Blondýna za volantem a kupa emocí
Služebně starší řidiče podobná situace nerozhází. Jsou dokonce místa, kde si na podobnou "záležitost" můžete vsadit, a třeba taková Korunní ulice směr Mírák je úrodným polem pro podobné případy porušení silničních pravidel a omezení jiné dopravy.
Osobně nemám nic proti blondýnám, ale co vím, ve většině případů k podobně zaparkovaným automobilům dorazí právě ony: cupitají na přehnaně vysokých podpatcích, v podpaží drží psa velikosti morčete, ve druhé ruce svírají mobil a jejich nehty mi připomínají čarodějnice. Většinou se tváří roztomile pitomě, někdy dotčeně, a tělo ukazují ze všech stran, jako by krom nadávek od čekajících měl přilétnout i pozdrav blesku fotografického přístroje.
Abych nebyl za blonckofoba, samozřejmě ne, blbě parkují i ostatní, a zažil jsem blbě parkujícího něco jako kulturistu, jehož slovní zásoba na vysvětlenou, proč blokuje provoz, se omezila na zdvojení "No No!"
Přesto právě v tomto případě jsou blondýny takové, řekněme typické, a málokterý vtip na podobné téma začíná: Baví se bruneta a černovláska…
Páteční noc je na blokaci provozu zajímavým časem. Většinou nemáte ve voze někoho, kdo spěchá do práce, spíš naopak, a jelikož více než polovička osazenstva je pod vlivem alkoholu a radosti ze života, nadávky nejsou kdovíjak ostré.
Kolem automobilu se v minutě sešel hlouček mladistvých a vesměs se začalo vtipkovat. Zatímco já volal na dispečink a diktoval značku a vysvětloval vzdálenost od kolejí, množily se vtipy, jako že by se auto mohlo otočit na střechu, urvat mu blatníky, a tramvaj by ho mohla objet nebo by ho mohla objet dvacetikoruna – a poněvadž ve voze byl přítomen pes, taková ta malá chlupatá rasa, co vypadá jako králík s amputovanýma ušima, rozjela se debata, zdali němá tvář může mít řidičák a umí couvnout.
Slečna dorazila za deset minut. Blondýna. Něco po třicítce. Malá, s burritem v jedné ruce (a velká chuť na něj, protože ukousla obrovský kus), v druhé se svazkem klíčů od všehokoli. Špitla omluvu a rychle zajela do automobilu. Byla tak malá, že si ji skoro lidi nevšimli a moc jí nenadávali do takových těch užitečných zemědělských tvorů a geometrických obrazců, a spíš byli rádi, že se pojede, típli cigarety a nastoupili do tramvají, jichž byla v ulici za sebou celá řada jako na přehlídce.
Ale na té blondýně bylo něco zvláštního. Nepatřila k těm hloupým – na to, že měla hezké auto, neměla k němu oblečení (a vůbec za léta praxe hloupé lidi poznám). A už vůbec ne boty. Nejspíš ty hezké, "pracovní na jehlách", ležely někde na zadní sedačce a ona k domu vyrazila v pohodlnějších.
Tipoval jsem ji na podnikatelku, nebo alespoň hodně pracující ženu. Není to pravidlem, ale podobné většinou vyměnily život za práci – patrně krátce po tom, co je něco nebo někdo hodně zklamal. V autě bylo hodně složek s fakturami a smlouvami. Pes mezi nimi nebyl na ozdobu, spíš měl roli pomocníka při temnějších večerech a nocích, kdy lidé moc nepracují, brodí se mezi stěnami a často koukají z oken na ulici, a čekají na nový pracovní den – ta noc se pouze musí přečkat, v dobře zařízeném, leč prázdném bytě.
Kdysi jsem znal podobnou. I toho psa měla. Dlouho byla sama, pracovala, avšak nakonec chtěla lásku. Myslela na poslední vlak a poslední stupátko, na němž by se mohla projet. A našla ji. Jenomže nevěděla, že už milovat neumí, nebo doopravdy nechce. To v tomhle případě vyjde nastejno. On ji miloval, takovou tou upřímnou láskou, která si na nic nehrála. Myslím si, že se tím později trápili. Ona, že ji někdo miluje, a on, že jeho ne. Jejich závěr nebyl šťastný.
Když jsme se rozjeli, potkal jsem ji ještě na světlech u Letenského tunelu. Dívala se na mě a já na ní. Netvářila se jako mistryně světa, to vůbec, naopak měla velmi skleslý pohled. Burrito nejedla, asi na něj už neměla chuť. V tom našem pohledu bylo něco zvláštního, a smutného. Věřím, že lidi, co mají podobné problémy, se navzájem poznají a vědí o tom druhém víc, než je tomu prvnímu milé.
Odpustil jsem si provokativní gesta. Ne že bych nechtěl, jenom to prostě nešlo. Oba jsme v onom pohledu věděli, že někdy se stanou věci, které vypadají jako chyby, ale mají pro lidi jako my nějaký důvod. Někdy že děláme hlouposti, protože už nevíme, nebo se bojíme, jak ve svém životě zabodovat.
Někdy stačí jen špatně zaparkovat auto, aby měl člověk alespoň na chvilku kolem sebe lidi – a je fuk, že vám budou nadávat. I ty nadávky jsou součástí toho procesu, kdy si sami pro sebe dokážete, že nejste ztracení, a ještě žijete.
A nejste na světě úplně sami.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz