zvláštní věc, podmíněné odpuštění?

buď chcete odpustit bez nějakých podmínek a bez ohledu na to jak se ten komu je odpouštěno zachová, hlavně nečekejte vděk, nebo nechcete odpustit je to čistě jen vaše věc

Na tom něco je - i když to podmíněné - vždycky když odpustíte, kladete si jako by v sobě podmínku, nebo slib, nebo touhu či přání, že už vás ten druhý neodrbe.

A cim jsou vanoce jine od ostatnich dnu? Cili jine dny odpoustime a z vanocu udelame nejaky asocialni den? nebo jine dny neodposutime a o vanocich ano?

Autorovi dávám za pravdu. A pokud se někdy odpustí, nemusí to být o Vánocích. Vánoce jsou pouze berlička.

Za to můžou komunisti

nebo pan Klímek?

Tak jsem tak nějak z Vašeho blogu rozpačitý. Cítím v něm hodně sebelítosti a to není nikdy dobré. Cítím z toho blogu strašně moc zloby až nenávisti. Dovoláváte se vděku (já to odpustil a ty nic?), ale vděk je to nejabsurdnější, oč můžete žádat. Víte, taky jsem si zažil své, kdy mne hodně sprostě podrazil člověk, kterého jsem miloval a hlavně, kterému jsem (svojí blbostí) věřil ze všech lidí nejvíc. Ano, bolelo to, ale necítil jsem nenávist, jen kýble sebelítosti. Když to nejhorší odeznělo, začal jsem hledat chybu u sebe a přestal se litovat. Radikálně jsem odřezal minulost, aby mne nezatěžovala a dnes, kdyby ten člověk stál před vraty, neotevřu, protože je v této kapitole mého života již prázdno.

Odpustit znamená vyrovnat se s minulostí a sám se sebou. Měl byste odpustit a nemusíte zapomínat, to ostatně nejde. Jenže pokud neodpustíte, budete se dál hňácat v sobě a nebudete schopen znovu hodnotně začít (tuším že píšete o nějaké ženě / ženách).  Pokud ano, zkuste hledat chybu u sebe. Já ji u sebe tehdy našel - byl jsem krom jiného hloupý, příliš slepý, benevolentní a tolerantní a tak jasem umožnil tomu druhému, aby dělal co dělal. Moje chyba, ne jeho.

Ano, máte pravdu, lidi jsou "svině", ale ne všichni. Ve chvíli, kdy se člověk patlá ve své sebelítosti však nemá moc šancí potkat někoho kvalitního tak, aby s ním žil, protože tu svou sebelítost bude na toho druhého přenášet a ten druhý velmi rychle pochopí, že nelze navazovat vztah s člověkem, který se nevyrovnal sám se sebou, se svou minulostí.

Prostě si myslím pane Hewlite že člověk, pokud se chce s něčím či někým vyrovnávat je nezbytné, aby se nejprve vyrovnal sám se sebou, uzavřel minulost a přijal ji s pokorou a až pak se může vyrovnávat s okolím. Mám pocit, že se Vám to ještě nepodařilo. Zkuste to a věřte, že Vám pak bude líp a líp bude i lidem kolem Vás.

Hezké svátky bez zloby a sebelítosti a zkuste odpustit........

No, odpustit sám sobě za chybu, ano mělo by se to, ale jak už jsem napsal do jiného komentáře, myslím si, že odpouštíme, a přitom máme vztyčený ukazováček a druhému říkáme, ty ty ty, už to nedělej!

Odpouštět nemusíte, ale měl byste psát ve slově Vánoce veliké V na začátku...

Nemusel, jde pouze o význam, obojí je správně.

Ale vy nepíšete o odpuštění. Cituji „Ty se brodíš slizem a válíš v bahně a já ti odpustil a ty nic?“ Takhle to samozřejmě fungovat nikdy nebude a proto s vámi zcela souhlasím, že ani nemá cenu se o něco takového pokoušet.

A víte, že jsem se pokoušel chtěl, jenže jsem to vzdal.

Neopouštím  to, co  je neodpustitelné , čili neodčinitelné,

to se zkrátka odpustit nedá. 

Ať si  počkají na odpuštění Boží (existuje-li něco takového),

u mne se nedočkají.

Ani na vánoce.

Zajímavě řečeno.

I těm, co za to stojí, je často dost co odpouštět. A jinak: Nevidím důvod, proč by zrovna Vánoce měly vytvářet nějaký nárok na odpuštění. Každý odpouštíme to, co jsme schopni odpustit, a tehdy, kdy jsme na to připraveni.

No tak, vénoce jsou takový ten čas, víte, no... prostě, kouzlo, chápete?