Běh na sto metrů s mobilem u ucha

30. 11. 2015 15:31:46
Vždycky se mi líbilo, jak postupující doba přináší změny a obohacuje dosavadní zásady, zvyky, a dělá další zářezy do linie času a řeka dnů, měsíců a let hledá nové větvení pro svůj tok.

Třeba ve sportu. Ne že bych byl sportovní nadšenec, myslím tím ve fyzickém měřítku. Když se na mě podíváte, je vidět, že jsem spíše na teorii, a i ta není kdovíjak valná. Nikdy jsem přímo nefandil nějakému z tuzemských oddílů – a nikdy jsem nepochopil, proč být fanouškem znamená krom podpory vlastního týmu rovněž se o fanoušcích jiných týmů vyjadřovat jako o Židech, Mrdkách, občas je zmlátit a posléze si vlajkou jejich klubu vytřít zadek.

Nechci dělat vlny, ale dokud takovýhle smrkáči chodili na vojnu, o tohle fandění příliš zájem neměli.

Ale zpět ke sportu. Čas ho mění. Kde jsou ty doby, kdy se házelo poleny, kameny, jednou rukou či obouruč, kde jsou časy, kdy jsme z olympiád vozili medaile za šplh – kde jsou? Pryč. Čas je zavál pískem, a odkryl nám nové.

Nechci být prorokem (ono se to ani v týhle době vzhledem k náboženské politice nedoporučuje), ale nejspíše se brzy změní pravidla pro běžecké disciplíny. Co se to tak koukám, a nejčastěji z kabiny z tramvaje, k běhu bude brzy potřeba nejen štafetový kolík, ale i mobil.

To byste nevěřili, kolik lidí už trénuje, a je fajn, že ve všech věkových kategoriích, dokonce i senioři. Nedávno jsem, a je to asi tak hodina, viděl krásný závod na Křižíkový.

Tam je to vůbec takový sportovní, protože jak vyjdete z metra, jdete pár metrů ve stínu budov, takže nevidíte doleva doprava, a jak stín zmizí, ejhle, je tam tramvaj, a bum, startovní výstřel a go go go go!

A závodilo se i dneska. Dvě ženský, tělo na tělo, obě u ucha mobil, obě u pravého, jedna má lodičky s nízkými podpatky, druhá kozačky s vysokými, že by mohla být za služku v salónu u Madame Žiaseny, pouta a důtky v ceně – a běží, běží, dávají do toho holky všechno, a kdo ví, jestli nejde o nominaci na krajský přebor, rvou se s ulicí, s chodníkem, s mobilním signálem, běží a mluví, vlasy jim vlají, tramvaj výstražně zvoní nade dveřmi, už je to blízko, a jedna říká: "Ano, já vám to poslala, a bude to tam tak do hodinky!" A druhá zase: "Ne, tam určitě nepojedu, nejsem blbá, posledně to stálo za prd!" A běží, je to krásný závod, do poslední chvíle není rozhodnuto, boty cvakají, přihlížející fetišisté slintají blahem, jako by podpatky běhaly po jejich zádech, už jen několik metrů do cíle, signál je dobrý, levá nebo pravá, lodičky nebo kozačky, tři metry, dva, jeden, a už jsou uvnitř a já bych nechtěl být fotobuňkou cílové kamery, protože to nebude mít s určením vítěze jednoduché.

Uf, to byly nervy, co? Nijak neřeším, že nepoděkovaly za počkání. Sportovci přece neděkují těm, v jejich očích póvlu, co drží cílovou pásku. Naopak, byl jsem rád, že jsem posloužil – a jak by řekl výpravčí Skoro svatej, zase jsem pohladil vesmír.

Ale jako závod to bylo krásné, plné energie, a já přemýšlel, že by se něco takového mělo vložit do mezinárodních her. Tak v Riu se to asi už nestihne, ale v Tokiu by to šlo. Nikdy nevíte, kdy vás východ a s čím překvapí.

A tak jsem jel a sledoval další tréninky, a dokonce na delší tratě, a na Strossmayerově náměstí si posléze uvědomil, že nezůstane jenom u běhu – nějaká slečna tam totiž trénovala chůzi napříč křižovatkou s hlavou zabořenou do displeje a vyťukávala zprávu.

Autor: Pavel Hewlit | pondělí 30.11.2015 15:31 | karma článku: 17.17 | přečteno: 345x

Další články blogera

Pavel Hewlit

Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.

16.11.2022 v 22:36 | Karma článku: 33.09 | Přečteno: 1992 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.

16.11.2022 v 16:19 | Karma článku: 36.43 | Přečteno: 940 | Diskuse

Pavel Hewlit

Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.

9.11.2022 v 14:45 | Karma článku: 26.30 | Přečteno: 483 | Diskuse

Pavel Hewlit

Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.

5.11.2022 v 1:22 | Karma článku: 44.98 | Přečteno: 6722 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 241 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 419 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 106 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 583 | Diskuse
Počet článků 933 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1406

Třeba nabídnout příběh. Myšlenku. Pobavit, rozplakat, donutit, abyste se podívali na místa v sobě, která se báli navštívit. Třeba.

Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...