Vozil jsem živoly

Pojem živá mrtvola asi znáte. Logický je tedy i termín mrtvá živola. S tímto výrazem jsem se setkal jako dítě u skautů. A teď v posledních dnech díky kamarádce z Jiren.

O výstavě a setkání příznivců značky Harley-Davidson asi víte. Dopravní podnik jde podobným akcím na ruku, a tak zajistila dopravu a uzávěrky. Někdy mám pocit, že DP jde na ruku svým klientům až moc. Někdy něco, co vypadá hezky na papíře, už nemusí tolik hezky vypadat pro samotné řidiče. Pokud se ptáte, čím ještě jde DP cestujícím na ruku, tak mě napadá, že třeba prodlužováním intervalu při zavírání dveří mezi zmáčknutím tlačítka na panelu a samotným zavřením dveří – jestliže si myslíte, že Vám pořád někteří mí kolegové schválně zavírají před nosem, tak se mýlíte. Zavření před nosem se stává vzácným případem, v němž se snoubí dohromady vypočítávání intervalu zavření, porovnávání rychlosti chodce či běžce, působení náporu větru a vliv síly dveřního relé na křídla dveří. Prostě matematický zázrak.

Já v dny oslav jezdil. Všechny. Zprvu jsem se snažil celou záležitost se zvýšenou přepravou cestujících brát s humorem a na FB psal zprávu, že po celý den vozím členy skupiny ZZ-Top. Skutečně mnozí cestující tak na mě zjevem působili. Šátky na hlavách, kožené oblečky jak ze sado-maso filmů, tetování po těle. Akorát ta motorka jim chyběla, a proto jeli tramvají. A většinou turisté.

Takový první konflikt přišel na Palmovce se skupinou německých rádoby motorkářů (byla to větší skupina seniorů a všichni měli stejné oblečení v motorkářském stylu, nastupovali na Ocelářské) na Palmovce, a to proto, že odmítli opustit prostor vyhrazený pro vozíček, jemuž jsem přikláněl nástupní plošinu. Jinými slovy, odmítli odsun a pořád opakovali cosi o majne place. Nakonec šli.

Svoje pohoršení mi dali najevo při výstupu na Strossu, kde vystupovali nejen oni, nýbrž i vozíčkář. Poznal jsem, co si o českém prostoru myslí, a abych nemohl plošinu zvednout, schválně mi pomalu každý na ni šlápl a trochu přidupnul. Ruce měli naštěstí u těla.

Nebudu rozvádět, že někteří motorkáři neznali na semaforu červenou barvu a málem jsme ne Bílé Hoře stvořili vůz KT8-HD s velkými řídítky a kabinou, ale rovnou se přesunu k večeru, kdy motorkáři ukázali i jiná, ne zrovna slavnostní já.

Přestože jsem byl kolegou na brigádě na Výstavišti ubezpečen, že návštěvníci příliš nepijí, viděl jsem skutečnost poněkud jinak. Právě ta skutečnost mě právě přivedla ke slovu „živola“, neboť jak jinak lze popsat bytost, jež je ještě živá, ale už má známky čehosi post mortem, avšak ještě mrtvá nebyla? České pivo má prostě říz.

Ale české pivo je i multikulturní a dokáže lidi spojovat a ukazuje nás jako bytosti jedné planety se stejnými problémy.

 Příklad: Jakýsi anglicky hovořící motorkář se snažil na Palmovce dostat ven svého kamaráda, který reagoval slovy jako něco foneticky: ju madr fakrm, vhat arjů důjing, what th hell, jů bastrd!

Nechtělo se mu. Ale kamarád ho dostal ven.

A za několik zastávek jiná živola tahá ven jinou živolu a ta říká: što ty čemošnik, chuj, što ty dělaješ?

Nechtělo se mu. Ale kamarád ho dostal ven.

Co se týče samotné akce s motorkami, pravděpodobně se povedla a mnoho lidí na ni bude vzpomínat. Lidé se přátelili, vynášeli se z tramvají jako na jaře smrtky, nafotili miliony fotek.

DP taky akci zvládlo. Lidé byli spokojeni. A slibuji, že já si akci také budu pamatovat.

Včera při cestě nocí do vozovny si nějaký milý pán vytáhl ve středním článku nádobíčko a začal močit na dveře. Z těch dveří jsem ho o stanici později vyhodil – a to tak rychle, že měl hada ještě venku. Nijak neprotestoval, a ještě se mi omluvil (hada stále venku). Jak říkám, cestovali se mnou pouze milí lidé.  

PS: Děkuji panu Klementovi za karmu.