Vostrá slina vod Váženýho klienta
Kaštani se jim říkalo ze dvou důvodů. Za prvé, že tramvají dřív jezdila jenom honorace, vyšší kasta, kaštani – za druhé, že se cestující (Vážení klienti) po vstupu do vozu rozsypou jako kaštany z pytle.
Včera jedna taková Vážená klientka doslova vlítla do naší boudy na Palmovce (bylo už osm večer, venku tma, pršelo, vypadalo to, jako by přišel sám osud), a říká, cituji:
"Dobrej večer, já si normálně nikdy nestěžuju, ale teď si jdu postěžovat!"
Jsou věty, z jejichž formulace poznáte, že dají práci – a že nejsou pravda. Paní nevypadala na kliďase, ačkoli uznávám, že adventní shon (prý Advent je o půstu a o rozjímání, ale lidi toho nakecaj), mohl z Vážené klientky udělat někoho jiného, než ve skutečnosti je.
Ani nemusela mluvit dál. Všem uvnitř byla její stížnost jasná jako facka a nebudu Vám nic dlouho vysvětlovat, stačí indicie:
Tramvaj – běžím – dveře – ujel.
Odpověď taky vysvětlovat nebudu, rovněž postačí indicie:
Bzučák – dveře – Přepravní řád – nemůžu tam čekat na každýho.
Odpověď paní:
Aleprosimvás – jezdítejak... – dělátetoschvalně – Odchod.
Já se jal debaty s Váženou klientkou ve váženém, řekl bych až ve filozofickém duchu, byl jsem však přerušen kolegou, který zbaběle použil jako obhajobu situace lidský faktor:
"Jsme jenom lidi, paní," říkal. "Taky v těch zrcátkách nevidíme všechno."
Kolegovi jsem po odchodu paní vynadal, proč se tak ponižuje. Pokud na nás lidi budou pohlížet pořád jen jako na obyčejné lidi, můžeme se jít zahrabat.
Možná se ptáte, jak by na nás Vážení klienti měli pohlížet? K tomu se dostaneme. Teď odjinud:
Ani si neuvědomujete, jak Dopravní podnik v Praze jde Váženým klientům na ruku. Možná netušíte čím, ale za poslední roky na Vaše časté výtky se třeba prodloužily časy při signalizaci u zavírání dveří. Říkáte si blbost? Je to blbost, která nás stojí čas a Vám dává delší příležitost uvědomit si, že ty dveře skutečně zavřeme (nestačí to).
Samotné zavírání se také zpomalilo (ale ano, to poznám) a díky novému mechanismu již nehrozí mezi křídly dveří přivření, protože dveře se jednoduše nedovřou a znovu se otevřou. Zkrátily se časy mezi některými zastávkami, přidaly spoje – a pokud si myslíte, že ne, já ten pocit na některých křižovatkách mám.
Jde se Vám na ruku a s jídlem roste chuť. Navíc jít na ruku znamená lízt někomu do zadku – a jak někdo ví, že mu někdo do zadku leze, rád si s ním čas od času tu svoji řiť vytře. Tak to chodí. V tomhle napomohla mobilní aplikace "Práskni si svého řidiče" na stránkách DP, jež je od doby svého zprovoznění hojně využívána a počty stížností jdou do tisíců. Vážený klient si stěžuje od chabého osvětlení ve voze až po dlouhé čekání na světelné signalizaci. Chodí i stížnosti, že jezdíme na červenou, třebaže k provozu vůbec barvy nepoužíváme.
A teď k tomu, jak byste na nás měli jako Vážení klienti pohlížet. Je otázka, zdali si nás jako řidičů alespoň trochu vážíte?
Já si myslím, že ve většině případů ne. Berete nás jako nevzdělance, kteří dostali do rukou tunové stroje a zvoníme. Nic pro Vás víc nejsme. Zvonící bestie, co ujíždí.
Ale zeptám se: kdybych Vám řekl, že zachraňujeme životy a majetky, už by to za nějakou úctu od Vás stálo?
Samozřejmě nemůžeme se srovnávat s hasiči nebo s lékaři, to nejde, ale jenom za tu dobu, co píšu na konečných linky patnáct tenhle příspěvek, jsem coby profesionální řidič nezmrzačil přes deset lidí a nezničil mnoho kil želez na autech nepozorných řidičů. A to nepočítám vyhnutí se masakru se šesti lidmi na Náměstí Republiky. Ani jedna z těch nehod by nebyla právně moje.
Možná řeknete, že je to moje práce – ano máte pravdu, ale jenom tak na půl. Moje práce není za Vás myslet. Předvídat. To máte od nás zadara. Vlastně ne zadara. Za možnost úcty k nám. A pokud to moje práce je, měl bych být za ní přiměřeně ke zmíněným schopnostem zaplacen.
Pravděpodobně si myslíte, že s tou úctou a tím zachraňováním se pouštím na tenký led, ale tohle shrnul do jediné myšlenky kolega, jenž od DP odcházel a přecházel do Lidlu řka, že tam to nejhorší, co se mu za šichtu stane, bude, že mu spadne z police mouka. Tím vysvětlil vše.
Zachraňujeme životy a majetky, bez uvědomění si společnosti. Já jsem vlastně takový skrytý hrdina, člověk s druhou identitou jako superhrdinové z filmu Úžasňákovi. Moje jméno je Tyristorák, chodím v modrém (bez kápě) a na otázku panu M. S. z Jiren mohu odpovědět: Ano, znám Elastičku a na svůj věk je pořád kůstka.
Řidiči z DP (a z valné většiny řidiči tramvají, protože tramvaje byly vždycky pro DP taková Popelka, která marně čeká na prince) už odcházejí a není to přímo kvůli náhlým příležitostem okolo. Hojný počet řidičů si totiž uvědomilo svoji cenu. Uvědomilo si, že za své schopnosti vydržet stres, umět se s ním vyrovnat – k tomu připočtěte další řekněme plusy jako že jsou pokorní, dochvilní, schopní se vyrovnat s časovými rozdíly směn, v mnoha případech i slušní (no ne všichni, ty, co nejsou, nikam nejdou, ty tu pro Vás zůstanou) – že za tohle všechno můžou dostat daleko víc peněz, aniž by o ně museli žebrat a poslouchat narůstající řeči o tom, že jsou za svoji práci (za své sezení na zadku) přepláceni.
To není vtip. Tahle slova už světem jdou. A jak víme, čím větší blbost, tím snadněji se na ni lidé chytají.
Pokud tohle všechno dáte do jediného kotle – jak se řidiči vyrovnávají s možnostmi vlastní budoucnosti, stížnosti od Vážených klientů, narůstající hustota nepozorných řidičů osobních aut, narůstající hustota nevychovaných Vážených klientů, a další a další – vznikne zajímavý guláš. Bude mít dosti štiplavou chuť. A dokáže mnoho věcí, z nichž jedna bude vyčuhovat.
Změní se široký záběr možných stížností. Smrskne se.
Už se nebudou řešit světla, signalizace, topení, zpěv řidiče, mlčení řidiče, nezaujatost řidiče, výsměch řidiče, drzost řidiče – kdepak. Bude se řešit jedno jediné.
Proč ta tramvaj už k nám několik dnů nepřijela?
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz