kdy si poznal, že je něco jinak?

Asi v době, kdy kamarádi začali vyprávět, jak s nimi jejich holky sexuálně žijí.

Dřív žádný znak?

Ne. Tohle není o něčem, co by člověk měl daný narozením. Jako třeba orientaci. Tohle je věc, která se vyvíjí.

Čím se tedy vyvíjela?

Těžko říct. Určitě na tom mají svůj díl rodiče. Matka byla a je velmi dominantní.

Myslíš dominantní v sexu?

To nevím. My jsme se doma o tomhle nikdy nebavili. Ale byla dominantní vůči otci. Pamatuju si, že někdy až tak, že ho mlátila.

Tebe mlátila taky?

Ne. Já byl její miláček. Já byl takový to dítě, jak ho máma všude vede. Říká mu, co má dělat, co ne, s kým se kamarádit. Když jsem zakašlal, už jsem ležel v posteli a starala se.

Dobře. Takže kdy tedy nastal něco jako zlom, když sis uvědomil, že je s Tebou něco jinak? Ale už ne jenom v představách.

To přišlo až s manželkou. Do té doby jsem neměl moc vztahů. Co si pamatuju, měl jsem dvě mladší holky.

Mladší?

Ne nějak o moc. Mně bylo sedmnáct osmnáct, jim něco přes patnáct.

Proč tak mladé?

Nic po mně nechtěly. Tedy nechtěly po mně nic, co jsem nechtěl já. Ani jsme spolu nějak moc nespali. Máma chtěla, abych s někým chodil, a tak jsem si našel takový. Docela mi to vyhovovalo.

A co manželka, byla taky mladší?

To už mi bylo dvacet. Byla mladší o dva roky. Bylo dobrý, že nebyla z Prahy. Máma o ní říkala, že je to taková vykulená husa.

Zamiloval ses do ní?

Ne. Láska v tom nebyla. Mám takový pocit, že jsme si jednoduše zbyli. Já ji bral něco jako... materiál. Mámě přišlo dobrý, že se bereme. Sice jí nikdy neměla ráda, ale zase říkala, že mě bude poslouchat.

Ona neměla sebevědomí?

Ale to asi měla. Ale to nehrálo roli. Byla to taková ta holka, co se nechtěla vrátit domů, a jestli jo, tak ne jako poražená. Dala se dobře formovat.

Jako myslíš ovlivňovat?

Jo, tak něco.

Dobře. A tedy jak jste se dostali k těm tvým věcem?

To už bylo na začátku. Jsem jí vysvětlil, že některý věci u nás budou jinak, ale že to nebude tak strašný, jak si myslí. Říkal jsem jí, že jsme mladí a že si chci užít, a že chci, aby si užila taky.

A ona to vzala?

Docela jo.

Takže všechno začalo docela rychle? A manželka nechtěla věci jinak? Přeci jenom ne všechny mladý holky zajímá sex. Zajímá je třeba kariéra nebo rodina?

Já jsem její kariéra a její rodina. Se svejma rodičema moc nevycházela, takže se u mě cítila dobře. Pokud někdo nevychází s rodičema, je velmi dobře manipulovatelný. Stačí, když se k němu chováte slušně a pořád mu opakujete, že ho nikdo neměl rád jako vy. To pak dělá zázraky.

Takže celý tvůj vztah je o manipulaci?

Samozřejmě.

Když se tak bavíme a vezmu v úvahu, jaký život žiješ, přijde mi zvláštní, že jsi dominantní, ale to zase neodpovídá tomu, že by si byl někdo, kdo by jen tak půjčoval manželku.

Já jsem dominantní řekněme přes ty rodinný záležitosti. Jako třeba, kam ke komu se půjde, co se a proč nakoupí, kolik peněz se utratí. Pokud jde o sex, je to jiný.

Jsi submisivní?

To taky ne. Já nemám rád ten vztah jako Domina a Otrok. To mi nic neříká. Já jsem jenom pozorovatel a zprostředkovatel.

Zprostředkovatel protějšků?

Jo tak.

Takže by se dalo říct, že samotný pohlavní akt ti nic neříká?

Ano, to je správně. V samotném aktu mi chybí vzrušení. Nijak se mi nestane, že bych ženu jenom tak chtěl. Tohle mi chybí. Vzruší mě, když ji chce někdo jiný.

Jak jste známosti vyhledávali?

Před lety ještě moc nebyly seznamky na internetu, takže jsme partnery hledali přes Sex kontakt, co vycházel. Odepisovali jsme nebo volali zájemcům. S internetem se věci zrychlily.

A manželka vždycky s výběrem souhlasila?

Musela.

Když říkáš to "musela", co kdyby se jí někdo nelíbil?

To mě nezajímalo, dělala to kvůli mně. Ona si byla jistá tím, že s ní budu, a podle toho se musela chovat.

Napadá mě, pokud slyším to slovo "muset". Nebylo by lepší si najít partnerku, kterou by samotnou tvoje chování vzrušovalo?

To by právě nebylo ono. Jde o moje vzrušení. Miluju, když vidím, že se trochu bojí?

Jako myslíš bojí Tebe?

Ne, mě se bojí jinak.

Jak?

Mě se bojí, že jí udělám ze života peklo. Bojí se, že jí vezmu děti, peníze, vy hodím z domu. Že bude úplně sama a nikdo jí nebude mít rád.

Opravdu by si to udělal až tak?

Ne. Právně by to ani nešlo, ale bát se toho musí. Jinak by neposlouchala. Léta to tak funguje.

Teď se posunu. Když přišly děti, co se změnilo?

Samozřejmě věci nešly jako dřív, ale to neznamenalo, že by se něco přerušilo. Začal jsem ženu fotit a rozesílat fotky po netu.

Jak rozesílat?

Zájemcům, co ji chtěli vidět. Je hodně chlapů, které vzruší žena, která je navíc vdaná a chlap ji nabízí.

Fotila se ráda?

Docela jo. Vlastně si v těch mých zálibách našla tuhle jako, co jí nevadila.

Dost se ta věc s posílanými fotkami podobá prostituci.

To není prostituce. Kdybych za to něco chtěl, tak možná. Mě stačilo, že ji jiní chlapi viděli a popisovali, co s nimi dělá a co si představují. I když nepopírám, že by se mi líbilo, kdyby prostitutkou byla.

Vážně? Nevadilo by ti to?

Naopak. Vzrušovalo by mě to. Je to moje oblíbená představa.

Stále mě to zajímá ohledně vašich dětí. Co se stane, kdyby nějaký spolužák narazil na některé manželčiny fotky? Dospívající tyhle stránky vyhledávají často. A pak fotky ukázal tvým dětem – něco jako, "Hele, to je tvoje máma!"

Jak jsem řekl, posílal jsem je přímo někomu určitému. Fotek volně dostupných na internetu tolik není.

Ale jsou?

Ale ne tolik.

A kdyby přeci tahle situace nastala?

Nevím. Asi by mi to bylo jedno. Nebo by mě to vzrušilo.

Raději se zeptám jinak. Ty vybíráš ženě její milence. Kvůli sexu. Co kdyby si manželka někoho našla sama – a ne kvůli sexu?

To se čas od času stává.

Opravdu.

Jo, dělá to. Jsou to takový její pokusy o normální vztah, ale nikdy to nedopadne dobře.

Proč?

Vždycky se začne bát, že jí všechno vezmu.

Žárlil si?

Jenom na to, že jsem neviděl, co spolu dělají.

Když to takhle popisuješ, skoro bych řekla, že se z toho musí zbláznit.

Jo, to se taky stává.

Teď nemluvíš vážně.

Ale jo. Tohle nemůže normální ženská zvládat. Manželku už několikrát hospitalizovali a bere prášky na uklidnění. Je vlastně nemocná.

To zní docela tvrdě, jak se k tomu stavíš? Nemyslíš si, že je to Tvá vina?

Není. Je to její věc že to tak dělá. Vždycky se zhroutí, když si najde někoho, o kom si myslí, že by jí bylo líp než se mnou. Přirozeně jí vysvětlím, že se to nikdy nestane. Z toho se většinou zhroutí.

Tebe nikdy nenapadlo, že by si ji nechal být?

Ani nápad. Investoval jsem do tohle vztahu moc času a peněz. Byl to vlastně jako výcvik. Víš, jako když cvičíš čokla. Taky nechceš, aby ti odběhnul, když už všechno tak hezky umí.

Na závěr otázku, která musí každého napadnout – myslíš si, že to, jaký jsi, je v pořádku.

Naprosto.

Takže ne něco jako výčitky svědomí, omluvy, nebo potřeba se léčit?

Cítím se úplně normální.

Díky za rozhovor.