Globální oteplování začíná u Svozilů

20. 08. 2019 14:22:24
Jako by toho nebyl celý svět. Jarmila K. přeplavala celý Blaťák, aby si na druhém břehu odskočila, protože toalety na břehu byly emisně nevyhovující. Prdy od krav byly označené jako nebezpečnější než světový terorismus.

"To jsou ale kraviny," řekl Václav Svozil uvelebený na gauči ve svém růžku při pohledu na televizní obrazovku. Sobota, odpoledne, vedle něj se už kupilo nádobí. Dva hrníčky od kávy a stejný počet talířků od odpolední mňamky.

Vlasta seděla za kuchyňským stolem o kousek dál a přemítala, kolik jí zbývá času do čtvrté hodiny, aby si dala sklenku vína, a nepočítala se za alkoholika. Penelopa cvičila na kytaru a brnkala Tichou noc, třebaže venku se schylovalo k letnímu dešti. Libor si u stolu nehrál s kostkou, nýbrž s novou kasičkou, z níž vždycky vyjela kočičí tlapa a stáhla peníz do útrob bedny, přičemž vyluzovala vřískavé zvuky. Dohromady s kytarou to znělo, jako by šílené kočky slavily Vánoce.

"Kdo to byl?" řekl Václav přísně a z gauče musel otočit hlavu jinam než k televizní obrazovce, aby na svoji rodinu upřel tázavý a celkem i znechucený pohled.

Brnk brnk br...

"Co máš na mysli, otče?" zeptal se Libor a vrazil chlupaté pacce další pětikorunu.

"Fuj, to je smrad," řekl otec.

"Říká se zápach, tatínku," odvětila Penelopa, "ale smrdí to strašně! Libore!?!?"

"To je na poblití!" řekl otec a snažil se rukou dosáhnout na kliku od dveří na zahradu. Nešlo to, měl na některé věci krátké prsty. "Libore, otevři to, nebo zdechnu."

"Já to ale nebyl, otče! Kdo nejvíc křičí, od toho to fičí!"

"Nebuď drzej!"

"Ale já to vážně nebyl. Strava od matky byla k obědu vyvážená a nevzbuzuje ve mně plynatost. Pravda, maso nepatřilo k nejlibovějším, ale nijak flatulenci nevyvolává."

"Penelopo!" přeskočil otec pohledem na dceru.

"Co, co já? Tenhle můj neni! Já svý prdy poznám, mám je měkčí."

"Vlasto!"

Vlasta nic neříkala. Pohledem se zadívala skrze dveře na zahradu, jako by přemýšlela, jestli i v těchto podmínkách by bylo možno pěstovat hroznové víno.

"Jako zvíře," řekl otec. "Bydlíš už dvaadvacet let v Praze. Tohle mi nepřijde normální." V návalu emocí se trochu zakuckal.

Pohled ze zahrady na manžela. Beze slov. Byla zvyklá na mnohé výtky, i na to, že pochází z vesnice.

"Náhodou, je to zdravé na plíce," řekl Libor. "Zvláště po ránu. To nejlepší na tuberkulózu."

Otec nevnímal a dokašlal. Očima se šermoval se svou podpisem stvrzenou sociální jistotou a pokračoval:

"A tobě jako ty salvy, co předvádíš, přijdou normální? Jsi jako ohňostroj, ale bez světýlek."

Penelopu uchvátil zájem:

"Tati, ty mámě počítáš prdy? Jo? Kolik jich má?"

"Dal bych si kávu." Řekl otec.

"A máš tam na ní vedle sebe ještě místo?" otázala se Vlasta s úšklebkem.

"Já to jednou počítala," pokračovala Penelopa. "A napočítala jsem tři za hodinu!"

"Já to taky bohužel počítal, protože jsem se třikrát poblil," dodal Libor.

"Zmlkněte oba!" zvýšil otec hlas.

Vlasta se podívala na hodiny. Jako by se svět zastavil, stejně jako puch v prostoru.

"Mamíííí, ať mě nechá," pištěla Penelopa.

"Hraj broučku," řekla Vlasta mile.

"Ať se ze mě nepoblívá."

"HRAJ, BROUČKU!" řekla Vlasta už ne tak mile.

Brnk brnk brnk – svatá noc.

"Jak zvířata," ulevil si znova otec.

Vlasta se zvedla a přešla ke kuchyňské lince. Nože se leskly v přihrádce víc než skvěle, stejně jako skvělé nápady.

"Jak ve vopičárně," pokračoval otec.

Vlasta se otočila, bez nože, a řekla:

"No, když na to přijde, ty je taky klidně můžeš stáčet ve velkým. A jelikož si nervák, můžeš to dávat jako nervovej plyn."

Brnk brnk brk – jala lid, v blahý klid

A Libor:

"A to v roce 1917 u belgického města Ypres..."

"A doooost. Ticho," vyštěkla Vlasta a zatřásla ve vzduchu rukama jako hadrová hračka.

Brnk br...

"Ne ty hraj! A ty mlč, nebo ti to zabavím!" a prstem Vlasta, jako by to byl už nůž, ukazovala na ty, se kterými se baví.

Brnk brnk – dvé jen srdcí tu v Betlémě dlí

Otočila se zpátky k pultu a oddychovala. Čas byl tak daleko před cílem. Nakonec zvedla hlavu a usmála se.

"Děti, kdo má chuť na flambované palačinky?"

Ze skříňky vytáhla velkou láhev domácí slivovice a hned ochutnala, jestli je k flambování vhodná. Byla – a nejen na flambování.

Autor: Pavel Hewlit | úterý 20.8.2019 14:22 | karma článku: 15.33 | přečteno: 498x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Ono tak ani nejde o Koněva, jako spíš o Babiše (zase)

Dlouho jsem neměl linku osm, takže některé události okolo sochy, která právě na trase linky osm je k vidění, jsem moc nevnímal. Ale jak jsem je vnímat začal, hned jsem vnímal i něco jiného.

8.9.2019 v 14:47 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 1215 | Diskuse

Pavel Hewlit

Měli hlad!!! (ve spolupráci s M. Dlouhou)

Nikdy mě nepřestane udivovat dětská mysl a její jednoduchost na řešení problémů, nebo i na jejich popis, či popis jejich podstaty. Následující text jsem stvořil na motivy poznámek jedenáctileté holky...

7.9.2019 v 18:20 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 911 | Diskuse

Pavel Hewlit

Už máte svého psychiatra?

Je nový trend mít ho. Dokonce je tak populární, že psychiatři hlásí nedostatek lidí ve svých řadách a radí Vám najít si takového lékaře co nejdřív, poněvadž zítra už může být pozdě.

24.8.2019 v 12:46 | Karma článku: 22.14 | Přečteno: 751 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta naše věčná vlastnost být za voly

Není to jenom věc pozorovatelná v MHD, je globální, akorát já mám v MHD blíž, a tak ji považuju za vlastní společenský model celého dalšího vnějšího světa.

22.8.2019 v 12:02 | Karma článku: 32.16 | Přečteno: 1397 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Blog Info

Poslední rozloučení s blogerem Janem Jílkem

Jak jistě většina blogerů ví, opustil nás na začátku prázdnin náš kolega Jan Jílek. Byl terapeutem, ale i režisérem, a jak jinak se s ním naposledy rozloučit než pozváním na uvedení jeho poslední hry.

17.9.2019 v 10:32 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 795 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Cooey 82 a Ross Cadet 1912 – kanadské malorážky

Role kanadských ozbrojených sil během obou světových konfliktů je často opomíjena a neprávem přehlížena. V první i druhé světové válce totiž sehráli vojáci této země nezanedbatelnou roli.

17.9.2019 v 10:32 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 371 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 279 | Diskuse

Beata Krusic

Vzpomínka na Ambrozii

Dnes se mi vrátily vzpomínky na Ambrozii. Jeden podnik v pražských Vršovicích. Bar plný vometáků, mladých i těch oldies, nočních ptáků, střelených strašidel, nezvladatelných třeštidel a jedné upřímné Věrušky.

16.9.2019 v 23:25 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 383 | Diskuse

Aleš Szabó

Zlo vane z východu. (nyní z blízkého)

Mnozí mí přátelé zastávají myšlenku, že veškeré zlo, které přišlo nebo hrozilo bylo z východu. Samozřejmě tím myslí Rusko a často s nimi souhlasím. Tentokrát však jde o bližší východ se západní tendencí.

16.9.2019 v 22:04 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 512 | Diskuse
Počet článků 697 Celková karma 24.34 Průměrná čtenost 1188

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho. Jsem pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i něco víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B.

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Najdete na iDNES.cz