Opona se otevírá, scéna se rozsvěcuje, kancelář HERCE, sedí za pracovním stolem, píše, počkáme až se scéna celá zalije světlem.
HEREC: A v hlavní řadě musíme do toho zapojit lid. To se jim bude líbit.
(Prohlíží si dokument)
HEREC: A v jednom bodě nás nejvíc zaráží spolupráce naší demokratické země s Čínou.
(Zamyslí se a drbe si hlavu)
HEREC: Ale co Jágr? Ten dělá ty jejich telefony.
(Prohlíží si dokument)
HEREC: Co jen s tím. Co s tím. Je to Jágr. (Usměje se) Ale co. Ten má tu svoji hokejovou rodinku a po něm nikdo nepůjde. Ten se o sebe postará, Jardik.
(Zabodne pero do dokumentu a udělá velkou tečku)
HEREC: Tak.
(Vejde ZPĚVÁK)
ZPĚVÁK: Dobrý den, pane Herče.
HEREC: Dobrý, dobrý...
ZPĚVÁK: Už to máte?
HEREC: No jistě, právě jsem to dokončil. To bude něco. To se bude lidem líbit. Oni tohle divadýlko potřebují.
ZPĚVÁK: A myslíte, že to projde.
HEREC: A kdy jindy než ne teď? Je svátek a to lidi mají rádi, a aspoň si to budou pamatovat. Jako tenkrát v listopadu. Jo to jsme si krásně zademonstrovali, sedmnáctého.
ZPĚVÁK: A pak jste jeli taxíkem do divadla na představení. Tu historku bych mohl poslouchat pořád.
HEREC: Jo jo. Poslouchej. (Čte) A hlavně se nám nelíbí, jak se prezident zachoval k osobnosti pana Bradyho. Je to nečestné a je to nesportovní vůči jeho prožitému osudu za doby holocaustu. Myslíme si, že právě toto je spouštěcím mechanismem nepokojů v naší demokratické zemi.
ZPĚVÁK: Krása. A jak se to vůbec povedlo, že lidi tomu uvěřili, že celý ten skandál vzniknul tím, že ateista nechtěl dát medaili židovi, protože se bývalý katolický kněz setkal s hlavou budhismu?
HEREC: Viď. Taková blbost. Ale byl to dar z nebes. Skočili nám na to, jako vždycky. Copak to jde, aby pan prezident neposlouchal. Aby si říkal něco jiného než ti pod ním. To teda ne. Musí padnout. Stůj co stůj.
(Zvedne se ze židle a jde před stůl, blíže k publiku)
HEREC: Protože je to v nás, abychom to byli my, kdo bude rozhodovat, kdy padne vláda, kdy odstoupí prezident. Ne lidi, ne voliči. My. Já. A za mnou ti druzí. Lidi musí poslouchat. Musí. Svoboda je klam. A ten klam se musí udržovat. Pro klid všech. Jen takový život má význam. Takový a žádný jiný.
(ZPĚVÁK přejde ke stolu a vezme do rukou dokument, kouká na něj)
ZPĚVÁK: Tady jste to napsal dobře. 'Chceme, abychom měli prezidenta, na kterého můžeme být hrdí a nemusíme se za jeho činy stydět'.
HEREC: Ano, ano... Na to jsem hrdý. Něco o tom prezidentování vím. A skromně jsem tam jen dal své myšlenky. Nic víc.
ZPĚVÁK: Ale, jen nebuďte skromný.
HEREC: No tak.
ZPĚVÁK: Ale! Ale!
HEREC: Tak ano, máš pravdu, budu sám sebe obdivovat. Ale jen na chvilku.
ZPĚVÁK: Já už vás obdivuji dlouho. Nebo tohle. 'Zase přišel čas sejít v ulicích a ukázat světu, že jako lid jsme jednotní ve své víře ve spravedlnost, že se nebojíme nadvlády hlupáků a hrubosti, že jako lid dokážeme prorazit naše okovy, které nás svazují a dělají z nás otroky doby. Nikdy. Nikdy, se nevzdáme. Nikdy. Spravedlnost a čest musí zvítězit nad hrubostí a pýchou.' (Pauza) Tedy. Víte, koho mi připomínáte?
HEREC zvedne významně hlavu
HEREC: Koho?"
ZPĚVÁK mlčí, dokument se mu chvěje v rukách.
HEREC: NO koho?
(Plácne se několikrát do stehna, jako by měl v rukách bičík)
HEREC: KOHO?!
ZPĚVÁK mlčí, není schopen slova, dokument se chvěje víc.
HEREC (zakřičí). Řekni to!
ZPĚVÁK (vyděšeně): Havla!
HERCOVA hlava klesne na bradu
HEREC: Ach tak. Opravdu?
ZPĚVÁK: Ano, opravdu. Já bych vám nelhal.
HEREC: Když myslíš, já ti tvůj správný názor brát nebudu.
ZPĚVÁK: A kdo s vámi půjde? Kromě lidu.
HEREC: S tímhle dokumentem přeci všichni, co chtějí ještě něco v budoucnu dělat. Nebo si myslíš, že teď už nemáme všechny trumfy v ruce? Lid máme, média máme, máme pravdu. (Sevře prsty v pěst a nastaví ji) Pravdu! Slyšíš, jak to zní? Pravda! My jsme pravda a my ji budeme ukazovat, jak se nám líbí.
(Na scénu vyjde REŽISÉR.)
REŽISÉR: Pane, lid už čeká.
HEREC: Ano, právě včas. Lid se dočká. Lid se dočkal. Už je to tady. Cítím to. Je to tady. (Buší si na hruď). Já to cítím. Tady. Uvnitř. A vytryskne to i dál. Do světa. Rozletí se do stran. Poběží kolem vody, vnikne do lesů. Bude to všude. Všude. Už nebude zábran pochybností. Nebude. Je to tady. Lid se dočkal. Já ho povedu. Já jim ukážu jejich význam. Jejich hrdost. Je to tu. Nuže pojďme!
(HEREC, ZPĚVÁK a REŽISÉR opouští scénu. Opona.)
