Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stvořili jsme demokratický chaos

17. 11. 2016 12:11:19
A víte, že jsem dlouho přemýšlel nad slovem demokratický v názvu. Může být chaos demokratický? Pak jsem si uvědomil, že může. Vládnou mu lidé a lidé ho určují.

Asi nebudu sám, kdo si myslí, že naše země za posledních dvacet sedm let nevzkvétá. Prezident Havel o tom nevzkvétání několikrát mluvil ve svých projevech. Chtěli jsme demokracii, svobodu, a stvořili jsme něco až přímo odporného – odporného tím, že jsme se v tom naučili přežívat. Jako bychom si dobrovolně otrávili vodu a poté díky onomu jedu mohli skutečně žít.

Nestvořili jsme chaos, že bychom nevěděli, kdo co dělá a kam to jeho dělání co vede. Naopak, tohle víme moc dobře. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a víme, o co komu jde a proč to dělá. Chaos nastává až ve chvíli, kdy už nevíme, co za to přímo očekávat.

Možná se mnou nesouhlasíte a říkáte si, že žijeme v právním státě, kde se každému člověku dostane práva a spravedlnosti, avšak já vidím dost signálů, že tomu tak není – a kam jsme to za léta vývoje dotáhli.

Považte třeba události ohledně "zákona na ochranu prezidenta". Je to jenom důkaz toho, nebo vyvrcholení, že skutečně nevíme, co máme od čeho očekávat a jaké následky plodí naše činy.

Většina mladých se domnívá, že svoboda a demokracie je, že můžou všechno. Myslí si to i některé starší ročníky, ale ne tolik. A všechno znamená všechno. A pokud vše nemohou, je to odpírání základních práv a svobod (o nichž v reálné formě nemají ani potuchy), a kdo jim proti tomu něco řekne, je bolševik a komunista.

Jestliže můžete všechno, tak přirozeně narazíte na někoho, kdo taky může všechno, a vám to jeho všechno začne vadit, protože vás tím uzurpuje, a vy mu tvrdíte, že všechno nemůže – čímž vzniká paradox.

Netřeba to rozvíjet někam dál a podívejme se na toho prezidenta.

Já chápu, proč s nápadem na jeho ochranu někdo přišel. Někdo pochopil, že některé ataky už jsou trochu moc, a ne všechno je zas taková sranda, jak se mnozí domnívají. Mně osobně v útocích na pana prezidenta (já ne se všemi jeho kroky souhlasím, ale mám pořád úctu k tomu úřadu, což je rozdíl od úctě k člověku) vadí, že jeho funkce a následné útoky jsou vlastně důsledky voleb. To mi asi dáte za pravdu. Tudíž nechápu, proč všichni ti různí stěžovatelé a rádoby humoristi (je to přece jen legrace, když někoho nazývám píčou, ha ha), se nejprve nepustí do jeho voličů? Ti přece za jeho zvolení můžou – tak proč jdou rovnou na hlavu státu, který je vlastně až v druhém plánu.

Ani se mi nechce věřit, že by to bylo proto, že když nadáváte nějakému Pepovi z Přelouče neuspokojuje to ego, jako když nadáváte někomu evidentně společenský výše.

Měl by se někde udělat seznam voličů M. Z., vytvořit jakési internetové fórum, a tam by se ty dvě skupiny do sebe měly pustit a užít si to.

Jenomže náš stvořený chaos myslel i na svobodu slova a vyjadřování, a tak nám dal možnost vytvářet si falešné profily, třeba na FB, a pouštět do světa moudra a nadávky, které mají stejnou váhu a smysl jako kdysi občanská upozornění z místa bydliště bez podpisu (pokud nevíte, co to znamená, zeptejte se rodičů).

V tomhle směru si vážím iDNES.cz, který možnost anonymních přispěvatelů do diskuzí se jménem Rozkvetlá půda nebo Kobylka Bylinka129 snížil na minimum. I tak se tam čas od času nejde pro ostřejší názory daleko, neboť, jak řekl můj kolega, co napíšeš na internetu, očima rozbitý nos nevidí.

V tomhle ohledu jsem nedávno viděl hezký kreslený vtip. Jelikož jsem nesehnal autora a povolení na uveřejnění, musím ho popsat:

Co to znamená?: Ferko, náctiletý chlapec malého vzrůstu, stojí před Dušanem, urostlým mužem v nejlepších letech, a Ferko mu do očí říká: "Ty zasranej debile, jsi jenom kurva, píča, jebu ti matku, debile, jsi úplně vypatlanej!"

Co to znamená?

To znamená, že Ferko zapomněl, že si zrovna nepíše na facebooku!

Já jsem tady ze všeho kolem smutnej. Hrozně smutnej. Jsme krásná země, ale nejsme už tak krásní lidé. Netřeba v tenhle slavnostní den (jsem v práci) opakovat známé věty, že sílí pocit, jak nám někdo celou revoluci ukradl, a že revoluce nebyla revolucí, nýbrž předáním moci. To asi dneska a v následujících dnech několikrát uslyšíte nebo to na vás koukne z nějakého titulku. Opak většinou budou tvrdit ti, kteří z výsledné doby měli za poslední roky jakýkoli profit. Ale je to už jedno. Stalo se, stalo. A nebude to jinak.

Zajímavější je, že se spíš pořád dokola mluví o strachu z komunistů a vlivu bolševismu. To je evergreen, který se opakuje pořád dokola – a je to i věc, která napomáhá současnému sílícímu chaosu. Když si to vezmete, ani o fašistech se už v sedmdesátých letech minulého století moc nemluvilo, a že jich kolem ještě bylo, kolaborantů.

Za to komunisti jedou. A pojedou pořád, poněvadž, a to je můj pocit, někdo jako by se z nich snažil stvořit nepřítele, proti němuž by se lidi semkli jako v minulém režimu – nebo spíš, aby se raději semkli proti němu než proti nám.

Přežíváme tu. Jenom přežíváme. Vytváříme si soukromé světy, ostrovy, na ně pouštíme jenom své blízké, a na nich žijeme vlastní životy. Dál se necháváme manipulovat médii, nakupujeme, slavíme, nadáváme, a občas se ztřískáme a máme zase sny jako dřív a myslíme na to, jaké by to bylo, kdyby se naše plnily, a pak vystřízlivíme a uvědomujeme si, že plnit si sny není tak jednoduché, jak nám říkají slavné osobnosti a životopisy – a ani se nepodivíme, že je neexistují životopisy těch, co zklamali sami sebe a nic nedokázali.

Vždycky se říkalo, že budoucnost je v dětech. Platí to i nadále. Já děti nemám. Zažil jsem v manželství dvě a byly to ti nejhorší a nejzáludnější lidé na světě, jaké jsem kdy potkal. Věřím, že existují i jiné děti. Lepší, líp vedený, děti, které nemyslí jenom na sebe a nekoukají na sebe jako na bohy, jimž se lidé klaní a kteří mají vše povolené. Ale takových nevidím moc.

Dneska slavíme svým způsobem den, kdy začal boj slušnosti proti něčemu horšímu. Prý jsme vyhráli. Prý. Ale nevím, jakými zbraněmi. Někdy mám pocit, že to byly zbraně hromadného ničení. Vyhráli jsme, avšak nic po tom nezbylo. Anebo toho zbylo málo.

Nebudu tady čtenáře verbovat do dalšího boje slušnosti proti něčemu, čemukoli. To ani náhodou. Ani vlastně nevím, jak by se takový boj měl vést – a jestli by ho lidé neměli vést sami proti sobě.

Dostali jsme se do éry chaosu. Je kolem nás všude, nejen tady v naší zemi. Jak z toho ven, nevím. Je to boj na několik dalších generací. Ta naše je pouhé potencionální semínko. Nic víc. Sami se asi té spravedlnosti (o blahu už ani nemluvím) nedožijeme, ale můžeme si přát, aby se to povedlo alespoň potomkům. I když je to přání v oblasti sci-fi.

Dívám se kolem, poslouchám lidi, koukám na ně, snažím se je pochopit, někdy marně, snažím se diskutovat, snažím se s nimi žít, koukám, jak žijí oni, jak si myslí, co si mají myslet, koukám, jak dělají, co mají dělat. Tohle není boj na dvě tři generace. Hodně půjdu s málem na trh, když řeknu že tak na deset.

Jsem smutnej.

Autor: Pavel Hewlit | čtvrtek 17.11.2016 12:11 | karma článku: 21.08 | přečteno: 536x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Na jeden rok s blogy končím

A ono taky proč ne. Když se podíváte na události posledních dnů, není se co divit, že mnozí o své práci tady mají jisté pochybnosti.

2.12.2016 v 16:34 | Karma článku: 40.33 | Přečteno: 1714 |

Pavel Hewlit

Opatrný blog

No dneska být opatrní musíme. To není jako dřív, když nás jenom popadli, štípli, až jsme měli modřinu. Dneska už jde o víc. O ideály v cosi.

29.11.2016 v 18:43 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 622 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jak jsem si pochutnal na Řezníkovi

Některé mediální kauzy mají ty výhody, že se díky nim dostanete do jiných směrů a navštívíte místa, na něž byste pravděpodobně nikdy nenarazili, a když ano, nijak víc byste se o ně nezajímali.

29.11.2016 v 7:46 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 851 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tenký led Ortele a pana Kryla

Původně jsem čekal na Velkého šéfa na jedničce – to mě v televizi včera zajímalo. Jenže běžel až po desáté, a to ještě se ztrátou díky vyhlašování výsledků šaškárny jménem StarDance.

27.11.2016 v 14:25 | Karma článku: 35.09 | Přečteno: 1544 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 280 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 374 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 230 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 357 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 273 | Diskuse
Počet článků 504 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1211

Ctitel Hitchcocka i Walta Disneyho – to dohromady jde a oba mají k sobě blízko. Vyrůstal jsem na hororu a jemu podobných fantazií. Živím se jako pražský tramvaják, avšak nijak neskrývám, že bych chtěl lidem dát i víc než bezpečný přesun z bodu A do bodu B. Třeba jim nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit je, rozplakat, donutit, aby se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit.

Motto: Palte dle uvážení + Lidi, mám vás rád, ale radši bděte.

 

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Literární odkazy: https://www.facebook.com/pisalek/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.