Když je tatínek vůl, a ještě ke všemu cyklista
Obdobně je to na druhé straně spektra. Říkám si, tenhle nebo tahle by něco takového, nebo jiného takového, neudělala ani omylem, a prásk, je to tam. Ale co se pořád divím.
Samozřejmě že nejvíc jako řidič vidím podivných přestupků a nesmyslných nápadů v dopravě. Zažil jsem řidiče, který se snažil osobním automobilem vybrzdit tramvaj, netuše, že pro tramvaje platí jiné brzdné podmínky, a nakonec to byl řidič automobilu, co skončil s tramvajovým spřáhlem v kufru. Viděl jsem několik řidičů (v tomto případě mladých, tak mladých, že jsem jim osmnáct let nevěřil), co mě předjeli na tramvajovém tělese, ukazovali prostředníček, a vesele si to brázdili po zatravněném svršku, až do chvíle, než skončili s předními koly v prohlubni a auto udělalo "skříííp". Rád dodávám, že jsem po příjezdu k nim mohl ukazovat prostředníčky i na nohou, ale neudělal jsem to, a namísto gest, jsem se zeptal, zdali teď ještě mají krom jízdy po trávě jiné přání.
Cyklisté jsou kapitola sama pro sebe (a tak jí píšu). Dalo by se říci, že s nimi vedeme nikdy nekončící boj, nekončící proto, že se asi nestane, že všichni neposlušní kolaři najednou zmoudří a budou se chovat podle pravidel. Někteří to dělají, a já jim za to děkuju, ale pořád jich dost zbývá, kteří si myslí, že když zrovna nechodí, jsou něco víc.
Nikdy nepochopím, proč když někdo vytáhne na ulici kolo, proč má najednou nutkání jezdit tramvají. Pochopím, když se mu něco stane, nebo když se zraní – nebo se stane něco, že nemůže šlapat – ale znám kolaře, kteří mají svoje úseky, jež odmítají jezdit, a cpou se do tramvají, a já se s nimi hádám, poněvadž je musím vyhodit, a oni nechtějí pochopit, že já to udělat musím. Věčný boj.
Úplně nejhorší kombinace je cyklista a nezodpovědný rodič – tedy spíš otec, protože matky, jak koukám, na svoje ratolesti dohlížejí při jízdě daleko víc. Ani bych nespočítal, kolikrát vidím, že otec vezme dítě na vyjížďku, nejlépe do centra, samozřejmě, jede kus před ním, a pravděpodobně doufá v nějakou přízeň osudu, že se nikomu nic nestane.
Já jako dítě taky jezdil, s otcem, a musím říct, že nebyla chvíle, aby mě předjel, a nechal samotného bez dozoru. A to provoz nebyl tak hustý a bezohledný jako dneska.
Zrovna včera jsem měl sedmnáctku, což je linka s mnoha zajímavými místy na nehodu, zvláště pak u Karlova mostu, u přechodu, s podjezdem a zúžením silnice. Ale koukal jsem, že i tady se na cyklisty myslelo. Už před zúžením je cedule jako kráva, kudy má cyklista jet, že se nemá tlačit k rohu, ale naopak se držet mezi kolejemi, kde je to pro něj bezpečné. A tu najednou, frrrnk, otec, a houby mezi koleje, ale pěkně u strany, kde je to tak padesát na padesát, že mu kolo sjede do žlábku, a za ním, tři metry, holčička, tak devět let, růžová přilbičky, růžová bundička, růžové tepláky a strach v očích.
Auta v protisměru se nešetřila. Hnala se jak s blbcem o závod a holčička jen tak tak držela řídítka a kolo částečně měnilo směr na způsob cik cak. Jel jsem za ní. Hodně daleko. Zvonit nemělo význam, to by se všechno jen zhoršilo. Stejný význam by nemělo, kdyby se holčička otočila a za sebou viděla červenou obludu, zazmatkovala a hodila to pod první protijedoucí auto.
Můžu říct, že na jejího tatíka jsem byl po celých těch dvě stě metrů, co jsem se ploužil pětikilometrovou rychlosti, pěkně nasranej. Skoro jsem měl chuť zastavit na Karlových lázních, vylézt z kabiny, chytit si ho na chodníku (kam u diskotéky suverénně zabočil, a málem sundal dav turistů) a něco mu říct od plic. Nakonec jsem to neudělal. Na chodníku zastavil (skutečně málem o turistu) a konečně se začal shánět po dcerce. Ta u něj zastavila, a jak jsem viděl, celá ubrečená.
Zajel jsem do zastávky, a než se vyměnili vážení klienti ze všech koutů planety, koukám zrcátkem dozadu, co tatík a dcerka. Nic moc. Kdo by čekal objetí nebo sušení slziček, nedočkal by se. Tatík stál nad dítětem jako Golem, držel se řídítek, a tvářil se jako Klaus před projevem, dívka sklopenou hlavu. Nakonec tatík naskočil na kolo a kličkoval mezi chodci. Holčička ho následovala.
Nejde podle jednoho případu (v tomhle případě), cokoliv rozhodovat. Třeba je ten muž skvělý otec, a tenhle omyl je jedním z těch omylů, který sice dětská dušička vytěsní a zahrabe kamsi do podvědomí (aby třeba ve třiceti začala koktat), ale jsou to právě tyhle okamžiky, při nichž se může stát, že žádné třicet nebude.
Doufám, že jako rodiče jste v rámci cyklistické výchovy na své potomky lepšími vzory, a díky vám se stane, za dlouho dlouho, že jeden starý tramvaják nebude mít s cyklisty v tramvaji žádné spory a nebude muset o nich s pravidelnými odchylkami psát svůj blog.
Zatím ještě musí, avšak zázraky se dějí.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Muž utekl z hořícího bytu na balkon, hasiči ho dostali dolů po žebříku
Nečekaný budíček měli dnes kolem páté hodiny ráno lidé z třípatrového bytového domu v Březové na...
Fingerland: Izrael se bojí, že zabředl do válečného patu. Neví jak z toho ven
Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Prodej rodinného domu, 117 m2 - Vrbičany
Vrbičany, okres Kladno
3 990 000 Kč
- Počet článků 942
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz