A to nařízení jste viděl kde??

A, mimochdem, vůbec se nedivím, že jste single....

Ale, pane Fogele, že bychom si trochu zatrolili. Proč ne, je svátek, dáme si to - tak pojďme do toho.

Občane, kde to žijete, kde si myslíte, že žijete. Je krizový stav a já slova pana premiéra už automaticky beru jako nařízení. On to s námi myslí dobře. Člověče, on to myslí dobře i s Vámi, a Vy na něj takhle. No to je povedené. To se to nedaří - to se člověk nediví. Oni si asi myslej, že tohle všechno je jako sranda králíkům. No jistě, proč by si to nemysleli, no jistě. Už mě to na mou duši žádná legrace.

A druhá část:

Často se setkávám s lidmi, které já sice neznám, ale oni o mně vědí úplně všechno. Není to nic zvláštního, jsou tací lidé. Možná jsou tací, kteří mají nějaké vyšší nadání, sílu, schopnosti. Prostě jsou něčím víc, než jsem já - všechno je možné. Akorát se divím, proč takovou sílu nepoužívají líp, proč mi třeba neporadí, abych nebyl takový, jaký podle nich jsem - proč mě tak trápí. Já nevěřím, že by se síla objevila u někoho, kdo by ji zneužíval, to by nešlo.

Dobře, lidé s takovou silou mohou být smutní - protože právě vědí všechno,a to je docela zlo. Ale mají pak dvě varianty: Za prvé se nechat za svoje chopnosti velebit. Založit sektu, která je kolikrát výdělečnější než kdejaká neziskovka. Být někým, být oblažován, být zaléván lidskou touhou po poznání těch druhých, být světlem v jejich životě, být spasitelem.

Nebo druhá varianta - léčba. Netřeba se stydět. Každý má slabší chvíle, a ne zase každý je zase takahle neunese. Netřeba si klást otázku - proč já? - je třeba se zeptat - proč ne? Zuklopentixol, Olanzapin, Aripiprazol - tihle vám to vysvětlí. Nesmíte se bát. Důležité je o tom mluvit. Vnímat sám sebe jako jedince, který umí být na sebe hodný, hlavně na sebe, a nehledat chyby na jiných. IUmět obejmout sám sebe, mít se rád, neřešit otázky, co byly, co bolí - ony mají bolet, ale nemají trápit.

Vy to zvládnete.

Hezký večer

A to nařízení je kde? Prostě plácáte.

Ale je zbytečné se asi ptát, když vidím, že máte takové zkušenosti s jakýmisi léky.

Plácá, pane Fogle, plácá. Ale docela hezky, nemyslíte?

Pane Vitho - bloger se musí s podobnými narážkami a nepochopeními vyrovnat. Ostatně jako každý, kdo dělá něco, co druhý ne.

Pane Fogele - pokud jste člověk, který nerozumí ironii, a je jedno z jakého důvodu, nemá cenu se se mnou pouštět do debaty. Nemá, prostě nemá.

Ale je hezké, že jste odpověděl na první část své výtky, ale ne už na tu druhou. Velmi chytře jste zařadil zpátečku, protože víte, že jste u mě přestřelil. Že mě nevyprovokujete k nějakým útokům na vlastní osobu, a což se snažíte v podobných diskuzích velmi často.

Já bych se zeptal, zcela vážně - co vás k tomu vede. Máte pocit osamění, že si potřebujete získávat pozornost na vlastní osobu tímto způsobem? Není to správná cesta, to mi věřte - a není správné v ní ani pokračovat. Bude to pak horší. Už Vám nebude stačit ani ta negativní reakce, a úplně se v tom utopíte - v té nenávisti, která díky tomu ve Vás vznikne.

Hodně štěstí.

Snažíte se. Ale ač dobrý demagog, jste špatný psycholog.

Vaše věty, pane Fogele, jsou čím dál tím kratší. Dva důvody - první, že už víte, že u mě tudy cesta nepovede. Druhý, že čím méně napíšete, tím méně o Vás poznám. Chyba. Vše, co jsem potřeboval vědět, jste už napsal ve třech příspěvcích.

Přeji hezký večer.