Opravdu jako z hororu Mistra hrůzy. Hnus. Bohužel to tak s některýma hvězdama bývá, někdo mi popisoval podobný zážitek z Motola. Jakmile zhasly kamery...

Tak netvrdím, že se tak chovají všechny, ale některé, zvláště mladší, to považují za snadnou cestu k popularitě.

Díky Pavle

Smutné je hlavně to, co děti z děcáku čeká, když musí odejít pryč.Někde jím pomůžou s ubytováním v domě na půl cesty , někde je prostě vystrčí ven s pár korunama a když mají kliku dostanou "startovací balíček." Průšvih je hlavně, že jsou v těch 18 mnohdy značně nevyzrálí a blbě dopadnou .Exekuce, prostituce bezdomovectví, drobná kriminalita.Ti s tmavší barvou kůže to pak mají ještě dvakrát horší.Chybí jim někdo s kým by se poradili, kdo by je usměrnil, případně je vytáhl z maléru. Prostě chybí jim rodina.

Většinová společnost do toho vůbec nevidí. Z venku to vypadá , že mají co jíst a co na sebe, ale to že mnohdy žijí v akvárku za lhostejného nezájmu velké části zaměstnanců děcáku už nikdo nevidí. Většinové společnosti vyhovuje ,že jsou tam uklizený a potichu. Mně otevřela oči až osobní zkušenost, ale většina zůstává v lhostejném nezájmu.Vám velká karma

Přesně tak.Bylo by mnohem lepší,kdyby se ruzné Nadace soustředily na ten nejduležitější okamžik života,ted už dospělého dítěte z děcáku.Tedy na jeho odchod a začátek života mimo domov.

Sirotci...?Ale no tak,většina dětí v DD rodiče má,jenom na ně kašlou.Vypsal jste jeden frustrující zážitek s jednou hloupou slepičí "celebritou".Mnoho nadací potřebuje nějakou "známou tvář",aby lidé poslali peníze na dobrou věc a "známá tvář" potřebuje reklamu.Mají se na svou činnost nadace vykašlat a nikdo nemá nic dělat?Opravdu by bylo lepší,kdyby jste jako dítě z děcáku nemohl jet o prázdninách ani na tábor,nebo v lepším případě k moři....?

já popisuju pouze, co jsem viděl. A k té otázce, co dítě chce (nikoli co vnímá, o což mi v příspěvku šlo) - myslím si, že by spíš než výlet chtělo mámu a tátu. Ale každý to můžeme brát jinak.

Potěmkinovi vesnice nejsou ničím novým, a nebyly vynalezeny ani v rusku. Ovšem fungují stále. A stále kde koho nejen zviditelńují, ale přímo i živí. Nikoli však sirotky. A i ti sirotci jsou pro to vhodný segment i zboží. Na trhu manipulací i makulací

Bylo, je a bude. Už za několik týdnů budeme řešit zase něco jiného.

V diskuzi je řeč o "neorganizované demonstraci". Protože nevím, kam, do jakého vlákna svůj komentář zavěsit, dávám ho sem.

Samozřejmě, že existuje "neorganizovaná demonstrace" a to tehdy, když, jak se básnicky říká "pohár hořkosti přetekl".

Takže, já si v sobotu 18/11/1989 poslechl vysílání RFE o smrti studenta Šmída a řekl jsem asi toto: "Čeho je moc, toho je příliš. Teď musí jít do ulic i fotříci, jako jsem já".

A v neděli 19/11/1989 jsem rodině řekl asi toto: "Jestli se něco semele, tak dnes odpoledne a jestli někde, tak na Václaváku".

A tak se taky stalo. Nebyla to demonstrace masová, ale nějaký tisíc lidí, možná víc, jsme se tam sešli a byli jsme VB rozehnáni až na Újezdě.

Jak to jen správně vystihnout - velmi čtivě vykreslená smutná a hořká realita? Tady se nedostává slov, tady se to jen cítí.... A není potřeba nic víc dodat, je to na každém z nás, jak se s touto situací porovnává ve svém životě. Je fajn, že jste o tom napsal. Díky.

A já Vám děkuji, že Vás to oslovilo, jak jsem zamýšlel.

Máte literární talent, ale je to smutné čtení. Díky za článek.

Děkuju za literární uznání, vždycky to potěší.

P Občas bych mezi podobné falešné "vítací" akce zařadila i různé předem zorganizované demonstrace s dopředu vytisknutými letáky, hesly a nacvičeným křikem rozvášněných účastníků. Srdce by to člověku utrhlo.

Copak demonstrace. Už nejsou tak spontánní jako dřív. A každý správný tvůrce demonstrací ví, že ani tak nejde, kdo demonstruje, ale kdo v té chvíli píská proti vám. To jsou ti důležití lidé, kteří lákají média a konečně i zájem. No a jak to bývá, většinou to bývá jeden tábor lidí a jen se na dalších akcích mezi sebou prohazují.

Silný příběh a mrazivě pravdivý. Díky, pane Pavle, za obraz, jak se věci, které se nám často předkládají k věření, ve skutečnosti mají. A navíc - umocněný vnímáním dítěte, které si ten zážitek, zklamání a deziluzi, ponese po celý život. Tak to "chodí" nejen v dětských domovech, ale i jinde kolem nás. Divadýlko, podvod a pokrytectví... A ta akce s 50 syrskými sirotky euro poslankyně M. Šojdrové, silně apelující na lidské city, není nic jiného. Dnes se prý její návrh probírá v PS, uvidíme, jak všechno dopadne KARMA.

Děkuju. Pravda je někdy mrazivá, ale to není nic nového. Mrazivější je, co si lidé dokáží v podobných situacích a kauzách začít myslet a říkat, aby si sami pohladili ego a ještě na tom něco trhli. To je hnus. Stejně jako někdy vášně, které to umí probudit.

... hezký, poněkud drsný, sluníčkově nejásající, ale realitu ukazující článek ! A nadmíru vhodně zasazený do současných diskuzí rozvířených p.Šojdrovou! Karma.

Děkuju, o to mi tak nějak šlo. Ale právě v podobné situaci není složitý něco takového napsat - obyčejní lidé jsou vždycky jenom komparz - ale pokud jsou tím komparzem děti, už je to hnus.