Globální oteplování začíná u Svozilů

20. 08. 2019 14:22:24
Jako by toho nebyl celý svět. Jarmila K. přeplavala celý Blaťák, aby si na druhém břehu odskočila, protože toalety na břehu byly emisně nevyhovující. Prdy od krav byly označené jako nebezpečnější než světový terorismus.

"To jsou ale kraviny," řekl Václav Svozil uvelebený na gauči ve svém růžku při pohledu na televizní obrazovku. Sobota, odpoledne, vedle něj se už kupilo nádobí. Dva hrníčky od kávy a stejný počet talířků od odpolední mňamky.

Vlasta seděla za kuchyňským stolem o kousek dál a přemítala, kolik jí zbývá času do čtvrté hodiny, aby si dala sklenku vína, a nepočítala se za alkoholika. Penelopa cvičila na kytaru a brnkala Tichou noc, třebaže venku se schylovalo k letnímu dešti. Libor si u stolu nehrál s kostkou, nýbrž s novou kasičkou, z níž vždycky vyjela kočičí tlapa a stáhla peníz do útrob bedny, přičemž vyluzovala vřískavé zvuky. Dohromady s kytarou to znělo, jako by šílené kočky slavily Vánoce.

"Kdo to byl?" řekl Václav přísně a z gauče musel otočit hlavu jinam než k televizní obrazovce, aby na svoji rodinu upřel tázavý a celkem i znechucený pohled.

Brnk brnk br...

"Co máš na mysli, otče?" zeptal se Libor a vrazil chlupaté pacce další pětikorunu.

"Fuj, to je smrad," řekl otec.

"Říká se zápach, tatínku," odvětila Penelopa, "ale smrdí to strašně! Libore!?!?"

"To je na poblití!" řekl otec a snažil se rukou dosáhnout na kliku od dveří na zahradu. Nešlo to, měl na některé věci krátké prsty. "Libore, otevři to, nebo zdechnu."

"Já to ale nebyl, otče! Kdo nejvíc křičí, od toho to fičí!"

"Nebuď drzej!"

"Ale já to vážně nebyl. Strava od matky byla k obědu vyvážená a nevzbuzuje ve mně plynatost. Pravda, maso nepatřilo k nejlibovějším, ale nijak flatulenci nevyvolává."

"Penelopo!" přeskočil otec pohledem na dceru.

"Co, co já? Tenhle můj neni! Já svý prdy poznám, mám je měkčí."

"Vlasto!"

Vlasta nic neříkala. Pohledem se zadívala skrze dveře na zahradu, jako by přemýšlela, jestli i v těchto podmínkách by bylo možno pěstovat hroznové víno.

"Jako zvíře," řekl otec. "Bydlíš už dvaadvacet let v Praze. Tohle mi nepřijde normální." V návalu emocí se trochu zakuckal.

Pohled ze zahrady na manžela. Beze slov. Byla zvyklá na mnohé výtky, i na to, že pochází z vesnice.

"Náhodou, je to zdravé na plíce," řekl Libor. "Zvláště po ránu. To nejlepší na tuberkulózu."

Otec nevnímal a dokašlal. Očima se šermoval se svou podpisem stvrzenou sociální jistotou a pokračoval:

"A tobě jako ty salvy, co předvádíš, přijdou normální? Jsi jako ohňostroj, ale bez světýlek."

Penelopu uchvátil zájem:

"Tati, ty mámě počítáš prdy? Jo? Kolik jich má?"

"Dal bych si kávu." Řekl otec.

"A máš tam na ní vedle sebe ještě místo?" otázala se Vlasta s úšklebkem.

"Já to jednou počítala," pokračovala Penelopa. "A napočítala jsem tři za hodinu!"

"Já to taky bohužel počítal, protože jsem se třikrát poblil," dodal Libor.

"Zmlkněte oba!" zvýšil otec hlas.

Vlasta se podívala na hodiny. Jako by se svět zastavil, stejně jako puch v prostoru.

"Mamíííí, ať mě nechá," pištěla Penelopa.

"Hraj broučku," řekla Vlasta mile.

"Ať se ze mě nepoblívá."

"HRAJ, BROUČKU!" řekla Vlasta už ne tak mile.

Brnk brnk brnk – svatá noc.

"Jak zvířata," ulevil si znova otec.

Vlasta se zvedla a přešla ke kuchyňské lince. Nože se leskly v přihrádce víc než skvěle, stejně jako skvělé nápady.

"Jak ve vopičárně," pokračoval otec.

Vlasta se otočila, bez nože, a řekla:

"No, když na to přijde, ty je taky klidně můžeš stáčet ve velkým. A jelikož si nervák, můžeš to dávat jako nervovej plyn."

Brnk brnk brk – jala lid, v blahý klid

A Libor:

"A to v roce 1917 u belgického města Ypres..."

"A doooost. Ticho," vyštěkla Vlasta a zatřásla ve vzduchu rukama jako hadrová hračka.

Brnk br...

"Ne ty hraj! A ty mlč, nebo ti to zabavím!" a prstem Vlasta, jako by to byl už nůž, ukazovala na ty, se kterými se baví.

Brnk brnk – dvé jen srdcí tu v Betlémě dlí

Otočila se zpátky k pultu a oddychovala. Čas byl tak daleko před cílem. Nakonec zvedla hlavu a usmála se.

"Děti, kdo má chuť na flambované palačinky?"

Ze skříňky vytáhla velkou láhev domácí slivovice a hned ochutnala, jestli je k flambování vhodná. Byla – a nejen na flambování.

Autor: Pavel Hewlit | úterý 20.8.2019 14:22 | karma článku: 15.61 | přečteno: 539x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 281 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 487 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...