Proč je Penelopa vegetariánkou (Svozilovi 2)

23. 04. 2019 12:42:26
Nedávno jsem začal psát o zvláštní rodince, která je zvláštní tím, že je vlastně na dnešní poměry obyčejná – takže trochu šílená. Kolega Pražák mě pochválil za naturalismus.

Uvědomil jsem si, že když dneska píšete pravdu, je to jako byste psali grotesku. Tady je odkaz na první díl:

https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=709876

Penelopa je vegetariánka. Tedy ne stoprocentní. Její starší bratr Libor spočítal, že je vegetariánkou na 93,2 % - s mírnými odchylkami na oba směry. Dovysvětlil, že záleží na třech faktorech – kdo, kde a co se vaří. Hamburger v hospodě chutná pro dítě vždycky o něco lépe než ten doma. Matka taky ne vždy překvapí. Zvlášť když přichází z práce později a už od dveří je z jejího pozdravu jasné, že bude rizoto. Ani milý namalovaný obrázek přilepený na lednici zobrazující plný stůl se spokojenou rodinou nezabírá tolik, jak nás psychologie přesvědčuje. S otcem rovněž nelze vždy na vaření počítat – ten doma brousí modelářské koníčky a po jeho činnosti by se dala večeřet akorát tak na prášek vybroušená balsa.

K vegetariánství se nedostala jen tak náhodou a jako ke každé důležitější věci či rozhodnutí, stačil jediný silný impuls. V tomto případě zážitek režírovaný Dopravním podnikem hlavního města Prahy na lince 25 v úseku Kamenická – Palmovka obsazený vozem typu KT8N2, to jest v slangu nízkoplechem, řízeným pákou, nikoli pedálem, což se pro věci příští ukázalo jako osudné.

Řízení pákou má výhody a nevýhody. Nevýhoda je, že řidič ztratí k dispozici jednu ruku, přičemž druhou musí obstarat pro provoz nutná tlačítka, jako třeba výhybku či otevírání a zavírání dveří. Chybí mu tak tedy ruka na zábavu.

To ovšem pro Penelopu osudný den nezajímalo řidiče P.N. z vozovny Hloubětín, který již na pohled laika porušil předpisy o činnosti v kabině a který v zastávce Kamenická ze sáčku vytáhl polovinu grilovaného kuřete. Bylo technické nemožné, aby kuře snědl, a dokázal při tom řídit a vykonávat další práce. Slovo nemožné však Dopravní podnik nezná.

A tak druhé ruky funkce převzala ruka na páce a jízda se na dalších deset minut stala představením řidiče, jenž nepatřil mezi lidské bytosti, nýbrž někam ke tvorům s chapadly, neboť zatímco pravá ruka pouze držela v mastných prstech polovinu kuřete, z níž ústa rvala maso s urputností hladovějícího zvířete bojujícího s hladem o přežití, druhá ruka, jako by opustila tělo a tu chvilku řídila, tu moment otevírala dveře a poté je zavírala, a pak zase řídila, zvonila – zatímco pravačka jen držela potravu.

Penelopa tohle všechno viděla opřená nosem o kabinu v němém úžasu a na několik dlouhých vteřin zapomínala mrkat – jako by se její oči staly čočkami fotoaparátů mající přímo povinnost pro další generace tuhle zrůdnost zaznamenat.

Celé odpoledne byla zaražená a večer v posteli ležela na boku a tělo si skoro říkalo o schoulení do prenatální polohy. Zírala na stěnu s hračkami, ale neviděla ji. Namísto ní koukala na mastnou ruku, mastné ruce, tesáky obří tlamy žvýkající maso a drtících v nich šťávu (a možná i krev), jež posléze stéká po zarostlé bradě a míchá se s dalšími nečistotami.

Zvedl se jí žaludek, ale ustála to.

Matka jí před usnutím hladila záda. Penelopa se na ni nepodívala – svýma zvolna vysychajícíma očima zírala na děsivé představení pro ruku a maso, přičemž do toho se míchala další představy o bezpečnosti provozu a zanedbání základních silničních, rovněž i morálních pravidel. Jinými slovy, neviděla pouze v ústech na kaši maso – uvědomila si, že mohli být na kaši taky.

Snažila se matce příběh souvisle vyprávět, s důrazem na emoce, a Vlasta věděla, že to dneska na prášek bude, přestože už za sebou měla decku červeného. Na prášek a další dvě deci. Hladila dál dceru po zádech a tišila ji, že se nic nemohlo stát. Že takoví lidé to umí. Penelopa však ve slovech útěchu nenacházela a matce sdělila svůj záměr výrazně omezit maso.

Dvakrát dvě deci a prášek.

Začala opět mrkat, a než usnula, stačila matce osvětlit poslední dojem:

"Mami – já začala věřit, že ten tramvaják to kuře nekoupil. On ho někde zajel a pak rovnou sežral!"

Autor: Pavel Hewlit | úterý 23.4.2019 12:42 | karma článku: 16.94 | přečteno: 629x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Zpověď odstrčeného teenagera (Svozilovi 3)

Chovej se už normálně – slyším od mámy, táty, ségry, ale nikdo se už neobtěžuje mi oznámit, co to jako znamená "Být normální". Když se zeptám, máma nemluví, táta mě sjede, že jsem drzej, ségra že jsem blbej, a ještě jí zatleskaj.

11.5.2019 v 14:04 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 512 | Diskuse

Pavel Hewlit

Neurvalost České televize jako firmy

Přímo stále narůstající neurvalost, neboť jak jsem se během několika posledních let přesvědčil, i tato vlastnost může v něčem jako je Česká televize procházet evolucí.

6.5.2019 v 20:39 | Karma článku: 43.45 | Přečteno: 5283 | Diskuse

Pavel Hewlit

Zdvižený prostředníček na Prvního máje v zastávce Šumavská

I tak jsem toho mladíka miloval – jsem školený na to, abych Vážené klienty DP miloval. Jsem školený na ledacos. I na hněv a opovržení. Nadávky jsou pro mě ukolébavkou a slina na skle vozu pohlazením. Na těle polibkem.

2.5.2019 v 9:41 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3161 | Diskuse

Pavel Hewlit

Záchranná akce "Macíšek"

Několikrát jsem již psal o svých plánech na zhubnutí, přičemž jsem upozornil na fakt, že příroda o moji snahu nestojí a snaží se mi moje plány překazit. Tady je důkaz z dřívějška:

28.4.2019 v 10:40 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 609 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Přestaňte nadávat a nenechte se špinit!

Někdy mám pocit, že je ČR jako okresní republika Izraela nebo EU, protože dost lidí hodnotí politickou situaci všude možně, jen ne ve své vlastní zemi, tedy v ČR. Je to tady vážně dost na hlavu, čeho je moc, toho je příliš.

26.5.2019 v 19:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Robert Brinda

www.seznam.cz ???

Jsem starý zvědavec, takže se asi třikrát za den Seznamu na něco ptám. Zdůrazňuji: Většinou odpověď naleznu. Ale:

26.5.2019 v 12:25 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - fádnost a nuda v našem veřejném prostoru

V době, kdy jsou média chudá na originální myšlenky a vše je x-krát omleté, rozředěné, převzaté a ukradené, je těžké hledat inspirativní zdroje ve veřejném prostoru.

26.5.2019 v 9:06 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jan Tomášek

Zatčení v Nezamyslicích 1941

Pro mlynářskou rodinu Stratilových z Uherského Brodu znamenala zásadní osudový zlom okupace za druhé světové války. Není bez zajímavosti, že tato rodina byla spřízněna s rodinou pozdějšího generála a prezidenta Ludvíka Svobody.

26.5.2019 v 4:27 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jan Andrle

Noc s Hajajou

Už jsem nebyl nejmladší, ale tělo ještě sloužilo, tak jsem si chtěl užívat života. Čerstvě osamocen, eufemisticky řečeno svobodný (ale se závazky). No, co by kdo mohl namítat!

25.5.2019 v 23:02 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 683 Celková karma 21.38 Průměrná čtenost 1175

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun. Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/

Najdete na iDNES.cz