vše je relativní

Svého času, v devadesátých létech, jsem na prázdniny odkládala děti k rodičům do Rakovníka. Jezdila za nimi z Bratislavy vlakem (režijka!) každý víkend Otrávena odjížděla zpět v neděli po půl jedné směrem na Prahu a pak dál Slovenskou strelou domů. A na nádraží v Rakovníku do dvou spřažených červenožlutých vagónů bez kupíček nalezla kvanta čundráků, kteří ráno snídali rosu. Báječně voněli po ohni, děti měly ještě pusy umoulousané od večerních buřtů a psi chlemtali vodu z ešusu, než definitivně v tom parnu padli. Vraceli se, stejně jako já, nazítří možná taky zasedli umytí do kanceláří, jako já, ale byli bohatší než já.

zit a nechat zit - ja vim, skoro klise - ale vono to tak fakt funguje

Je to klišé, ale v dnešní době se právě to "nech" a "nechat" trochu o sebe tře. Prostě se nedokážeme dohodnout.

Při hledání svobody člověk teprve zjistí, co vše dalšího ještě potřebuje

To jste napsal moc hezky. A je to velká pravda.

...představy a skutečnosti... dobře kontrastní látky a pěkně uchopené. Dobře se to četlo. Díky.

A já jsem rád, že se to líbilo.