Když potkáte na palubě Českých drah námořníka
Já patřím více k těm, kteří rádi napíší i o tom lepším v tomhle světě, než abych si léčil svoje komplexy – ano, uznávám, Českou televizi nemusím a stěžoval si... tady, a taky říkám, že patřím k těm více, ne zcela, že nekandiduju na Ježíše, abych byl tak zcela pořád pozitivní.
Občas cestuji vlakem a musím říci, že nemám na České dráhy nějaký zvláštní názor. Jinými slovy, dle mého funguje, jezdím včas, nemám ve vlaku problémy cestujícími ani se zaměstnanci, takže jsem spokojený, a nemám potřebu o tom více svět informovat.
Až do nedávna.
Mám na tenhle svět svůj názor a ve zkratce zní, trochu vánočně, že mnoho lidí se drží davu a bojí se projevit své vlastní já. Říkám tomu, že se bojí rozevřít křídla, a raději je nosí přitisknutá na zádech a přemýšlí, jak se co nejlépe chovat obyčejně, aby si náhodou někdo o něm nemyslel nic špatného. Je to taková povaha Čechů, držet se většiny a nepřesahovat. Já jsem sice taky Čech, ale už dávno kašlu na to, co si o kdo mě myslí, jak mě soudí, a snažím se chovat slušně ke všem, přestože vím, že jakmile budu některým k nepotřebě (a to se ke mně dřív chovali slušně a mile, když mě potřebovali), už zase pro ně budu onen kretén, co je divný. V lepším případě zvláštní. V horším – ten debil.
Jsem proto rád za každého, kdo projevuje sám sebe ve vnímání sobě vlastním, přirozeně v legálních rovinách bez porušování zákona, a hodlá lidem kolem sebe udělat trochu radost. Je pravda, že lidská otevřenost lidi kolem spíše děsí, ale je to jejich problém, že jsou stále tak šedí a nezáživní, a tak i dobu kolem barví do šeda a nezáživného tónu. O to je mi statečnost podobných lidí milejší, protože jdou s kůží na trh – a úplně moc nejvíc nejvíc jsou mi lidé, kteří za to nic nechtějí.
Cestoval jsem vlakem a přišel průvodčí. To by nebylo tak nic divného, to se ve vlacích děje. Ale tenhle průvodčí přišel a pozdravil. To taky není nic divného – jenže tenhle průvodčí přišel, pozdravil, představil se a oznámil, že by rád zkontroloval naše jízdenky. To už tak normální není – a jenže to taky nebylo všechno.
Pan průvodčí nejen že se usmíval, ale s cestujícími pohovořil, řekl nějakou zajímavost nebo humornou narážku o místě, kam měl dotyčný jízdenku, přičemž z něj dál sálala pozitivní energie a ochota s lidmi být – a to není v dnešní době nic, s čím byste se potkávali na každém kroku.
Pravda, lidi byli trochu z přístupu pana průvodčího zmatení (ano, nejsou na tohle u nás zvyklí), ne však tak já, což některé čtenáře nepřekvapí, neboť i já se chovám k Váženým klientům dopravního podniku s úctou. A taky vím, jak moc musíte skousnout, když na vás lidi koukají za vaši vstřícnost nechápavě.
Jsou řeči, že lidé by ji rádi – houby, bojí se jí. Pokud se k nim chováte slušně, začnou se ošívat a rozhlížet se po skryté kameře. Byli by radši, kdybyste na ně sprostě křičeli, než se chovali s úctou.
A jelikož vím, jak to mají jemu podobní lidé těžké, stalo se, co se stát muselo, a to když pan průvodčí přišel ke mně, zvedl jsem se, uklonil a řekl jsem mu, Dobrý den a že jsem Pavel Hewlit a že jsem klientem Českých drah a rád bych mu předložil jízdenky.
A pan průvodčí byl rád, a lidi taky, ačkoli se rozhlíželi po kamerách, a pan průvodčí mi za to poděkoval a podal mi ruku a já ho objal, až se dojal a dojala se i poblíž sedící dáma, a to tak, až se začervenala, asi proto, že ho neobjala taky, a všechno mělo takový hrabalovský nádech, a pan průvodčí dál kontroloval lístky a vyprávěl, že před tím pracoval na lodi, na velké zaoceánské, že tam kdyby se takhle k lidem nechoval, dostal by padáka, a já pochopil, kde se to v něm tohle všechno bere, že některé školy tam venku budou pořád lepší než ty naše, kde se pořád učí, Střádej si a hrab si, jen do vlastní kapsy – a pak pan průvodčí odcházel a rozloučil se všemi popřál šťastnou cestu tam, kam jedeme, a já toho byl plný, že jsem musel zatleskat.
Čímž se dostáváme k závěru:
Pan průvodčí ví, kam se točí svět, tak mi řekl, že když tak hezky plácám, jestli by nebyla i nějaká pochvala, že by bylo hezké, aby i jeho zaměstnavatel věděl, jak se chová, a já mu moc rozuměl, protože tohle znám ze svého zaměstnání, protože tramvaje mají za sebou milion jízd a nebýt kolegy, který našel malému ztracenému turistovi rodiče a náhodou měl zapnutou kameru, nikdo o nás nic hezkého neví, a tak jsem mu slíbil, že to jeho podniku napíšu a že pozná, že to bude ode mě.
Což jsem taky splnil. Znáte to – lidi toho v první moment naslibují, a pak skutek utek. Proto taky tenhle článek berte jako třešničku na celé té pochvale námořníkovi, který se ocitnul na palubě vlaku a chová se k nám, jako bychom byli jeho pětihvězdičkoví cestující se sklenkou šampaňského v ruce a pluli někam do exotické země a hrála nám k tomu kapela tudy tudy důůů.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz