Co mi na mé práci tramvajáka vadí

2. 11. 2016 15:14:38
Díky natáčení pořadu Na lavičce jsem si uvědomil, že pro obyčejné lidi (netramvajáky) je naše práce na kolejích považována za exotickou, avšak nemyslím si, že v tom smyslu slova, co si pod exotikou představujeme.

Byla to moje chyba, že jsem si to neuvědomil, poněvadž pokud se delší dobu pohybujete mezi "svými", přestanete z vnějšího okolí vnímat některé signály, jako třeba, že jste někým považováni ne přímo za zvláštní, ale za "jiné".

Tak takový astronaut si je vědom, že jeho práce je zvláštní a výjimečná a vzbuzuje u ostatních jiný pohled, avšak já jako tramvaják jsem mínil, že moje zaměstnání zase tak zvláštní pro jiné lidi není. Do pořadu Na lavičce se všechno nevešlo, ale otázky diváků naznačovaly, že o světě na kolejích panují mezi lidmi spíše mýty a představy nežli skutečnosti ohraničené mantinely reality.

Ono je to možná tím, že se na řidiče tramvají a autobusů (i když se domnívám, že na tramvají víc) hodně nadává. Jsme tak řečeno první na ráně. Naštve vás doma někdo hned u snídaně? Proč neventilovat na řidiči, který přijel o dvě minuty pozdě. Máte v práci průser? Netřeba si to nechávat domů na partnera nebo na děti. Řidič netopí (se vám zdá), hurá na něj. Je to přeci jen sluha v modrém.

Uvědomuješ si, že jsi v zaměstnání vlastně sluha. Nic víc – devětadevadesát procent cestujících (byť za poslední roky se veřejnost raději označuje pojmem Vážený klient) tě za sluhu považuje. Jedno dvě procenta je k tobě uctivá, a ty za uctivost už považuješ skutečnost, že nezačnou nadávat sotva vylezeš z kabiny, aby si oznámil, že dál se kvůli nehodě nepojede.

Pavel Hewlit – Výlukové trasy štěstí

Někdy si říkám, že bych si měl dělat za podobné střety čárky do speciálního štítku, nebo přímo na Pracovní výkaz (ten píšeme každý den), abych dostal příplatek za terapeutickou pomoc.

Kdo ví, kolik domácích hádek jsem odvrátil, kolik vztahů zachránil a kolik hezkých večerů připravil, když si na mě někdo otevřel pusu a vynadal mi (a někdy i sprostě) povětšinou za věc, za níž jsem nemohl.

Nejsem přirozeně svatý. Když se vlastní vinou zabořím do auta, máte pravdu a zasluhuju si výtky, avšak už si ji nezasloužím, když se automobil zaboří do mě. Natož když stojím před blbě zaparkovaným automobilem, v "profilu". A ještě navíc za to, když přijedu pozdě kvůli čekání za nehodou.

Pravda, byl tu návrh jedné cestující, jak se podobnému čekání vyhnout. Zaznělo, když jedna starší paní, ačkoli ne zase tak stará, přišla za řidičkou, a jakmile se dozvěděla, že se za něčím čeká, navrhla jí, aby kolonu objela po koleji vedle. Přece vidí, že na ní nic nejede a je volná.

Možná by to chtělo napsat nějaký manuál pro mýty a legendy, aby cestující věděli, co je pravda a kde se sekli. Ale hádám, že by se to moc neprodávalo, protože pravda se moc nelíbí. A kdyby se manuál dával zadarmo, končil by v koši nebo na prvním místě, kam se dá něco odložit. Je to jako s letáky v nákupní galerii. Nekončí ani v koši, ten je moc daleko, ale na sedačkách a pěkně se štosují.

Dal jsem ve výpravně náhodnou anketu, anonymní, proč nemáme rádi cestující. Odpovědi:

-Pro nedisciplinovanost

-Protože nevědí, že mají i povinnosti

-Jsou vulgární, hodně

-Protože jsou hulváti, vulgární

A to jsem si to opravdu nevymyslel. Odpovědi jsou autentické.

Ještě jsem se zeptal, proč je rádi máme:

- protože nám i občas poděkují, když na ně počkáme

- nevidím jediný důvod je mít rád

- protože se i mezi těma špatnejma najdou i slušní, usměvaví, příjemní, ale jich menšina, bohužel

Víc odpovědí jsem na tohle nezískal, poněvadž se nechtěli na podobné těma bavit.

A víte, co vadí mně:

Třeba to, že si myslí, že když si koupí jízdenku za dvacet čtyři nebo třicet dva korun, spletou si nás s jinou dopravní institucí, a to taxislužbou. Ano, takhle to nějak vypadá. Lážo plážo, žádnej spěch, on si počká, dáma dojde jako po molu, dveře se snadno přidrží, a když tramvaják bzučí OS (otravným signálem) a třeba i zavře dveře, nebo se o to snaží, vždycky se mu dá pak vynadat, případně si stěžovat pomocí mobilní aplikace.

Tohle mi vadí nejvíc. Dveře. Kdokoli. Starý mladý, muž, žena – všichni drží a mají nás na háku.

Mám sen. A to nejsem kazatel. Mám sen, že jednoho vejde v platnost předpis, že takové držení bude pokutováno na místě. Jo, udělejte to a za rok už tolik lidí držet dveře nebude. A nejen za zdržení dopravy, ale i za prostoj vozu a vozu dalších za ním na kolejích, poněvadž dotyčný se určitě bude hádat. Já vím, je to sen, a snem to zůstane, avšak pokud se něco takového neudělá, lidé si budou na nás dovolovat víc a víc.

A víte, co mi ještě vadí, ale tohle bude problém i do budoucna. Zombie se sluchátky a mobilem v ruce. Kam se na ně hrabou Chodící mrtvoly. Ty alespoň reagovaly na nějaké základní instinkty. Tyhle mrtvoly už ne. Hudba je pohltí, doslova je v té chvíli otráví, a pošle do světa jako duchy.

Dělal jsem si v pondělí na osmičce takovou soukromou statistiku, kolik lidí jsem ten den zachránil. Počítal jsem do toho i lidi, ne jen Chodící mrtvoly. Na pondělek to šlo. Třicet dva. Za osm hodin služby. Mohl jsem zabít třicet dva lidí, jen považte. A každé to zabití by bylo vinou toho dotyčného. Přidat ještě šest lidí, mám toho víc než Zodiak (co mu přiznali). Tohle už je na zamyšlení.

A víte co ještě? My nejsme vaši nepřátelé, opravdu ne. Dokonce chceme s vámi sdílet vaše životy. Ale něco ve vás (někdy i v nás, to nepopírám) nám v tom brání. A možná proto vám připadá práce řidiče MHD taková exotická. Nejde tak o tu práci, jako o ty lidi v ní. A lidi kolem.

A o lidi jde vždycky.

PS: Právě teď mám linku 16, přesvědčte mě, že se můžeme domluvit. Nebo alespoň zahájit mírové rozhovory.

Autor: Pavel Hewlit | středa 2.11.2016 15:14 | karma článku: 36.28 | přečteno: 3969x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 256 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 439 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 110 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 593 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...