Úžasňákovi 2 – a pak ta jednička ztraceného života
Ale tohle není článek o kritice stavu věcí (možná), nýbrž o vzpomínce na prosincovou sobotu před čtrnácti lety a kino na Černém Mostě, které tam už dneska nenajdete (jiné jinde ano).
Pamatuju si, že jsem ten den měl ráno kocovinu. Večer před tím měli tramvajáci vlastní vánoční večírek a já si pamatuju, že jsem skončil kolem druhé a dorazil do Vysočan jakýmsi odvozem. Dost často se zastavovalo, poněvadž kolegovi se neudělalo často dobře.
Za pět hodin jsem, sám nevím proč, vstal a odešel na burzu na Kolbenově ulici pro černá DVD. Žádné novinky nebyly. (Tu burzu tam taky už nenajdete, přemístila se k zastávce U Elektry, DVD taky ne, začalo se stahovat a poetika černých kopií vzala za své). Pak jsem šel zase spát a probudil se odpoledne a šel do kina.
Nebudu Vám děj filmu popisovat, třeba ho znáte, jde mi o tu náladu okolo. Psal se rok 2004, mně bylo šest a dvacet a pořád nic nebylo nemožné. Měl jsem život stále před sebou. Byl jsem vlastně stále na startu.
V kině jsem byl s Luckou a Markem. Tenkrát byli milenci a neměli skoro nic, dneska jsou manželé, mají dvě děti a barák s hypotékou. Film působil jako příběhové zjevení. Studio Pixar (tehdy ještě nikoli spojený s Disney) ukazovalo dominanci na poli vyvážených příběhů, které jsou stejně tak pro velké tak pro malé, a do světa volalo, že není špatné zůstat v duši dětmi – že pak nějak jde práce líp od ruky a lidi si víc rozumí.
Po představení jsme jeli všichni tři do Klánovic do Besedy (ta tam je, ale má trochu jiný kabát) a užívali si života. Tehdy to prostě byla doba, kdy se daly dělat mnohé věci každý den.
Uteklo čtrnáct let a já jsem zase na startu života. Skončila výrazná, ne zrovna skvělá životní etapa a v kinech startuje druhý díl Úžasňáků.
Děj opět vyprávět nebudu, ale scéna, kdy Helen volá domů manželovi z hotelového apartmá je prostě, no úžasná, ostatně i všechny scény s Ednou. Pixar opět všem dokazuje (už společně s Disney), že i po dvaceti filmech vědí jak na to a dokáží míchat scény humorné a dojemné s takovou rychlostí, až se smějete skrze slzy. Až člověk musí žasnout.
Uběhlo čtrnáct let a změnilo se mnohé. Nevím, jestli je to mým životem, ale mám pocit, že lidé kolem mě nemají v sobě takovou energii, jakou jsem v sobě cítil já v prosincovém večeru před čtrnácti lety. Nemyslím u svých vrstevníků, nýbrž úplně u všech. Šestadvacetiletí už nejsou těmi, jako jsem býval v jejich věku já. Pořád jde však o subjektivní pocit.
Hodně se mluví o naději. Tak často, že se mluví o naději skoro u všeho. Proto má ona naděje mnoho podob. Někdy takové naděje narážejí na jiné naděje a navzájem se vylučují, a stávají se čímsi špatným – třebaže na začátku měly podobu nadějí a lepšího zítřku.
Samozřejmě se dostaneme k tomu, zdali filmy, nebo celkově umění (pravé umění, ne to, co vídám u Letenského tunelu v uliční galerii u kolejí) mohou znamenat naději. Já si myslím, že ano.
Netvrdím, že jsem při sledování filmu o rodince Úžasňákových (ano, překlad je děsný, patří však k lepší variantě, že překladatelé neponechali anglické slovo „inkredibl“) v sobě ucítil víru v lepší zítřky a začal všechny milovat a rozdávat lásku na všechny strany přetékajícími hrstmi dobra. To ne. Viděl jsem schopnost, co lze vytvořit, když máte talent, vizi (peníze, hodně peněz) a touhu, nebo chcete-li přirozenou vnitřní nutnost být prostě hodný a pozorný vůči jiným.
Nijak netvrdím, že všichni tvůrci toho filmu jsou svatoušci, jistě se mezi nimi ďáblíci najdou, ale jde o výsledek, jaký po nich zůstane. A ten je pozitivní. Je vlastně tou nadějí.
Druhý díl má již nyní obrovský úspěch a pokračování se dočkáme o něco dříve než za čtrnáct let. Možná do tří. Není to mnoho, ale ne taky málo. I za tři roky se dají vytvořit velké věci. Jaké, je jen na vás. Já klidně zase můžu stát na startu.
Zatím můžete jít za dva měsíce do kina a zase se na chvíli stát dětmi a připomenout si, že když těmi děti jste, jdou některé věci líp. Možná po odchodu z kina něco z toho na chvíli oživlého dítěte ve vás zůstane. A v jiných taky. Kdo ví. Třaba si pak budeme rozumět.
A někdy jindy vám budu vyprávět, jaké to bylo, když jsem v kině poprvé viděl Toy story - Příběh hraček.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz