Zamyšlení nad třídním srazem a tím strachem z něj (un-kýč)
Možná musíte přistupovat jinak k samotnému setkání – něco jako já. Nebudu lhát a řeknu, že jsem sám nevěděl, jestli se na setkání po letech vůbec těším a jestli svoji účast rovnou nevzdat. (Navíc jsem měl chřipku.)
Co já vlastně o těch lidech vím? Co opravdu vím? A chci něco vědět?
Srazy jsou zvláštní. Na krátký okamžik jednoho večera se přátelíte s lidmi, jež znáte v úplně jiných podobách a charakterech, než jaké uvidíte právě onen večer. Sami nevíte, co očekávat, ale držíte se zažitého, co by tak očekávali oni od vás.
Nechtělo se mi tam. Měl jsem strach. Strach z nich, strach vlastně sám ze sebe. Kdo mě čte častěji, nebo hlouběji do minula, pochopí, že můj život není jako z učebnice.
Měl jsem strach. Stejný, jako kdyby někdo šel na sraz před čtyřiceti lety a nebyl ve Straně (nebo byl). Stejný jako homosexuál před třiceti (co když to oni vědí?) Strach jako já, člověk, který očekává, že skoro po třiceti letech od odchodu ze základní školky, se budou ukazovat fotky roztomilých potomků a hovořit o naplněných životech, kariérách, prostě o životě. A co jim řeknu já?
Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu. Sice jsem očekával, že já budu více mlčet, ale pokusím se alespoň ze spolužáků vyrazit slíbené bonbony, žvýkačky, na střechu hozený tenisák – a od jednoho spolužáka fotku ne příliš oblečené dívky. Taky jsem si vzpomněl, že jednou jsem si z dlaně líznul Vitacitu trochu víc a rozšoupnul se a pozval kamarády na sladkosti – celých devatenáct korun mě to stálo. Považte, devatenáct, balík. A nikdo mě na revanš nepozval.
Nic se však neměnilo na tom, že jsem měl strach, co budu o sobě vyprávět. Veselé zážitky s nebožkou Helenkou (ne neumřela, ale kolega jednou pojmenoval exmanželku nebožkou a od té doby se to chytlo), o absenci dětí, kariéry – o tom, jak se ještě pořád neozval Hollywood, ačkoli jsem se už několikrát připomínal.
(Halóóóó, halóóóóó, Pavlík by chtěl pracovat. Nejlépe ve firmě Disney. Ale vezmu klidně i něco menšího, třeba DreamWorks nebo Universal.)
Šel jsem. A bál se. A stala se zajímavá věc.
Ne, nepřestal jsem se bát. Pořád jsem se bál, jako bych se sám za sebe styděl, že tam kde jsem, není zrovna moje pravé životní místo. Stalo se něco jiného. Přestože jsem vlastně o těch starších klonech malých spolužáků s tenkrát podivnými názory na svět, na politiku, na sex, na cokoli (já nebyl jiný) nevěděl zhola nic, jako by však zafungovalo nějaké kouzlo, které z nás sice neudělalo zase děti a sotva mladistvé, ale něco v nás nám nedovolilo na sebe koukat jako na cizí lidi, jaké potkáváte kolem sebe každý den a s nimiž taky hned na pivo nejdete, natož abyste jim ukazovali fotografie dětí a vyprávěli svůj životní příběh.
Pravda, došlo na fotografie, na kariérní postupy, na pochopení, že ta dívka, která se vám styděla dát před kinem pusu (byli jsme na Belmondovi), je v tohle a v jiném nepopsatelně dál a na Šumavské jahůdky ji už neutáhnete, ale pořád to bylo fajn.
Nezdržel jsem se dlouho. Chřipka mě zase objímala a milovala vší silou. Ale i těch několik hodin bylo fajn a stačilo, aby některé strachy a předsudky polevily – a díky z to všem.
Mám pro Vás drazí spolužáci vzkaz. Přestože jste mi nevrátili ty bonbony, žvýkačky, tenisák – a hlavně tu fotku s tou slečnou, jste milí a jste ty nejlepší neznámí mého života, s jakými jsem se v dospělosti setkal.
PS: Pokud někdo omarodil, to je za ten devatenácti korunový mejdan.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Z uprchlíka agentem. Šapošnikov sehrál při výbuchu ve Vrběticích klíčovou roli
Premium Jakou roli hrál ve výbuchu muničního skladu ve Vrběticích bývalý ruský voják Nikolaj Šapošnikov? O...
Rusko bombarduje civilní cíle a chlubí se tím. Nechutné, říkají Ukrajinci
Premium Záporoží (od zpravodajů iDNES.cz) Areál stavební firmy v Záporoží nacházející se jen dva kilometry od centra města zasáhla raketa...
Severní Makedonie zvolila novou prezidentku. Předchůdce uznal porážku
Severomakedonský prezident Stevo Pendarovski uznal porážku ve středečním druhém kole prezidentských...
Izrael otevřel přechod Kerem Šalom, pomoc se k civilistům přesto nedostává
Do Pásma Gazy ve středu přes klíčové hraniční přechody na jihu oblasti nepřicházela žádná...
Prodej rodinného domu 351 m2, pozemek 3 049 m2, Mělčany
Mělčany, okres Brno-venkov
4 200 000 Kč
- Počet článků 942
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz