........lidské

Díky.

Děkuju. Myslím, že tohle jsem potřebovala přečíst.

A já jsem rád, že jsem Vám text mohl dodat.

Karma.

Děkuju.

Zprávy a blogy čtu každé ráno cestou do práce. To první mi přináší alespoň jakési informace z domoviny, to druhé mi krátí dobu nezbytného cestování.

První beru s rezervou (důvody netřeba rozebírat), to druhé z 99 % prolétnu, u něčeho se zamyslím, něco zavřu už v polovině, když se to nedá číst.

Váš blog mě zasáhl. V dobrém slova smyslu. Tak zaujatě a pozorně čtu málokdy. A po dočtení ve mě máloco ještě dlouho doznívá tak, jako tenhle článek. Pod jedním komentářem odpovídáte "To je život". Ano, je to život. Ale není mnoho těch, kteří dokáží zachytit některé jeho okamžiky tak, jako vy.

A proto - nejen karma (samozřejmost), ale hlavně - díky! ;-)

A já Vám děkuji za milý dopolední komentář. Je opravdu fajn, když vstanete do nového dne a v něm přijde hned na úvod něco pěkného. Já jsem Vás zaujal svým článkem, Vy mě zase svým potěšujícím komentářem. Opravdu za tohle potěšení děkuji.

Ačkoli teď mě napadá, že i tohle je život. Že se dokážeme překvapovat. Tohle je život v té lepší stránce.

sám šel nocí...myšlenky...o životě jež nejde vrátit zpátky...mít tak čas ve své moci...pohled ke hvězdám...kde vás kamarádi mám... zbýt tu sám... strážce i druh probdělých nocí... hrobů...

Je to tedy trochu silnější káva, co jste napsal, ale mně se líbí.

Klidně někdo můžete i něco napsat, mně to nevadí.

Karma a smekám.

Děkuju, a nemáte za co smekat. Je to jen život.