Málem mě na Podbabě sebrali policajti (všichni ve službě)

Na úvod napíšu, že jsem si svého přestupku vědom, nijak ho nepopírám, veřejně se kaju, a práce příslušníků Policie ČR a Městské policie si vážím. Ale napsat to musím.

A teď vážně nevážně.

Slavný soude: Poslední přestávka v Podbabě na lince osm nebyla dlouhá a Bůh je mi svědkem, ctihodnosti, že jsem tu malou, opravdu malou čokoládovou tyčinku z benzínové pumpy potřeboval. Neměl jsem zrovna hezký den. Trochu jsem se chytil se svým nejlepším kamarádem, moje Múza taky nebyla veselá, prostě den blbec. A přestože jsem na dietě, mozek ve mně si o čokoládu řekl.

A dál: Už když jsem přebíhal po druhé části přechodu směrem k trati a zahlédl u výjezdu od pumpy policejní vůz, nějak mi blesklo hlavou, že některé věci nemohou v mém životě dopadnout dobře. Snažil jsem se ještě osud zmást tím, že jsem k pumpě běžel po vyšlapané cestičce, a nikoli po chodníku, ale bylo pozdě.

No, zavolali si mě. Policistovi na sedadle spolujezdce zřejmě nevadilo, že běžím na červenou – vadilo mu, že běžím na dvě červené a při druhé jsem nechtěně cuknul hlavou směrem k jejich vozu, což vypadalo arogantně, ale, ctihodnosti, nebylo tomu tak.

Šel jsem k tomu člověku a poznal jsem na něm, že nebude mít smysl pro humor. To na lidech poznám. Možná se taky poškorpil se svým nejlepším kamarádem, možná taky byla jeho Múza smutná, a nejspíš jeho čokoládu na pumpě neměli.

Mohu Vás ujistit, že jsme se dostali až k vytahovaní Občanského průkazu. A to jsem byl milý, pokorný, takhle malinkatý a takřka jsem služebnímu autu leštil rukou stěrač.

(Vsuvka, prosím čtenáře, ne aby se tady ode dneška zde říkalo, třeba že Hewlit to má červený nebo že Pája to rád na třešně – to prosím ne. Pokud by došlo k soudu, jsem ochoten to hrát na hlavu a v pláči přiznat, že jsem měl ošklivé dětství, že už jako malý jsem se sám týral, týral jsem svého staršího bratra a posléze i oba rodiče. Případně jsem ochotný přiznat nějakou vraždu, protože bych za ní mohl dostat míň než za tohle, a ještě být po polovině venku na podmínku.)

Při vyndávání občanky jsem použil větu, kterou jsem si pro tuhle příležitost chystal posledních třicet let. Zná ji úplně každý, kdo kdy viděl detektivku, v níž se zatýkalo. Piloval jsem ji na situaci, kdy už budu na zemi, koleno policisty v mých ledvinách, kolem mě tak dvanáct zastřelenejch (ne všechno policisté) obětí.

"Potřebuju si zatelefonovat!" řekl jsem.

Policista na mě neklečel, pořád seděl v autě, a nevypadalo to ani na střelbu, a zeptal se:

"KAM!?"

A já že na dispečink.

Ani se nezeptal na jaký, ale přidal otázku Proč?

Já mu odpověděl, že na dopravní, abych oznámil, že linka osm pravděpodobně vyjede ze smyčky Podbaba se zpožděním.

Já už skoro v té chvíli vedle auta kajícně klečel (neměli být policisté venku?) a zahlédl výraz druhého policisty, v němž poznal názor, co si o celém Dopravním podniku myslí, když mu jeho řidiči běhají po nocích na červenou.

"Běžte!" oznámil mi policista a já se ještě jednou omluvil a políbil stěrač.

Na červenou se chodit nemá, to je pravda, uznávám. Když jsem se vracel na tramvaj, počkal jsem na zelenou a koukal po okolí, kde se auto ukrývá. Myslím si, že bylo nahoře u drogerie vedle Kauflandu. Pravda, v aroganci mně vlastní jsem si položil otázku, zdali se na policisty trochu nehněvám, že mě dál kontrolují, a nekontrolují někde někoho, koho jsem před lety hledal za podvod, ale to nic. Nesmíme lpět na maličkostech.

(Další vsuvka: pokud by se tu našly slečny nebo mladé paní, které mé živočišné rebelství přímo vzrušuje a mají mě za sígra s dlouhými vlasy a koženou bundou, co si umí ženskou pořádně pod/d/at, přihodím jim, že před několika dny jsem byl v obchodním řetězci a vstupoval do něj dveřmi, jimiž se normálně vychází – áááách, jsem prostě Rebel.)

Ale jo, svoji chybu uznávám, a když jsem po půlnoci pěšky cestoval domů, sám sebe jsem odsoudil k Veřejně prospěšným pracím a na křižovatce cyklistické stezky u Nové Harfy uklidil kolem koše. On ho sice jako obvykle zase někdo brzy ukradne, ale já mám svědomí čisté a dluh společnosti jsem splatil. Doufám, že ten zloděj taky padne na bdělou hlídku.

Benzínky po okolí jsou.