Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Onen komunista v nás

12. 07. 2018 12:55:36
O komunismu a komunistech nic nevím – to mi říkají pětadvacetiletí nebo třicetiletí analytici a historici. O komunismu nic nevím, říkají mi starší než já. Tak tedy nevím.

I když tedy podle jiných nic nevím, pořád můžu uvažovat podle svého, nehledě na názory a emoční výboje lidí kolem mě. Nijak nechci referovat (jako mnozí jiní) o politických událostech posledních hodin, ukazovat nechuť a sbírat body. Spíše se chci nad nimi zamyslet a podívat se na ně z jiného úhlu než právě z pohledu emocí.

Náš národ zajímavě pracuje s pamětí. Zatímco někteří rychle zapomínají a nepamatují se na své nedávné výroky, jiní svoji paměť dokáží jakoby pokřivit a vyložit si zažitou pravdu podle svého – podle lepšího svého.

Pořád opakuji, že s komunismem měli zatočit naši političtí představitelé hned po revoluci v roce 1989 – jelikož se tak nestalo, nevěřím, že vůbec šlo o revoluci se vším všudy. Každá správná revoluce začíná krví a krví i končí, většinou krví jejich strůjců. Stali jsme se demokraty, nebo nám bylo namluveno, že demokraty jsme, a tak se podle toho musíme chovat.

Pokud se Vám nelíbí komunisté v Parlamentu, uvědomte si, že lidí, kteří z komunismu profitovali, je tam víc než dost – a kolikrát jsou to demokraté až na půdu. Někteří komunisté převlékli kabát, jiný legitimaci nevrátili. Koho si mám jako člověka s názorem vážit víc?

Jistě, teď namítnete, že členy zločinecké organizace si nelze vážit – ale kde tu zločineckou organizaci máte? Ukažte mi na ní. Pokud ji vidíte, máte přímo morální povinnost na ni ukázat prstem a odsoudit jí veřejně a dostat před soud její představitele. To se však za třicet let nestalo? Proč? Asi to někdo nechtěl. A teď už je pozdě.

Znáte ta slova o opakování minulosti. Ano, my jsme se nepoučili, a teď možná něco budeme zažívat znovu. Nemyslím železnou oponu, tuzex, fronty, nedostatky všeho. Budeme zažívat stejné chování lidí jako dřív. Silná slova od zbabělců a zbabělce udělané z hrdinů. Budeme si před sebou lhát, budeme se přetvařovat, budeme se plácat po zádech za účelem vlastního prospěchu, budeme chtít důkazy od lidí, kterým jsme dřív věřili, budeme zase ti malí upachtění ustrašení tvorečkové mající strach.

Osobně se mi nelíbí házení špíny a nadávání a podobná svinstva, s nimiž se setkáváme. Stejně tak se mi nelíbí násilné demonstrace, na nichž vzduchem poletují věci za účelem někoho zranit. Stejně tak se mi nelíbí demonstranti, co mávají fotkami Milady Horákové, a možná sami netuší, jak blízko jejich předci oním zločinům stáli. Nebo tuší – jenže si pravdu trochu upravili.

Čekají nás další a další silná slova na adresu nové vlády, premiéra a jiných. Čekají nás, jak je v současnosti v téhle zemi módou, i slova o opouštění republiky. Málokdo je natolik silný, aby svá slova dodržel. Čekají nás slova o otáčení se zpět. Čekají nás další slova o ideálech.

Nedávno jsem se debaty na téma Ideály zúčastnil. Má je kdekdo, avšak ne už tak velký počet byl schopný pro ně něco udělat – a jestliže ano, tak většinou v davu, jelikož v davu se člověk cítí s ideály bezpečně. Mnozí si ideály představují jako takovou agitaci o míru mezi lidmi. Mít se rádi, být spokojení. Většinou takový ideál končí u plotu vašeho domu.

Já vyrazil jiným směrem. Pro mnohé nepochopitelným. Podle hesla, pokud chcete něco změnit, musíte se něčeho vzdát – a to něco ve většině případů bude něco z vašeho pohodlí. Tohle dokáže málokdo.

Nejsem ten, který by soudil na základě prvních hodin. Snažím se dát věcem čas, nechat je trochu rozběhnou. Jako podle starého příběhu, jehož znění jsem slyšel v mnoha podobách (a kulturách), avšak pokaždé ve stejném smyslu.

Ve vesnici chlapec dostane koně a lidé říkají, že je to dobré – jen stařešina říká, uvidíme. Za několik týdnů chlapec z koně spadne a doživotně si zmrzačí nohu a lidé říkají, že je to špatné – a stařešina říká, uvidíme. Za několik let odvedou všechny zdravé chlapce do války, a lidi říkají, že je to špatné, a stařešina říká, jak pro koho.

Máme novou vládu, opřenou o hlasy komunistů – uvidíme.

Autor: Pavel Hewlit | čtvrtek 12.7.2018 12:55 | karma článku: 26.68 | přečteno: 951x


Další články blogera

Pavel Hewlit

Místo, kde si hrají duchové dětí

Už jako dítěti mi říkali, že se nemám moc přibližovat ke Kolbence (tedy ke spalovně). Ne abych se nakazil prací, jak jsem si původně myslel. Prý to místo není vhodné pro děti z jiného důvodu. Některá místa nemají děti ráda.

16.7.2018 v 18:37 | Karma článku: 16.48 | Přečteno: 447 | Diskuse

Pavel Hewlit

Co mi má na těchto komunistech vadit?

Emoce střídají emoce a občanská hladina je zvířená, až mám pocit, že se z té sklenky trochu vylije a zmáčí ubrus.

14.7.2018 v 12:45 | Karma článku: 43.97 | Přečteno: 5637 | Diskuse

Pavel Hewlit

Vozil jsem živoly

Pojem živá mrtvola asi znáte. Logický je tedy i termín mrtvá živola. S tímto výrazem jsem se setkal jako dítě u skautů. A teď v posledních dnech díky kamarádce z Jiren.

8.7.2018 v 14:16 | Karma článku: 21.38 | Přečteno: 490 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Svoji diplomku jsem taky celou opsal. No a co?

V nynějších časech, kdy se studují vysoké školy nikoliv za účelem nabytí skutečného vzdělání, ale jen kvůli vyšším platům absolventů „vysokých škol“, mi přijde lpění na originalitě diplomových prací zhola směšné a zbytečné

18.7.2018 v 17:12 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 1295 | Diskuse

Milan Čierny

Tarzan ze Svibice

Čas dovolených je zde, a to zároveň ve mně vyvolává vzpomínku na jednu letní příhodu, kterou mi ve slabé chvilce vyprávěl parťák Romek ze Svibice (část města Českého Těšína s rozsáhlou sídlištní zástavbou).

18.7.2018 v 15:18 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 186 | Diskuse

Petr Omelka

Přijeďte do Valtic, mají tu pro vás valtickou horečku

Valtice jsou jediným místem v republice, kde se můžete bezstarostně opít, aniž by vaše pověst došla úhony. Mají tady totiž valtickou horečku.

18.7.2018 v 12:51 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 653 | Diskuse

Jan Klar

Ten, jemuž tikaly biologické hodiny

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

18.7.2018 v 12:05 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 628 | Diskuse

Helena Vlachová

Plagiátorská skvadra

To jsme ještě v České republice neměli. Jak to tak vypadá, co ministr, to plagiátor. Jako by se s plagiátory roztrhl pytel, a tak jeden za druhým odcházejí. Kolik jich ještě bude?

18.7.2018 v 5:14 | Karma článku: 35.03 | Přečteno: 2948 | Diskuse
Počet článků 554 Celková karma 21.22 Průměrná čtenost 1187

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho – to dohromady jde a oba mají k sobě blízko. Vyrůstal jsem na hororu a jemu podobných fantazií. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B. Třeba jim nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Motto: Palte dle uvážení + Lidi, mám vás rád, ale radši bděte.

 

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/





Najdete na iDNES.cz