Pondělí 27. ledna 2020, svátek má Ingrid
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 27. ledna 2020 Ingrid

O sebevědomém Koblížkovi (nedělní pohádka, ta od dvou)

17. 11. 2019 14:05:31
Na pohádkách je milé, že každý posluchač, čtenář či divák si může svým způsobem vyložit její smysl. Proto u pohádek víc než jinde platí, abyste neříkali, o čem jsou – mohou být totiž o něčem jiném. O něčem, co sami nechcete.

Paní Koblížkové a panu Koblížkovi se narodil malý Koblížek. Paní Koblížkové se tak moc a moc malý Koblížek líbil, že ho hned začala plnit marmeládou a plnila ho hodně, až byl velký a kulatý a pořád se usmíval.

Pan Koblížek tatínek sice namítal, aby ho tak neplnila, že by mohl prasknout, ale paní Koblížková svého muže okřikla, že ničemu nerozumí a že si bude plnit Koblížka, jak jen bude chtít.

A to víte, že paní Koblížková měla slovo, protože byla mnohem větší a plnější než pan Koblížek, a tak ji pan Koblížek poslouchal a ani nemuknul.

A malý Koblížek rostl a byl díky mamince tak velký a plný, že si na něj nikdo neměl a nikdo si na ně něj netroufal. On si taky tedy na něj nikdo troufat nechtěl, protože Koblížek si s nikým nehrál, protože nikdo kolem dokola neuznal, že je tak velký a naplněný a že je tak největší na celém světě. Ale to Koblížku nevadilo a nevadilo mu, že ani nemá kamarády, on měl maminku paní Koblížkovou, která ho měla vždycky ráda a pořád ho plnila a plnila a Koblížek rostl a rostl.

A Koblížek byl dospělý a našel si k sobě pěknou Buchtičku. Krásnou, pocukrovanou, plněnou sladkými povidly, takže slečna Buchtička byla sladká a pořád se usmívala na mnoho způsobů. A jelikož se oba měli rádi, tedy Buchtička si to tak myslela, byla svatba.

Koblížek hnedka po svatbě Paní Buchtičce-Koblížkové vysvětlil, že je tak velký a naplněný, že ho musí obdivovat, a že bude vždycky větší plnější než ona, a tak ho musí mít moc ráda, poněvadž to se ne každé Buchtičce povede, aby měla tak velký a hezký Koblížek za manžela.

A Buchtička kývla hlavičkou a uvědomila si, že Koblížek má pravdu, protože ona nikdy nepoznala jiné Koblížky, a když jiné nepoznala, tenhle tedy mluvil pravdu, a navíc ji Koblížek zahrnoval dalším a dalším cukrem, aby ho měla na sobě hodně, poněvadž podle množství cukru se pozná spokojená Buchtička.

Jenže nic není zadarmo, a tak za cukr musela paní Buchtička pořád pana Koblížka plnit a plnit další marmeládou, aby byl větší, a musela mu o té velikosti říkat, jak je velký a kulatý a že žádný Koblížek není jako on, a když mu to neříkala, tak bylo zle, a pan Koblížek se zlobil a říkal, že když to říkat nebude, tak už žádný cukr nebude a že nikdo jiný jí cukr nedá a skončí někde ošklivá nepocukrovaná a bude strašně nešťastná a nikdo ji nebude mít rád.

A tak si spolu žili dál a narodili se jim Koblížek a Buchtička a všechno vypadalo, jak vypadat má, to znamená, že ostatní dobroty kolem viděly, jak jsou všichni šťastní, jak se usmívají a mají na sobě hodně cukru – jenže domů k nim nikdo neviděl, a tak neviděl, že to tak spokojené není, že pan Koblížek chce víc a víc, aby mu paní Buchtička říkala, jak je velký a velký a dál a dál ho plnila marmeládou, a plnila ho až po okraj, a paní Buchtička z toho byla smutná, protože si uvědomovala, že pan Koblížek cukr má, a má ho hodně, ale tolik moc jí ho nedává, a co chvíli ho taky usypává na jiné Buchtičky, které ani pořádně neznala.

Paní Buchtička byla smutná a nevěděla, co má dělat. Tolik se snažila všem vyhovět, ale vůbec nevěděla, čím pana Koblížka plnit, poněvadž si myslela, že mu dává úplně všechno, a navíc i ona si myslela, že už ji tolik necukruje jako dřív. Ale panu Koblížkovi jako by to bylo jedno, Řekl si, že když ho neplní paní Buchtička, naplní ho jeho děti, a tak jim podstrojoval, sypal je cukrem, aby mu na oplátku říkaly, jak je úžasný, jak je velký a jak je mocný.

Ale to se paní Buchtičce nelíbilo. Žádná maminka totiž nemá ráda, když jejich tatínek si hraje s dětmi takhle, a není správné hrát hry něco za něco, a tak se před děti postavila a chránila je a říkala panu Koblížkovi, aby toho nechal, že tohle dětem dělat nebude.

Pan Koblížek se urazil. Na tohle přeci nebyl zvyklý, aby se s ním někdo bavil tímhle tónem, tak se sebral a odkulil se z domečku pryč, aby ostatním ukázal, že jim bude moc chybět.

Ale on nikomu nechyběl. Možná trochu, ale děti si maminku užívaly a byly rády, že nemusí nikoho plnit a nikoho se nemusí bát, kdyby ho náhodou plnily špatně, protože to tatínek Koblížek vždycky moc křičel.

Ale pan Koblížek to tak nenechal. Udělal to, co takový Koblížek dělává, a to že se začal plnit sám. Sám si říkal, jak je velký, jak je mocný, jak je potřeba, jak je moc kulatý, jak je moc hezky cukrovaný a je ten nejúžasnější Koblížek, jak mu to vždycky říkala jeho maminka.

Jenomže to není dobře, když se Koblížek začne plnit sám. Když se moc sami plníte, může se snadno stát, že se přeplníte. A to se taky panu Koblížkovi stalo.

To vám byla rána.

Najednou všude byla marmeláda – na stěně, na stropě, na nábytku. Všude jenom marmeláda – a ne moc dobrá. Víte, když se plníte vším možným, různými chutěmi, nikdy to nebude tak dobré, abyste se po tom olizovali.

A co pan Koblížek? No ten se roztrhl tak, že po něm kromě marmelády nic nezbylo. Protože když se plníte tím, co vlastně není důležité pro ty ostatní, nikdy z vás nic nezbude.

Autor: Pavel Hewlit | neděle 17.11.2019 14:05 | karma článku: 11.80 | přečteno: 396x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Holocaust - když jste vyvoleným národem vyvoleným pro popel

Dnešní den výročí. Někdy si říkám, že by to neměl být jenom jeden jediný - každý den v roce tam někdo umíral a měnil se na popel. Někde v krematoriích, někde na velkých roštech. Ty vlaky byly kruté, vezly je do Nebe - přes Peklo.

27.1.2020 v 6:13 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 269 | Diskuse

Pavel Hewlit

Trest smrti pro společnost

Pokud se ozývá více hlasů než dříve pro znovuzavedení trestu smrti, společnost je na pokraji krachu z vlastní morálního propasti. A je to logické.

24.1.2020 v 13:03 | Karma článku: 26.09 | Přečteno: 960 | Diskuse

Pavel Hewlit

Třídní schůzky ve Zvonale

Vlasta Svozilová zavřela vstupní dveře a přes hlavu přetáhla řemínek větší kabelky. Začala si sundávat bundu a při tom se pozorovala ve velkém zrcadle na zdi.

23.1.2020 v 14:52 | Karma článku: 15.00 | Přečteno: 669 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jak nám málem přepadli tramvaj (terorismus na kolejích)

Historky o ukradených tramvajích v DP máme a jsou to ty historky, které se vždycky staly moc dávno, staly se kamarádovi kamaráda a každý za jejich pravost položí hlavu na špalek, ale nikdy to doopravdy neudělá.

22.1.2020 v 14:25 | Karma článku: 29.54 | Přečteno: 1257 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Pavel Hewlit

Holocaust - když jste vyvoleným národem vyvoleným pro popel

Dnešní den výročí. Někdy si říkám, že by to neměl být jenom jeden jediný - každý den v roce tam někdo umíral a měnil se na popel. Někde v krematoriích, někde na velkých roštech. Ty vlaky byly kruté, vezly je do Nebe - přes Peklo.

27.1.2020 v 6:13 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 269 | Diskuse

Iva Marková

Ptačí honička

....................................................................................................

26.1.2020 v 22:32 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 211 | Diskuse

Marek Ryšánek

Snímá hřích světa? Ale jak vlastně?

Co to znamená ono slovo hřích? Mluví se tady o hříchu v jednotném čísle. Hřích, to je minutí se cílem. Znamená to zaměřit svůj život špatným směrem. V podání biblických příběhů jde hlavně o hledání uspokojení v nevhodn

26.1.2020 v 22:05 | Karma článku: 5.00 | Přečteno: 143 | Diskuse

Liběna Hachová

Náruživí rodiče

Vzít si na vysněnou dovolenou k moři kromě svého partnera také jeho rodiče? Pro mnohé naprosto nepředstavitelná skutečnost.

26.1.2020 v 18:38 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 698 | Diskuse

Filip Vracovský

Chystáte se migrovat z Prahy (nebo Brna) do Plzně?

Můj dnešní blog bude pro vás neocenitelnou pomůckou, jak v tomto svérázném kraji nedostat po čuni ..(po tlamě).

26.1.2020 v 8:36 | Karma článku: 21.23 | Přečteno: 688 | Diskuse
Počet článků 725 Celková karma 24.97 Průměrná čtenost 1238

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho. Jsem pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i něco víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B.

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Najdete na iDNES.cz