Jejich puberta je jiná, než byla ta naše
Byl jsem pro tamější děcka něco jako tvor z jiného světa – měl jsem rodinu, domov, ale byl jsem tam s nimi, a to jsem nemusel. Stal jsem se něco jako zvířetem, co se narodilo se dvěma hlavami – taky se o něm mluví, ale málokdo ho doopravdy viděl.
Na rok jsem se stal jsem se něčím jako kamarádem, bratrem, tátou a mámou pro děti v rozmezí šest až osmnáct let. Zažil hodně a něco o tom i napsal. A určitě ještě něco napíšu, protože některé věci z hlavy nedostanete – a vlastně byste ani neměli, protože pak vidíte svět jinak.
Sám jsem vlastní děti nestihl, ale z mnoha se setkával, povídal si, dokonce je i vychovával, a jak někteří vědí, ve svých třiatřiceti jsem se na chvíli stal dědečkem – což ale dohromady neznamená, že bych se děti snažil ignorovat.
Taky si tak uvědomuju, že psát o dětech je tenký led, jelikož se vždycky najde někdo, kdo vás má za pedofila – zvlášť když o dětech nepíšete zrovna v pozitivech. Rovněž se nedivím, že se tady nedávno rozjela diskuze, jakmile se objevil komiks o zlobivé holčičce, která se chovala jako kráva – a lidem se nelíbilo, že jsou na ni lidí zlí, bůůů béééé.
Dnešní puberťáci jsou na tom jinak než my v jejich věku – což není nic divného, protože svět se za poslední čtvrt století strašlivě změnil. Změnil se v přístupu k dětem a v otázkách priorit, jaké k nim dospělí vnímají. Někdy mám pocit, jako by se dospělí snažili dětství úplně eliminovat a vychovávat z dětí rovnou dospělé jedince, kteří vydělávají, jsou soběstační a ve svých názorech postrádají onu krásnou dětskou infantilitu.
Vidím to a slyším hodně často, jak rodičové cloumají dětskýma ručkama a do zblblých tvářiček vtiskají touhu, aby už konečně zestárli a dostali rozum.
O něco později se tak svým způsobem stane a děti poznají, že je vedle nich něco špatně. Holky pochopí, že mámy nejsou jejich nejlepší kamarádky – stejně jako kluci v otcích marně hledají kamarády, co je plácnout po zádech a řeknou: Tak jdeme na to, vole.
Samozřejmě, doba rodičovství vůbec nepřeje – a nepřeje ani doba době. Každý dospělý člověk je zblblý idejemi o bohatství, úspěchu, o velkých domech, vysmátých rodinách, které se usmívají z obálek časopisů, o světě, který je natolik vzdálený tomu reálnému, až ten skutečný jako by páchnul a každý, kdo se k němu jenom přiblíží, je terčem posměchu – a tak než ukázat svému děcku, že svět je takový a takový, raději se ukazuje sousedovi přes plot, že na auto máme, že na tu dovolenou pojedeme tam a tam, že jsme koupili novou linku, že máme nové oblečení, a máme to všechno, protože se máme. Doba době nepřeje i tím, že matky a otcové přestali děti vychovávat, a začali se o ně pouze starat – což vysvětluje to, že chtějí, aby děti byly co nejdříve dospělé.
Koukám, kolik dnešních puberťáků je na prahu nervového zhroucení a rodičové vyhledávají pomoc odborníků. Ne že by to bylo potřeba – protože oni už léčí jenom důsledek, nikoli příčinu. Ta je přirozeně doma, v obýváku, nebo spíš v dětském pokoji, kam se mladí uchylují, aby si vytvořili vlastní svět.
Někdo by namítl, že vytvořit si vlastní svět, je něco normálního, pro dítě. To možná ano, to i imaginární kamarádi nejsou zatím na seznamu něčeho špatného – ale tenhle jejich nový svět je nebezpečný v tom, že v něm hledají všechny náhrady za nedostatky toho reálného (což je logické), ale tím novým světem navíc nedostatky v realitě překrývají, a překrývání ploch považují za normální legitimní postup pro vlastní vývoj a pochopení věcí kolem. Něco mi nefunguje, tak to změním tím, že to vyřeším svoji nejjednodušší cestou.
Děti pijí alkohol, roste u nich agresivita, je jim všechno jedno, ničeho si neváží – překrývají nedostatky.
Někdy se ptám, kde je hranice, od níž už platí bod, od kterého není návratu (to místo, kde rodiče teprve zjišťují, že se něco děje) – a myslím si, že takový bod neexistuje. Nikdy není pozdě začít vysvětlovat a hledat cestu, přestože každým rokem, jímž dítě stárne, je ta cesta složitější, náročnější, únavnější, ale pořád existuje.
Skončím tuhle krátkou úvahu trochu pateticky – určitě máte se svými dětmi dobré vztahy, myslíte si, že jsou v pohodě, ale vzpomeňte si, jestli za vámi někdy nepřišly a nestěžovaly si, že je něco trápí. Možná měly i slzy v očích nebo se jim třásl hlas. Možná jste jim odsekli, že máte taky problémy, a možná větší a taky je někam nevytrubujete.
Možná vaše děti vedly poslední dobou u snídaně monology, z nichž jste měli poznat, že jim vadí, jak už tolik, nebo vůbec nevnímají, že jste všichni doma dohromady kamarádi – a zase jste se stali dospělými a dětmi.
Nebo si vzpomeňte, jestli jste už je podezřele dlouho neviděli se smát nebo se u nich vytrácí potřeba se svěřovat. Všímejte si toho – třeba už kvůli jiným dětem, kteří něco takového neumí a na někoho jako my koukají jako na dvouhlavé tele.
Dělejte to, aby ty Vaše jednoho dne na vás nekoukaly úplně stejně.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz