Pane Lipský, je mi smutno – možná trochu jinak

Původně jsem chtěl napsat článek, v němž by postavy pana Lipského vzpomínaly na svého stvořitele – ale, jak jsem tak přemýšlel o ztrátě, uvědomil jsem si, že jsme možná ztratili mnohem víc.

"Sakraholte, vždyt taky na to má věk. Devadesát dva, no a jak mu to ještě myslelo." Říká dědek Potůček. "To stará Toufarová, tý bylo čtyřicet, a už jí to nemyslelo, a přestalo jí to myslet úplně, co si rok na to vzala mladýho Kramnýho, a to jí to už nemyslelo vůbec – a jemu tuplem ne, jináč by si takovou bábu nevzal.

A co my? Je to až smutné i jinak, než jen s tou ztrátou života, ačkoli co já vím, jak se člověk cítí ve dvaadevadesáti – je to smutné i tak, že si člověk uvědomí, jak některé ztráty se těžko nahrazují. I třeba ve světě zábavy nebo filmu.

Smutně se dívám do historie a jsem smutnější uvědoměním, že náhrada na tomto poli je mizivá. Sice pořád máme herce a některé i výborné (ačkoli jsou již starší), ale proč mezi mladšími a těmi ostatními staršími, nejsou osobnosti.

Možná teď špatně zacházím s významem slova osobnost. Jistě ti další a starší jsou osobnostmi, ale pro mě prostě jinými. Nevím, jak by se pan Lipský prezentoval dneska, kdyby mu bylo 35, možná by taky propadnul bulváru, nebo vědomí, že bez prezentace jakékoli úrovně to prostě nahoru nejde. Nebo by byl tím, co na tohle kašle a snaží se na sebe upozornit svými výkony na plátně nebo v divadle. Kdo ví.

Domnívám se, že k minulým časům patřilo hodně slovo: Pokora. V dobrém či zlém, a dnešek je právě o tom, aby se právě takováto pokora nevyskytovala, nebo chcete-li, přímo se odsuzovala jako něco špatného, něco hodně zasmrádlého, jednoduše jako cosi spojované se socialismem – což jde mnoha lidem přímo na ruku.

Co já vím, třeba je to taky o těch osobnostech z toho důvodu, že nemáme pro budoucí osobnosti-herce správné látky, nové filmy, divadelní hry, nové struktury zábavných pořadů. Třeba je to tím. Jak jinak si vysvětlovat, že na starší filmy se díváme s oblibou, avšak ne pokaždé s tou nostalgickou, a mezi novými za poslední desítky let máme jen několik, ale spíš málo favoritů.

Nevím proč, ale tahle doba se mi nelíbí z mnoha důvodů, a zjišťuji, že ty špatné důvody začínají na miskách vah klesat tíhou navzdory těm dobrým na druhé straně, proč by se mi tahle doba měla líbit.

S Vaším odchodem, pane Lipský, je mi zase o něco smutněji. Smutněji v kulturní rovině věci.