Chudák Terezka, celý svět se ji snaží nas#at a ona, dobračisko k pohledání, se nechá

No jak kdy dobračisko - jak mi tuhle říkala, taky umí být pěkně mrcha. Ale o tom je právě ten literární pohled. Málokdo je k sobě kritický a přiznal by chybu.

Někde zákusek - Někde pivo a cibule s octem, toť "Na růžku". Chodil s námi i slušný spolužák Zdeněk. Moc nepil, vymykal se - motivem byla servírka! Její vizáž si ani nevzpomínám, neboť brzy zakalený zrak - (podpořen stipendiem od rodičů), se stal normou.Mj., zde jsem vytvořil osobní rekord 24 piv - spolužáci obdobně. Ráno špatně, zbytečně na přednášky chodit - Objev, kapesné i docela malé! Studia ukončena, lozloučkový tah. Zdeněk se Poprvé! osmělil a vyznal své sympatie. Ona doslova řekla, Že ji rovněž není lhostejný, "Ale vždyť - vy chlapci, tak nezřízeně pijete" ! Zdeňka jsem politoval - Měl chodit do cukrárny! (Brno, privát Na Maničkách, krásné časy, příhoda skutečná) ...

Cukrárna má taky svá úskalí - než se vymáčknete, máte dvacet kilo navíc, a než se skutečně vymáčkente, odvezou vás s infarktem.

Upřímné. Nenapadlo by mě, že musí taková prodavačka až tak moc fungovat jako hromosvod pro naštvané zákazníky.

Koukám na to často, jak funguje - koukám... uhrančivým pohledem... hypnotizuji ji... a ona, ona, ona se mě bojí.

(Klid, to byl vtip).

Zvláštní, já jdu vždy s optimismem do obchodu a občas odcházím s myšlenkou, kdo asi pani prodavačce ublížil a proč jsem to já , který si to musí vypít...

Jestli to není tím, že tak nějak máme v krvi (netvrdím všichni) si to vyříkávat za svět okolo nás s každým neznámým na potkání.