Celá naše zem je reality show Vyvolení

Kdesi jsem četl, že účastníci ve vile jsou pečlivě vybraní jedinci, kteří zastupují vybrané sociální skupiny obyvatel republiky, aby v malém prostoru simulovali sociální dění a jeho následky – což stačí komentovat prostým: Ty, vole!

Nejsem fanouškem téhle reality show, a pokud se mě ptáte, jaká "show", mně se líbí, byl pořád Ano, šéfe, ačkoli dodnes se skupiny přou, zdali to reality show je, nebo ne. Já si myslím, že něčím napůl ano.

Několik záběrů z vily jsem zahlédl a rovněž jsem se neubránil několika reportážím na internetu, a konstatuju, že něco na tom obrazu země bude.

Že se někteří uvnitř chovají jako zvířata, to nepřekvapí. Jakmile některým povolíte řetěz, už to jede. Málokdo se bude držet v koutě a zbytek se rozjede silou raketové stíhačky. Show musí frčet na 130 procent a lidi u obrazovek se nesmí nudit, protože hledají svého miláčka, který je: tak stražně besva, oplnej třída, kůůůl, vostrej jak čak noris a mít sexepíl Džambulky s Rychtářem. Vo to přecejc jde.

A kdo se chová normálně, smolík. Ale nemějte o takové strach. Většina dá rychle najevo, jak se hraje, a slušnost se zprzní na minimum rychlostí jednoho mejdanu. A pokud máte pocit, že tu a tam se někomu nadržuje, nemějte z toho těžkou hlavu, jak ve vile, tak i ve světě za zdmi je to více než běžné – skoro až standartní.

Soutěž venku se z vily směrem ven tolik od té uvnitř neliší. Vidět je ten, kdo se chová nejhůř, kdo si myslí, že je králem prostoru s pusou řádně proříznutou – a komu se to nelíbí, nemůže se divit, že ztrácí odbiv diváků a šanci na výhru.

Na Vyvolené se není třeba dívat jen televizi. S Vyvolenými se stýkám každým každý den a takřka na každém kroku. A kdybych náhodou něco přehlédl, mobilní telefon má skoro každý a všímavý divák mi onoho Vyvoleného natočí, abych se s ním co nejdříve setkal na internetu, případně v různé zpravodajské relaci.

Asi už stárnu, nebo jsem se nakazil něčím z dřívějších dob, kdy se podobné chování nazývalo jiným slovem než Vyvolený – a za ty Vyvolené byli lidé, kterých jsem si vážil a toužil být alespoň trochu jako oni.

Ale doba se mění. A nejspíš bude hůř.