Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Gremlini a Senát ČR

16. 04. 2018 13:10:51
Někdy se psaní článku vyvrbí ze zcela dadaistických končin, až se sám pisatel diví, kam ho tentokrát vítr zavál a o čem a jak píše. Kdo kdy psal, ví – a kdo kdy tvořil cokoliv jiného, ví taky.

Pamatujete na Gremliny? Přelom osmdesátých a devadesátých let. Ze začátku takový malý, chlupatý, roztomilý, trochu jako mončičák. Dle filmové legendy přišli (y – ale budu se držet toho měkkého) z Asie a jsou nastrkováni do přístrojů denní potřeby, a to jenom proto, aby škodili a vás doháněli k šílenství.

Vlastnit takového Gremlina není nic jednoduchého, protože se musíte řídit třemi přísnými pravidly. Za prvé, nesnáší světlo, sluneční ho dokonce může zabít. Za druhé, nikdy se nesmí namočit. A za třetí, a to je vůbec nejdůležitější, nikdy mu nesmíte dát najíst po půlnoci. To se pak dějí věci. To už není ten hezký chlupatý Gremlin – spíš něco, co vypadá jako velká obnošená slizká ponožka se špičatýma ušima (plus samozřejmě údy).

A teď k tomu, proč je v názvu článku slovo Senát. Asi by bylo jednoduché, krátkozraké nebo i laciné napsat, že politik se vlastně takovému Gremlinovi podobá víc, než si sám myslí. Na sluníčko moc nesmí, nerad se do něčeho namáčí, a když ho nakrmíte po půlnoci, a pořádně, a nejlépe něčím finančním, zakuklí se a pak se z něj vyloupne něco odporného, co vás už nemá rádo, je zlomyslné, škodí a vy jste z něj zklamaní.

Kdepak – o tomhle psát nechci. Spíš mě právě dneska psaní zajímá jako proces s otázkou Proč?, než abych řešil jakousi politiku. Senátorům, ostatně i jiným politikům, se dávají různá jména den co den, takže v tomhle netřeba nosit dříví do lesa.

Když píšu nebo jenom tak brouzdám po internetu, poslouchám staré magnetofonové kazety. Pro mladší vysvětlím, že magnetofonové kazety jsou MP3 na pásku a na rozdíl od čehosi digitálního se tyhle MP3 dají přetáčet tužkou nebo propiskou. Jak a proč, to by bylo na dlouho – ale ti, co kdysi vlastnili walkmana ví, co to je šetřit baterky a přetáčet manuálně.

A tak poslouchám a najednou slyším skladbu z Gremlinů (mám na páskách i soundtracky), takovou tu vlezlou, ústřední melodii, která zní trochu jako kvákání a slyšíte ji asi takhle: Kva kva kva kváááá kvááá kváááá, kva kva kva kváááá kváááá kváááá, kva kva kva kváááá kva kva kva kvakvakváááá – už chápete že jo? A jak to poslouchám, čtu článek o tom, jak několik neúspěšných kandidátů na prezidenta zvažují do Senátu svoji kandidaturu.

Inu proč ne. Pokud nechcete zůstat stranou a hodláte ještě na jisté posty útočit, není dobré se vzdalovat. Stejně tak není dobré nevyužít vlnu popularity a nesvést se na ní. To tak chodí. A do toho Gremlini.

Kva kva kvááááá.

U takovýho Gremlina hned víte, na čem jste. Pokud slintá, prská a v ruce drží nůž nebo bouchačku (ano byl to film pro děti, pro americké děti), asi se s vámi nechce kamarádit. Ale co takový budoucí Senátor? Kde se vzal, tu se vzal (zval se), usmívá se, třese vám rukou, cítí podporu usměvavých lidí a mluví o spokojeném zítřku.

Taky řeknu, inu proč ne – ačkoli nevím, jak vy, ale já si myslím, že Senát v téhle zemi nepotřebujeme a slouží jako odkladiště tváří, které vlastně vůbec neznám, a navíc si teď alespoň u pěti Senátorů nevybavuju ani jména (vím jen o předsedovi).

Kva kva kvááááá

Jak jsem řekl, chápu, že ti noví potencionální Gre... senátoři chtějí být poblíž, kdyby se něco šustlo, jako třeba, kdyby najednou byla potřeba rychlá volba nového prezidenta – avšak já si tak říkám, že bych spíš na onoho dalšího prezidenta chtěl člověka, který se ne jenom tak kde se vzal, tu se vzal (zval se), ale vím o něm své, je řekněme politicky a názorově profilovaný, vím, co od něj čekat, a co očekávám, mám potvrzené léty jeho práce.

Možná namítnete, že právě proto, aby se profiloval, kandiduje do Senátu, ale já se zeptám, není to málo? O práci Senátorů nic nevím. Občas sice zaslechnu, že ten a ten něco někde řekl, ale to je tak všechno. Velmi matně si vybavuju, jak vůbec Senát vypadá v jednacím interiéru – ačkoli je možné, že se mi ta představa míchá s místem, kde se scházel Klub rváčů, o kterém se nemluví. A pravidlo dvě, o Klubu rváčů se nemluví.

Nevím – zdá se mi to takové zvláštní. Jako celá doba.

A do toho Gremlini. Kva kva kva kváááááá... Vždyť víte.

Asi je na čase změnit kazetu.

Nebo zprávy.

Autor: Pavel Hewlit | pondělí 16.4.2018 13:10 | karma článku: 14.97 | přečteno: 443x


Další články blogera

Pavel Hewlit

Řešení rasismu jako humoru za socialismu

Zase vyšel další článek, který poukazuje na to, že jedna barva kůže neumí žít s jinou kůží barvy jiné – a přirozeně z toho vznikají nedorozumění.

21.9.2018 v 12:25 | Karma článku: 20.69 | Přečteno: 981 | Diskuse

Pavel Hewlit

Co na to přímo sirotci

Sirotci táhnou, alespoň do voleb. Pak zas bude klid. Poté se všechno vrátí do starých kolejí běžného nezájmu většiny lidí. Já k nim nepatřím, a tak mnohé vím. Pro Vás ostatní jsem to značně zjednodušil, ale třeba si svoje najdete.

19.9.2018 v 7:04 | Karma článku: 42.04 | Přečteno: 3539 | Diskuse

Pavel Hewlit

Naše blogerská rodinka na cestě škobrtla

Rodiny jsou různé, a ne pouze ty pokrevně spřízněné. Jsou to i společenství, v němž jsou lidé spojeni, nejen že to tak chtěl zákon a geny, ale třeba, že jsou ti lidé spojeni porozuměním a společnou snahou.

5.9.2018 v 21:53 | Karma článku: 23.25 | Přečteno: 747 | Diskuse

Pavel Hewlit

Cena za umírání daleko od domova

Nepřeji (Neprojevuji) upřímnou soustrast. Ne že bych byl cynik nebo špatně vychovaný nebo pozér, jak se někteří domnívají. Nepřeji upřímnou soustrast na radu otce.

5.8.2018 v 13:42 | Karma článku: 26.63 | Přečteno: 1605 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vilém Ravek

Nakupování v domech módy si prý ženy užívají jako orgasmus

Možná je i něco pravdy na tom, že vstup do domu módy má na ženu stejný účinek, jako když muž vstupuje do restaurace s obsluhou nahoře bez. Já však mám jen jedny nervy.

26.9.2018 v 12:20 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jan Klar

Bílý heterosexuální muž vymírá...

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

26.9.2018 v 12:06 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 801 | Diskuse

Olga Pavlíková

Škodolibý blog

Německá katolická církev se prý kaje za prznění dětí. Církev prý prosí oběti o odpuštění. Neví se přesně o počtu obětí, ale za posledních několik desetiletí se v Německu jednalo zřejmě o několik tisíc vesměs dětí.

25.9.2018 v 23:28 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Půl litru pravdy

S pravdou se to nemá přehánět, protože někdy pravda bolí a je těžká tak, že se nedá ani unést. Ale na druhou stranu se nemá s pravdou šetřit a člověk má být pravdomluvný.

25.9.2018 v 20:36 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 224 | Diskuse

Jan Zíma

I děti těch druhých jsou lidskými bytostmi.

To, v jak nezáviděníhodné situaci můžete být, pokud jste dítětem cizinců dlouhodobě žijících v ČR a potřebujete lékaře, asi nikdy nepoznáte. Ale pokud by tomu tak bylo, je to někdy velmi mrazivá zkušenost. Zejména pro dítě.

25.9.2018 v 18:06 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 444 |
Počet článků 559 Celková karma 29.15 Průměrná čtenost 1194

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho – to dohromady jde a oba mají k sobě blízko. Vyrůstal jsem na hororu a jemu podobných fantazií. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B. Třeba jim nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Motto: Palte dle uvážení + Lidi, mám vás rád, ale radši bděte.

 

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/





Najdete na iDNES.cz