Když Vám bylo jedenáct?

21. 03. 2019 15:05:33
Pamatujete si na to ještě? Pokud Vám tedy není teď dvanáct. Já trochu. Maminka chtěla holčičku, tak jsem dostával panenky, tedy panenku. Byl to její jediný pokus, a já panenku hned svléknul.

Kamarád Marek říkal, že hrál fotbal a štval rodiče. Příležitostně se vyválel v bahně, aby naštvání znásobil. Když se nedařilo, dal si druhou várku svinstva.

(Jeho děti se válejí v bahně už teď, a to jim není ani osm.)

Jitka zase skákala gumu, hrála s céčky čáru, cvrnkala kuličky a hrála s klukama fotbal. Plus stavěla z písku hrad a zavírala do něj sarančata. Na rozdíl od Marka se však v bahně neválela.

(Po uzávěrce – Jitku jednou naštval kluk, a tak ho popadla, hodila do trávy a schválně vyválela v hovně.)

Petr si prý zase užíval jedenáct let (víc jsem z něj zatím nedostal).

Pak se rozpovídal a řekl cosi o vybíjené a že byl drzý na železničáře, protože si myslí, že je génius – to podal jako vysvětlení. Což také vysvětluje, proč prý v jedenácti letech chodil do parku a pozoroval opilé lidi. (To už nechápu ani já.)

A jedna máma: Ta chodila do přírody, pekla buřty, pila ze studánky, s malinovkou, a byla šťastná.

+++

Vývoj dítěte má zajímavé stupně:

Když je Vám šest, máte rodiče za ty nejchytřejší lidi na světě – vědí cokoli, úplně všechno, třeba kolik je na světě brouků? 20 miliard, šest set dvacet tři milionů, dvě stě šedesát sedm tisíc, osm set dvacet devět.

Ve třinácti máte rodiče za šašky, kteří nemají nic jinýho na práci než Vás ztrapnit. Oblečou Vám tričko se Šmoulinkou, olizují kapesník a posléze cítíte jeho slizké přitisknutí na tvář a přejetí celé držky, případně vyprávějí před spolužáky, do kolika let jste namísto do mísy močili ráno do matrace.

Pak se z rodiče stane diktátor či monarcha – a vydává rozkazy. Rozkaz číslo dvacet dva – žádné železo v nose, dokud žiješ pod střechou mou. Pravidlo 16: Pořádek bude v komnatách, dokud jíš z talíře mého.

Později se dítě rozjede do světa a svět si začne užívat, aniž by tušil, že svět se mu cpe pod kůži se vším špatným a rychle dítě nachytá do pastí – potom jsou z rodičů ochránci a osobní strážci. Dokáží dítě vysekat z průšvihů a nepříjemností, do nichž je svět uvrhl.

A nakonec dítě zjistí, že jejich rodiče jsou príma lidi, kteří taky kdysi byli dětmi a vyváděli stejný kraviny jako oni.

(Ale tohle všechno není nic nového.)

+++

Jedný holce je dneska jedenáct. V tenhle čas publikování tohoto blogu ještě nebyla na světě a její máma se teprve rozdýchala při kontrakcích. Už od desíti dopoledne jí slibovali, že už to bude. Už to bude. Už to bude - a miminko už nepřímo připravovali na život v ČR, kde všechno "už to bude!"

Bylo zajímavý, že byl první jarní den a byl Velký pátek – dítě už od narození začalo napadat dogmata náboženství, neboť si "vzkříšení" střihlo o tři dny dřív. Prostě určená pro velikost.

Netřeba přát nic kýčovitého. Kdo by taky přál dítěti něco zlého?

Ale víte co, trochu jsem se mrknul do numerologie a milou dívku čeká zajímavý, a vlastně tak trochu zvláštní rok. Hodně změn – a dokonce i ne příliš jednoduchých. Ale zvládne je. On ano. Ona na to má, protože má dobrý genetický základ od obou rodičů.

+++

Tak přeci jen trocha přání (od zmíněných výše, i když je třeba nezná, ale při psaní asistovali):

Od Jitky: Všechno nej... do života

Od Marka: Ať si užije minimálně osminásobek svého nynějšího věku. (Dědci budou šílet.)

Od Petra: Užívej si paralelních světů. (Ano, je zvláštní.)

Ode mě: Aby si poznala svět, pokud možno jenom v tom lepším.

A ta máma? – ta Ti to přání řekne sama.

(Teď ještě pořád funěla, protože ses narodila až po pátý.)

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Pavel Hewlit | čtvrtek 21.3.2019 15:05 | karma článku: 14.87 | přečteno: 543x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Ta tramvaj po mně vyjela a chtěla sex

Nedávno jsem četl článek, že někdo přišel na to, že je riskantní dávat do rukou zbraně robotům – že by mohla nastat chyba s jejich rozhodováním a oni by ublížili někomu nesprávného.

19.4.2019 v 17:09 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 279 | Diskuse

Pavel Hewlit

Říkáte dětem, že by je někdo mohl vzít?

Nevím, jak Vám za mala, ale mně maminka varovala, že když půjdu tam, kde nemám co pohledávat, může si mě někdo vzít. Ne příšera nebo monstrum, nýbrž "zlí lidé".

18.4.2019 v 12:24 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 564 | Diskuse

Pavel Hewlit

Výpadek facebooku ze mě udělal člověka (nebo ne?)

Stalo se to, ještě teď, když tohle píšu je skutečně sociální síť s malým "f" mimo provoz, a já si tak pokládám otázku, co to se mnou, jako s jeho uživatelem, dělá?

14.4.2019 v 14:42 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 295 | Diskuse

Pavel Hewlit

Pustit prsa ven?

Původně jsem chtěl namísto slovo "prsa" použít jiný výraz, ale náhodný čtenář by pak mohl propadnout pocitu, že se jedná o zemědělský příspěvek zabývající se problematikou pastvy.

13.4.2019 v 11:03 | Karma článku: 36.11 | Přečteno: 2872 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Opravdu se u nás prodávají horší potraviny než jinde?

To je pořád řečí o dvojí kvalitě potravin. Lidé si ztěžují, jaké je u nás k dostání nekvalitní zboží proti ostatním evropským zemím, ale přitom to vůbec není pravda. Nevěříte? Taky jsem to nejdřív nedokázal pochopit.

19.4.2019 v 18:32 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 371 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta tramvaj po mně vyjela a chtěla sex

Nedávno jsem četl článek, že někdo přišel na to, že je riskantní dávat do rukou zbraně robotům – že by mohla nastat chyba s jejich rozhodováním a oni by ublížili někomu nesprávného.

19.4.2019 v 17:09 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 279 | Diskuse

František Skopal

V čem se skrývá skutečná změna k lepšímu?

V ničem jiném, než v dodržování určitých morálních zásad. A to v každé oblasti života společnosti, tedy také v politice.

19.4.2019 v 14:49 | Karma článku: 7.02 | Přečteno: 107 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jak nás vidí svět

Je pravda, že jsou politici, herci, sportovci a jiní veřejně známí lidé skutečné osobnosti, které pro tuto zemi cosi udělali, a ostatní jsou jen nýmandi, jež ty známé uráží a okopávají, čímž si léčí vlastní pochroumaná ega?

19.4.2019 v 11:27 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 431 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nedá se to koupit, nedá se to vyfotit

Až když jsem lezla v Izraeli po kolenou do hrobu Ježíše, tak jsem uvěřila, že asi byl. Samozřejmě, že jsem navštívila i Nazaret, prostě moje cesta do Izraele byla i o tom, abych ucítila to, co je pro věřící tak důležité - Ježíše.

19.4.2019 v 11:13 | Karma článku: 18.54 | Přečteno: 376 | Diskuse
Počet článků 677 Celková karma 18.65 Průměrná čtenost 1168

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun. Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/

Najdete na iDNES.cz