Ano, závist a nenávist, zakaboněný obličej kontra milý úsměv. Všimli jste si, jak se na vás dnes málo lidí na ulici, nebo někde jinde, usměje? Usmívající se člověk je dnes téměř výjimka. To se mi dnes stalo - a hned líp naladilo. Byla jsem na poliklinice na jakýchsi pochřipkových kontrolách a lékař mě poslal i na EKG. S úsměvem mě pozvala usměvavá sestřička do ordinace, s úsměvem mě provedla EKG, s úsměvem mi pak přinesla tiskopis s výsledkem vyšetření od kardiologa - a s úsměvem poznamenala: "Nemáte tam vůbec nic zvláštního." To opravdu potěší - hned je člověku na světě líp. A hlavně - usmívejme se také my sami na druhé, nic nás to nestojí, je to potěší... Pryč s mračouny, chronickými hádavci a kakabusy. S jde oprvdu všechno líp.

Smějí se hodně děti - což je přirozené. A je smutné, že jak stárnou, jejich úsměv se vytrácí. Jednou jsem se na dítě usmál a málem jsem dostal přes držku. Ůsměv byl pravděpodobně brán jako předehra k následnému odvlečení do sklepa a mučení nevinné dušičky. Když se usměju na dospělé, je to celkem podobné - jenom mám pocit, že přes tu držku mohu dostat rychleji.

Chlebíčky...mňam....tedy pane Hewlite, zrovna před chvílí se mi podařilo chuť na chlebíček zahnat do koutu hlavy a vy mi jí takhle znovu nahodíte, to od Vás není hezké .

Ještě mě velmi zaujalo, že jste chůzí zhubnul tolik kilo. Hodila by se mi rada - jak často, jak daleko a jak rychle jste chodil? Jelikož se mi oblečení ve skříni začalo scvrkávat nebývalou rychlostí, snažím se víc chodit (jelikož jsem absolutní sportovní antitalent a mám proto k pohybu jakýsi zabudovaný odpor jsem chození vyhodnotila jako aktivitu která nejméně koliduje se zmíněnými vlastnostmi), zatím ale asi pořád málo.

Předem mnohokrát děkuji za tipy a hlavně gratuluji k výsledkům .

Takhle - nebyla to jenom chůze. Přirozeně jsem k tomu upravil jídelníček a to tak, že jsem vynechal cukr, alkohol (pouze občas), a přílohy - je to hnus, ale funguje to. Chůze byla v rychlosti šest kilometrů za hodinu, tedy rychlejší (než jsem padnul) a každý den jsem absolvoval minimálně pět kilometrů (přes kopec na Jarově, v noci mě okukovala zvěř, protože si myslela, že padnu a oni se nažerou).

Ale věřím, že se dá zhubnout i jinými způsoby - hlavně hubnout pomalu, zvykat tělo, že bude dostávat méně potravy již napořád, jinak jojo a nazdar. Ale zase považte, hubnout, není ten chlebíček lepší - jen si ho představte, nemusí to být veka, ale vlastní chléb, jako v té prodejně, na něm vrstva pomazánky nebo salátu s hebkou majonézou, vyladěného do sametové chuti, její nuance ucítíte nahoře na patře, a na něm půlka vajíčka nebo jiná delikatesa, obalená šunkou či jiným masným výrobkem, na tom další vrstva majonézy, kytička petržele nebo plátek papričky - a pak ta chvíle, když se zakousnete a všechny chutě se prolnou, vystřelí do pusy, obejmou jazyk a vy víte, v té chvíli skutečně víte, že žijete.

Tuhle vynechal v Podolí jeden autobusový spoj a vzhledem k delším intervalům to bylo pro mě napínavý neb jsem jela kamsi na čas.

Když přijel další spoj nikdo ani necekl, nikdo se neptal co se stalo, nikdo nenadaval, řidič taky nic.

Výpadek spoje jsem zaznamenala naposledy snad před revolucí...

A víte, i když to není pravidlem, že se dle nějakých statistik autobusákům nadává méně než tramvajákům. Jistě, může jít o fámu, ale je pravda, že si na to autobusáci stěžují méně.

Pane kolego, jak vidno, trollove jsou vsude, tedy i v tramvajich. Neberte je vazne a reagujte na ne tak, jak si trollove zaslouzi - tedy nijak. Ja mel vcera kliku, zavedli nam do vsi novou linku, lidi na ni jeste nejsou zvykli, jel jsem a s Vasim kolegou autobusakem jsem si pokecal jako s malokym

Slyšel jsem, že kdesi v zahraničí, za hranicemi všedních dnů, je naprosto normální, že si řidič MHD povídá i s neznámými lidmi - to se stát tady, odvezou vás rovnou do Bohnic.

Pane Hewlite karma.

Děkuji Vám, pane Marku .

Mě přijde, že lidem pořád něco vadí, nebo-li vadí cokoliv, aby mohli remcat, případně někomu nadávat. Lidí s pozitivním přístupem k druhým je čím dál míň.

Protože takoví lidé to vzdávají - a já se jim nedivím. Ne každý dokáže do nekonečna bojovat se závistí, s negativní náladou, s nadávkami, s tím, že dostává vynadáno ne kvůli tomu, že něco skutečně provedl, ale že ten druhý projevuje svoji neznalost.

Nějak jsem z toho nepobral, z čeho měla pramenit ta závist. Pochybuji, že by vám záviděl ty chlebíčky, o kterých byla řeč. Podle mne toho pána spíš otrávil váš družný hovor a tak si potřeboval kopnout (za využití předpisu, že za jízdy se z řidičem nemluví).

To je pravda, i když mám pocit, že se oblizoval, ale mohu se mýlit - jinak mnoho lidí asi nechce pobrat, že při zácviku je divné mlčet. Je pravda, že když zaučuji skutečně praxí nulového řidiče (a ne takové praxí starce na kolejích :-) ) vypadá to jinak - spíš se bavíme, jak přistupovat nejen k jízdě, ale hlavně k tramvajackému životu, který není snadný. Jinak jsem se snažil napsat to tak, že lidé jsou schopni závidět i ten družný hovor (a to se usmíval, ačkoli asi ne kvůli tématu).

Na závisti je nejhorší, že je od ní malý krok k nenávisti. Všude okolo je to vidět. Hledím na to, kam se vytrácí radost a pozitivní přístup vůbec. Podle mnohých jsou za vším jenom zlé úmysly, všichni jsou lháři a zloději a já nevím co. Je to smutné. Je jediný lék, snažit se vyhýbat všemu negativnímu. Díky za článek a hezký den přeji

Děkuji a taky přeji hezký večer. Už hodně dlouhou dobu hledám správný přístup proti nenávisti v těch druhých. Mnoho variant jen přilévá olej do ohně, ale naučil jsem se, že když druhého člověka dokážete rozesmát, už mu pak můžete říct skoro cokoliv.