Podotýkám na začátku, že tohle je ryze můj pohled na věc. Mnohým se nebude líbit, nebo naopak bude. Věc se má tak, naše společnost je roztříštěná nejen na dvě poloviny, nýbrž na mnoho kousků.
Ačkoli spojení dvě poloviny je pro mnohé lepší. Je jednodušší říct, že jedna polovina nechce Zemana a věří ČT, druhá ho zase nenávidí a brání ČT jako o život. I když i to o život je zavádějící.
Kde se vlastně vzaly ty dvě poloviny. Někdo neznámý s nimi přišel po prezidentských volbách, aniž si uvědomil, že je matematicky nesprávné dělat dvě poloviny z celého národa, když k volbám nepřišli všichni občané. Takže by vlastně mělo jít o dvě poloviny volících, nikoli celé země. Nikdo totiž neví, co si myslí ti nevoliči – a jestli taky náhodou nejsou dvěma polovinami něčeho docela jiného.
Pokud jde o můj názor na zmíněné události: Pan Zeman je zvolený českým prezidentem a o ČT si myslím, že takový úpadek, jaký nám toto médium ukázalo za poslední roky, nijak neodpovídá možnostem, jaké právě tohle médium má. Jinými slovy, tahle firma neprosperuje. Může se chlubit pouze málem, které nijak nepřekryje nedostatky, a někdy i přímo průsery, pro mě osobně v oblasti tvorby pořadů a seriálů.
K té tvorbě uvedu myšlenku, že autoři by se nejprve měli naučit řemeslu, a až poté experimentovat. Opačně to nejde. Tedy jde, ale výsledek je strašný.
Na některé věci pohlížím selským rozumem a nehledám ve věcech víc, než je třeba, možná politický zájem. Nedivím se panu prezidentovi, že nemá ČT rád, když evidentně před volbami pracovala coby veřejné, a tedy nekonfliktní médium, v jeho neprospěch. Jako by ČT sama rozhodla, co její platiči chtějí, a navíc vzkázala, že i přes možnost, jak moc se jejich práce někomu nelíbí, nemáte jinou volbu.
Přestože jsem dal do názvu článku dotaz podobný výroku amerického prezidenta JFK, sám nevím, co tahle země doopravdy potřebuje.
Ano, jistě, potřebuje stabilitu, ale na ni můžeme zapomenout, neboť jsme ve fázi (a už hodně dlouho), kdy si stabilitu každý představuje po svém a nehodlá ze svého stanoviska před jiným ucouvnout ani o milimetr. Couvání je dneska bráno jako akt slabosti, a nikoli rozumu a potencionální možnosti domluvy.
Podle mě se ještě dlouhou dobu nikam dopředu nedostaneme, a přestože mnozí mluví o couvání politickém, směrem k socialismu, couváme velmi rychle lidsky a morálně. Nevím, jak tohle couvání zastavit. Možná mi dáte návod. Já jsem jen tramvaják, co občas píše, a lidem se chová slušně. Nic víc neumím. Jsem malá prdlavka bez špetky moci a možnosti měnit věci ve velkém.
Koukám se kolem sebe a vidím, jak se zase lidi burcují, jak se zase dávají dohromady na náměstích, ale už téhle síle nijak nevěřím. Sametovou revoluci jsem nezažil (byl jsem dítě na škole v přírodě), ale účastnil jsem se o roky později jiné demonstrace s názvem Děkujeme, odejděte! Vzpomínáte si?
To bylo moje osobní revoluční období, a rovněž obrovské zklamání. Měli jsme víru, měli jsme cíl, cesta byla stanovena, ale ideály padly už ten samý večer po skončení demonstrace. Od té doby jsem revolučně vyléčený.
Nijak nemám nic proti tomu, když se budete na náměstích scházet z jakýkoliv důvodů. Každý by měl zažít víru a zklamání, že může něco změnit - protože z toho může ve vás jednoho dne vzniknout něco účinnějšího. Demonstrujte si, mějte plamenné projevy, zpívejte hymnu, ale nijak nevěřím, že se tím někam posuneme. Doba revolucí pominula a myslím si, že jsme na prahu nějakého jiného postupu. Možnosti plynoucí ze síly demonstrací jako bychom už vyčerpali a nyní neumíme sami sebe ani okolí zaujmout jiným způsobem.
Já sám o tom přemýšlím často a pořád si říkám, že ta cesta kupředu (či zastavení couvání) je ve výchově našich potomků. A nejen těch vlastních, všech. Silou působení ve všech směrech a od všech lidí (každý se můžeme změnit k lepšímu). V předání něčeho nového, co by dokázalo vylepšit budoucnost a celkově změnit řekněme morální chod dějin.
Ta cesta bude dlouhá a výsledku se pravděpodobně nedožijeme, ale můžeme ji začít. Jestli se povede, nikdo neví. Klacek a kámen však na ty druhý můžeme použít vždycky. A třeba u toho i demonstrovat a zpívat hymnu.
