Zeptám se jako naiva - protože o tom opravdu nic nevím - ale to se opravdu děti na odchod nepřipravují? Nikdo je na to nepřipraví a nepomůže jim? Připomíná mi to nářek člověka, co na Štědrý den nemá dárky pro ostatní a vymlouvá se: Nic nemám, ale nemůžu za to. Kdo to měl sakra tušit, že budou dneska vánoce?

Neptáte se naivně - ono už jenom to slovo příprava. Dospívající člověk v děcáku má trošku jiné povinnosti než běžný teenager. Stará se o menší děti, dodělává většinou učňák, a před ním je ta budoucí prázdnota ubytovny, a vlastně nemožnost se do rodného hnízda vrátit. Trochu, velmi jen trochu, to připomíná institucionalizaci v kriminále, jste tam tak dlouho, že nakonec si život tam venku neumíte představit. Oni vědí, že ten svět venku je, čeká na ně, nakrmení všemi těmi blbostmi, jak ho dokážou překonat a zvítězit, a pak přijde ten den, kdy musí plavat, aniž se mohou vrátit.

(Je to tak složité téma, že mě na něj v knížce nestačilo x stran, natož jeden blog)

Děkuju

"Domove, domove, drahý a jediný - nejdražší, nejsladší nad světa končiny". Tu jsme se kdysi učili ve škole - ale už opravdu nevím, kdo ji napsal. (Určitě ale nemyslil nějaký "dětský domov"). Smutná vzpomínka, pane Pavle - ale hezky napsaná.

Děkuju,