Mistr Jan Hus pod cenzurou doby (a médií)

Ačkoli výročí upálení Mistra Jana proběhlo v loňském roce a já psal o dokumentu na toto téma, sliboval jsem, že s k výročí i k dokumentu vrátím, jakmile nastane příhodný čas.

Rád píšu o svých kolezích tramvajácích, kteří dokážou pomyslně svléknout svoji modrou uniformu i v duši a začnou se věnovat i jiným záležitostem, než je řešení čehokoli tramvajáckého.

Kdekoliv se sejdou dva tramvajáci, je na devadesát devět procent jisté, že do pěti minut spustí dialog o tramvajích. Jak se o nich říká, hned vyjedou na trať. Promluví si o uzavřených pravidelných trasách, pomluví náhradní výlukové, zdrbnou opravy tramvají, depo, vedení, odbory a odboráře. Pak se zase vrátí k trati (tuhle jsem vezl bábu do tržnice a…), a až po mnoha stanicích a přitakávání "Jo jo, máš pravdu!" se možná začnou bavit o něčem jiném. Možná.

                                                                      (Pavel Hewlit - Výlukové trasy štěstí)

Znám těch "netramvajáků" dost a za každého dalšího jsem rád, protože je to další kamínek na miskách vah, která nás odklání od všeobecného názoru mnoha cestujících, že tramvajáci jsou nevzdělaní lidé, kteří sotva umí číst, ale spíš znají čísla, ale hlavně pořád zvoní, zvoní, zvoní, poněvadž nic jiného k životu nepotřebují.

V poslední době u nás zabodoval pan Štěpán Pavlíček, který po léta přesvědčoval lidi a podnik, že i DP si zasluhuje mít propagační předměty (a ne jen vozy a sloupky), a po letech přemýšlení, nápadů, neúspěchů, ale samozřejmě i té kýčovité píle vytvořil sadu mnoha tématických upomínkových předmětů, které se zalíbily nejen našim klientům, ale i samotnému podniku. Takový malý americký sen v českém měřítku.

Dalším je pan Jiří Moravčík, malý nenápadný řidič, který v mládí pracoval jako asistent u filmu a příležitostný herec (ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný hraje mlčenlivého příručího v obchůdku čepičáře Oulíka). Dnes již je starší a něco v něm ho po letech přimělo koupit si kameru a začít točit.

Začít točit je spojení trochu zavádějící – začít točit zkouší kde kdo, a i mezi tramvajáky vznikají záznamy o jejichž kvalitě se dá pochybovat. Pan Moravčík hodlal vytvořit něco seriózního. Nepotřeboval se třeba převádět na konečné jako zpěvák podivného tramvajácké cover verze známé písně zpívané ještě podivuhodnějším hlasem, potřeboval něco mnohem víc. Potřeboval něco, co nebylo.

Měl témat hodně (a má i teď), ale volba nakonec padla na dokument o Mistru Janu Husovi. Jak sám řekl, už jen proto, že takový dokument v televizi nikdy neviděl – a dozvíte se brzy proč. Netřeba se o dokumentu zmiňovat podruhé, odkaz na doplňující článek naleznete zde.

http://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=477159

Zajímavější je, že kolega natáčení dotáhnul do vítězné dotočné, a dokonce k premiéře v pražském kině MAT a dalším projekcím.

Samozřejmě nechtěl zůstávat na začátku cesty a dokument přihlásil do několika soutěží. Jak jsem mu sám prorokoval, byl to vlastně čin ne přímo šílence, ale tak trochu provokativní, neboť už tématem se ukázalo, že dokument bude trnem oku ne jednomu porotci tu a tam komusi svázanému čestným slovem.

Asi nejvíc se mi líbila formulace jednoho člověka z ČT, který prohlásil: "Tady vidíte, že točit už může úplně každej!" Rozhodně neproneseno v dobém. Pak si dotyčný zřejmě vzal oxazepam a odešel telefonovat na Radu, že pozici vlastní pravdy uhájil.

Perličkou je, že jedna nekomerční televize chtěla dokument odkoupit – ovšem, pouze jeho první část, která je běžným souhrnem života Mistra Jana a nic víc (první půlhodina). Jména jako Janoušek, Bém, Klaus a další, která posléze sám Mistr Jan komentuje, se již tolik nelíbila (o hodně zajímavější druhá polovina) – stejně jako popis současnosti v pohledu poctivého a bohabojného člověka:

Mistr Jan by dnes spatřil zemi, kde za peníze lze koupit úplně všechno včetně vysokoškolských titulů. Spatřil by zemi, kde zvolení zástupci - místo toho, aby řádně tuto zemi spravovali - se navzájem odposlouchávají, nahrávají a uplácejí. Spatřil by zemi, kde celé roky řádí organizovaný zločinecký gang policistů, aniž by si toho po celou tu dobu kdokoli všiml. Spatřil by zemi, kde veřejné peníze vybrané od všech občanů a určené na provoz státu mizí po miliardách v bezedných černých dírách v síti stále nenasytnějších chapadel, zbrojařských, farmaceutických, developerských a dalších a dalších chobotnic.

                                                                                               (Z dokumentu)

Tento článek píšu proto, že pan Moravčík dokument předal veřejnosti na síti Youtube. Odkaz naleznete na konci. Skrze mě Vás potencionální diváky prosí, zdali byste mu do komentářů pod videem napsali vlastní názor – nijak se nebrání možnosti, že nemusíte s jeho podáním výkladu souhlasit, přesto bude brát Váš příspěvek jako poučení do další práce.

Věřím, že v ní bude pokračovat, poněvadž pokud někdo umí s jednou kamerou a počítačem na stole v kuchyni natočit něco opravdu smysluplného, neměl by pořád jenom sedět za panelem a jako bonus navíc básnit o zaseknutý výhybce před Imperiálem a zavřeném Spořilově.

Témat je stále dost.

A aby to nebylo takové celé strojené, dáme teď do článku trochu Hewliťárny:

Osobně jsem s panem Moravčíkem mluvil o možnosti, že bych mu s dalším dokumentem scénáristicky vypomáhal. Kolega má v úmyslu točit další historickou událost, a to tuším že cosi okolo zrušení roboty, případně poetický dokument s verši z Moravy. Já jsem spíš takový pokračovatel v duchu hollywoodských studií a přemlouval jsem ho, aby se svezl na vlně Mistra Jana a pokračoval, už jen ten název:

                                                         Jan HUS 2 – Return from Flame

Kupodivu se to kolegovi moc nezamlouvalo, a to jsem to měl už vymyšlený. Začátek by se odehrával v Kostnici a v prvním záběru by běžel kněz se zprávou k vojáku a už z dálky volal: "Kde je Mistr Jan, kde je? Kde?" a voják by odvětil: "Jo tamten? Ten je támhle na hranici a kouří!" Načež by se kněz zhroutil a koukal, co s generálním pardonem v ruce nestihl.

Jenže konec by nebyl. Vůbec. Neklidné duše se totiž vracejí.

Dokonce i z plamenů.

Už to cítíte, to chvění na zátylku. Něco vibruje ve vzduchu. Popel není jen popelem. Protože duše se umí transformovat do různých podob. Cítí to i katův pacholek, co jde hrabat popel a sypat ho na káru, aby ho poslal ke všem čertům v Rýnu. Ale ještě neví, že k čertu půjde on. Vibrace je už silnější a on se ošívá. Zem se třese a on rozhlíží. Popel se sesouvá z hromádky jako malá lavina. A poté na jednom místě praskne a k nebi vystřelí ruka stvořená z hnědého mazlavého popela. Pacholek vykřikne. Naposledy.

Vidíte, to se točí úplně samo.

Ale ten původní dokument naleznete zde:

https://www.youtube.com/watch?v=wySJlFo2okw

PS: Nejvíc se mi z dokumentu líbí píseň, modlitba na konci.