Já chci taky dýško, vy gauneři

S dýškem, diškrecí čili spropitným jsou vždycky starosti, poněvadž vždycky proběhne debata, kdo vůbec a kolik si zaslouží.

Dává se v restauraci, ačkoli už jsem taky zažil hosty u vedlejších stolů, kteří si nechali vyplatit zbytek až do poslední koruny. Hned tady někoho napadne, proč vlastně dávat dýško, když platíte za služby, za něž jsou dotyční právě ze zaplacených služeb placeni. Jako byste platili něco na víc – nebo za spokojenost.

Třebaže na tu spokojenost by se asi mělo platit předem, abyste dali najevo, že dneska chcete být obsluhováni líp a srdečněji než jiní hosté – platit za něco později, co stejně nebylo, je zvláštní.

"Pane, tady máte dvacku a budete ke mně chodit častěji než k tamtěm vzadu, jo?!"

S tím dýškem – chápu, že jsou na planetě místa, kde dýškem přispíváte na servírky/svobodné matky (děkuji za informaci americká kinematografie/, ačkoli u nás, i když kdo by nepotřeboval peníze navíc, jsou pravděpodobně servírky placeny lépe a nikde neprobíhá kampaň či filmová iluze, že si máte zaplatit svoji servírku za dolévání kávy. (zdroj: Gauneři, Miramax 1992 a Pulp Fiction, Miramax, 1994, rozjebaný cůůlmadrfakři)

Dává se dýško v restauracích, v kavárnách (nikoli v cukrárnách – to sleduju dlouho), v barech, u holiče – dokonce jsem zažil před lety na toaletě na Václavském náměstí, jak chlap přihodil pětikačku, a jestli by nemohl dostat o něco víc papíru, že si potřebuje po potřebě utřít i záda.

Dýško rozděluje společnost a budí emoce. Třeba na Palmovce je stánek s kuřaty a uvnitř se střídají dvě Ukrajinky. Jedna, štíhlejší a vysoká, je v pohodě a má kuřata chuťově normální, druhá, malá a silnější, je má vysušená, protože víc topí. Právě tuhle se strašně urazí, když jí dýško nedáte. Ne že by Vám hned nadávala, ale už Vám neodpoví na rozloučení a příště Vám klidně podle podá popraskané kuře či stehno, prasklé od vysušení (od té doby k ní nechodím a raději si beru kuře na svačinu za rohem v Pikant grilu – jsou milejší a vracejí na stravenky, dýško dávám do pěti korun).

Asi se shodneme, že dýško se dává za jakousi službu (a zase můžeme diskutovat, co je služba), což by bylo dobré, protože já taky dělám pro Vás coby tramvaják službu a taky bych si zasloužil nějakou kačku všimnýho za drobné laskavosti, které nemám na rozdíl od číšníka a servírky v popisu práce. Třeba otevírat dveře několikrát za sebou dobíhajícím, přemlouvat návštěvníky pouličních festivalů, že se milion lidí do vozu nevejde, oznamovat feťákovi, že se dveřmi se skutečně nedomluví a nevyplatí se s nimi ani boxovat, poněvadž by mohly vyhrát.

Za tohle všechno bych si jistě nějaké všimné zasloužil (nebo prosté děkuju), ale to je pouhá utopie založená na snu o dokonalé společnosti.

Sám sebe se teď ptám, jestli dýško do dokonalé společnosti patří. Jestli není tím, co dělá mezi lidmi zlou krev a zbytečně vyvolává v lidech hněv.

Nicméně kdybyste mi občas něco za moji nehynoucí a vroucí laskavost dali, mohl bych se dostat i na filmové plátno.

GAUNEŘI 2 – Quentin Tarantino

INT.  CUKRÁRNA AMARYLIS – DEN

Servírka dolévá kávu. Všichni muži se na ni usmívají, akorát pan HNĚDÝ se šklebí a servírky si nevšimne.

PAN HNĚDÝ: Žádnou zasranou tramvají nejedu. Naposledy to řídil nějakej zmrd a dvakrát mě do těch zkurvenejch dveří přivřel.

PAN RŮŽOVÝ: Nebyl to zmrd, vypadal jako doktor. Měl takovej ten hezkej výraz. Jako doktor, co řiká čerstvým vdovám, že jejich manžel exnul. A vdova se musí tvářit smutně, i když je ráda, že to te hajzl má Už za sebou.

PAN MODRÝ: Pojedeme tam čtrnáctkou, a žádný diskuze nebudou.

PAN SVĚTLÝ: Kurva, čtrnáctka, kurva. Tak to balím, na čtrnáctku seru. Ta svině nejede na Vltavskou, takže mrdám na to.

PAN BÍLÝ: Můžeme jet šestnáctkou. Tou se tam dostaneme taky. Bez prdele a bez přestupování.

PAN ORANŽOVÝ: Jo šestnáctka je, kurva, dobrá. Sice je to dýl, ale je to bez průserů. Vyhneme se centru. A nemusíme k Labuti.

PAN SVĚTLÝ: A kde je pak, do prdele, ta legrace, když nejste u Labutě. Kurva. Šestnáctka je taky v prdeli. Pojedeme metrem a pak to z Karláku dojdeme.

PAN RŮŽOVÝ: Výstup na Karláku je zavřenej.

PAN ORANŽOVÝ: Kurvy zasraný, kurvy. Mrdaj na to a člověk ani z ty černý prdele nevystoupí.

PAN HNĚDÝ (K PANU ORANŽOVÉMU): Kdyby si dal posledně tramvajákovi dvacku, mohlo to bejt bez problémů.

PAN SVĚTLÝ: Jak dvacku? Ten zmrd sotva otevřel dveře dvakrát. Nic víc. Dvakrát. Rozumíte tomu, kurva, dvakrát! Tady končí prdel!

PAN HNĚDÝ: Víš, že dát dýško tramvajákovi je základní českej zvyk.

PAN BÍLÝ: Jo, víš, kdo tu práci dělá? Frustrovaní chudáci, co si tam ani pořádně nevydělaj. Z čeho si myslíš, že ty lidi žijou. Z vejplaty? Kurva.

PAN ORANŽOVÝ: Kurvy!

PAN SVĚTLÝ: Kurva.

Pan HNĚDÝ: Kurva.

PAN BÍLÝ: Kurva.

PAN MODRÝ: Všichni jste kurvy. Pojedeme tam čtrnáctkou a bude to bez keců, vy sráči, podělaní.

PAN SVĚTLÝ: Ale...

PAN MODRÝ: Drž hubu. Čtrnáctka – a všichni, dáte tramvajákovi po dvacce. Jsou to chudáci, tak se my podle toho k nim budeme chovat.

VŠICHNI (JEDNOHLASNĚ). KURVA!