Gremlini a Senát ČR

Někdy se psaní článku vyvrbí ze zcela dadaistických končin, až se sám pisatel diví, kam ho tentokrát vítr zavál a o čem a jak píše. Kdo kdy psal, ví – a kdo kdy tvořil cokoliv jiného, ví taky.

Pamatujete na Gremliny? Přelom osmdesátých a devadesátých let. Ze začátku takový malý, chlupatý, roztomilý, trochu jako mončičák. Dle filmové legendy přišli (y – ale budu se držet toho měkkého) z Asie a jsou nastrkováni do přístrojů denní potřeby, a to jenom proto, aby škodili a vás doháněli k šílenství.

Vlastnit takového Gremlina není nic jednoduchého, protože se musíte řídit třemi přísnými pravidly. Za prvé, nesnáší světlo, sluneční ho dokonce může zabít. Za druhé, nikdy se nesmí namočit. A za třetí, a to je vůbec nejdůležitější, nikdy mu nesmíte dát najíst po půlnoci. To se pak dějí věci. To už není ten hezký chlupatý Gremlin – spíš něco, co vypadá jako velká obnošená slizká ponožka se špičatýma ušima (plus samozřejmě údy).

A teď k tomu, proč je v názvu článku slovo Senát. Asi by bylo jednoduché, krátkozraké nebo i laciné napsat, že politik se vlastně takovému Gremlinovi podobá víc, než si sám myslí. Na sluníčko moc nesmí, nerad se do něčeho namáčí, a když ho nakrmíte po půlnoci, a pořádně, a nejlépe něčím finančním, zakuklí se a pak se z něj vyloupne něco odporného, co vás už nemá rádo, je zlomyslné, škodí a vy jste z něj zklamaní.

Kdepak – o tomhle psát nechci. Spíš mě právě dneska psaní zajímá jako proces s otázkou Proč?, než abych řešil jakousi politiku. Senátorům, ostatně i jiným politikům, se dávají různá jména den co den, takže v tomhle netřeba nosit dříví do lesa.

Když píšu nebo jenom tak brouzdám po internetu, poslouchám staré magnetofonové kazety. Pro mladší vysvětlím, že magnetofonové kazety jsou MP3 na pásku a na rozdíl od čehosi digitálního se tyhle MP3 dají přetáčet tužkou nebo propiskou. Jak a proč, to by bylo na dlouho – ale ti, co kdysi vlastnili walkmana ví, co to je šetřit baterky a přetáčet manuálně.

A tak poslouchám a najednou slyším skladbu z Gremlinů (mám na páskách i soundtracky), takovou tu vlezlou, ústřední melodii, která zní trochu jako kvákání a slyšíte ji asi takhle: Kva kva kva kváááá kvááá kváááá, kva kva kva kváááá kváááá kváááá, kva kva kva kváááá kva kva kva kvakvakváááá – už chápete že jo? A jak to poslouchám, čtu článek o tom, jak několik neúspěšných kandidátů na prezidenta zvažují do Senátu svoji kandidaturu.

Inu proč ne. Pokud nechcete zůstat stranou a hodláte ještě na jisté posty útočit, není dobré se vzdalovat. Stejně tak není dobré nevyužít vlnu popularity a nesvést se na ní. To tak chodí. A do toho Gremlini.

Kva kva kvááááá.

U takovýho Gremlina hned víte, na čem jste. Pokud slintá, prská a v ruce drží nůž nebo bouchačku (ano byl to film pro děti, pro americké děti), asi se s vámi nechce kamarádit. Ale co takový budoucí Senátor? Kde se vzal, tu se vzal (zval se), usmívá se, třese vám rukou, cítí podporu usměvavých lidí a mluví o spokojeném zítřku.

Taky řeknu, inu proč ne – ačkoli nevím, jak vy, ale já si myslím, že Senát v téhle zemi nepotřebujeme a slouží jako odkladiště tváří, které vlastně vůbec neznám, a navíc si teď alespoň u pěti Senátorů nevybavuju ani jména (vím jen o předsedovi).

Kva kva kvááááá

Jak jsem řekl, chápu, že ti noví potencionální Gre... senátoři chtějí být poblíž, kdyby se něco šustlo, jako třeba, kdyby najednou byla potřeba rychlá volba nového prezidenta – avšak já si tak říkám, že bych spíš na onoho dalšího prezidenta chtěl člověka, který se ne jenom tak kde se vzal, tu se vzal (zval se), ale vím o něm své, je řekněme politicky a názorově profilovaný, vím, co od něj čekat, a co očekávám, mám potvrzené léty jeho práce.

Možná namítnete, že právě proto, aby se profiloval, kandiduje do Senátu, ale já se zeptám, není to málo? O práci Senátorů nic nevím. Občas sice zaslechnu, že ten a ten něco někde řekl, ale to je tak všechno. Velmi matně si vybavuju, jak vůbec Senát vypadá v jednacím interiéru – ačkoli je možné, že se mi ta představa míchá s místem, kde se scházel Klub rváčů, o kterém se nemluví. A pravidlo dvě, o Klubu rváčů se nemluví.

Nevím – zdá se mi to takové zvláštní. Jako celá doba.

A do toho Gremlini. Kva kva kva kváááááá... Vždyť víte.

Asi je na čase změnit kazetu.

Nebo zprávy.