Nahonit si karmu

Původně jsem sloveso v názvu nahradit jiným slovesem, ale pochybuji, že by mi to u redaktora prošlo, ale nevadí, rozepíšu se jinde.

Hodně lidí si na karmu stěžuje, vesměs ženy – spisovatelky, blogerky. Stěžovaly si, že rády píší, ale radost ze psaní jim právě bere nízká karma – jako by si myslely, že právě karma je tím hybným mechanismem celého procesu psaní.

Řeknu vám tajemství, milé dámy, není.

Mít karmu není zase tak velký problém, jak by se zdál. Stačí si vybrat témata, na něž lidi slyší a karma přijde skoro sama. Témata jako Islám, uprchlíci, Cikáni, Kalousek, Zeman, Schwarzenberg, politika jsou jasnou volbou. Stačí to napsat jenom trochu slušně a úspěchu se dočkáte.

Jsou tu na blogu jedinci, kteří jedou pouze podle téhle rovnice a přirozeně slaví úspěch. Nepíší špatné články, avšak já se obávám, jestli si právě tímhle výběrem trochu nezavírají vrátka k jiným tématům. Nehrozí, že by komerční témata jakkoli vyschla, vždycky se najdou nějaká nová (před půlrokem ani uprchlíci ani Islám nebyli ještě hitovky). Stáčí naskočit na jejich vlnu a držet balanc.

Ačkoli si někdy říkám, jak se tváří na to, když jejich karma náhle nedosáhne vysněné výše a je nižší, než si představovali. Jestli se vztekají, řvou do zdi, na níž si podvědomě promítají tváře čtenářů, těch hlupáků, co prostě dneska nerozumí a neklikají.

Tohle jsem měl taky – nemyslete si.

A co vlastně já? Jak jsme na tom. Mám u sebe pocit (jistotu ne), jako bych ta vděčná témata pozvolna opouštěl. Karma mi přirozeně tím mizí, ale mám pocit, jako bych pozvolna nacházel nějaký nový styl. Ještě není dokonalý, ale nový je. Kolega Švarc se o něm vyjádřil jako o mixu mezi fejetonem a novinovým článkem. Já sám nevím.

Spíš píšu něco jako blogový deník, a je pravda, že jsem se přesvědčil, že pokud mě život do cesty přistaví "komerční" zážitek, karma jde nahoru. Naposledy to bylo minulý týden, kdy jsem se u Vietnamce potkal s cikánskou rodinkou. Napsal jsem o tom, a trochu mě překvapilo, že to u mých čtenářů vzbudilo vlnu nevole – najednou jsem asi nebyl na své vlně.

Některé diskuzní příspěvky mě doslova obžalovávaly z traumat a frustrace z nízké karmy, a sotva jsem oponoval, už byl na střeše další oheň a někdo si na mě dokonce smlsnul jako na jahodě na špičce šlehačky. Jiní mi vyčítali, proč uhýbám z nekomerčních témat a nejedu ve starých kolejích.

Možná nejedu proto, že mi prostě některá témata do cesty položil sám život nebo osud -  a já o nich píšu. Až mi na ulici před barák přistane UFO, tak o tom napíšu, třebaže jsem přesvědčený, že i článek číslo Osmset něco o tom, jak je Islám nebezpečný a uprchlíci jsou pro společnost škodliví, dostane karmu mnohonásobně vyšší.

K tomu mě napadá, kolikrát musíme napsat, že pokud si nezvednete prkýnko, počuráte si kalhoty?

Nicméně, něco už mě nebaví, tudíž o tom psát nebudu. Někteří teďka možná řeknou, že kdybychom se na to psaní vykašlali všichni, jak by to dopadlo? Na to řeknu, že to dopadne, jak to dopadnou má, protože sice tady dokola můžeme žvanit, co bychom měli a neměli, ale můžeme dělat jen to, co nám politici ke svým pěvně stanoveným kšeftům dovolí (o tom už jsem taky psal a karmu to mělo nic moc).

Možná tímhle blogem chci říct, že psaní karma neovlivňuje – ovlivňuje jenom vás a vaše cítění, ale za léta psaní jsem pochopil, že vysoká karma z vás spisovatele nebo spisovatelku neudělá. A pokud přemýšlíte o nějakých slavobránách a jak lidi padají na kolena v úžasu, tak z toho už jsem já vyrostl. Mně docela stačí, že mě někdo čte a napíše, že se mu to líbí. To je vlastně taky karma.

Takže děvčata, moje pisatelská, pište, pište, pište – karma vás za vaše psaní neobejme, já ano.