Poslanci si zvyšují platy – právem

Omlouvám se, nějak mi uletěl název článku, a já jsem zapomněl přidat ještě jedno slovo, takže nakonec zní – právem silnějšího. Stejně je to divný (no, dobře, není), ale jak jde o peníze, už jim šrotuje na sto procent a nestačí se předhánět s návrhy a pracovní nasazení připomíná úl v čase jara.

A co víc, jak tak sleduju debatu o zvyšování poslaneckého platu, koukám, že se svou trochou do mlýna přicházejí i lidé, u kterých bych to dle jejich přesvědčení nečekal, jako třeba u pana Zavadila, jenž se nám kdysi nedávno prezentoval jako člověk z lidu, avšak poté co byl po divadle typu One man show s názvem Stávka (sakra nic nejede, ale děláme to pro vás, lidi) protlačený do sněmovny, se z něho stal důchodce myslící na spokojené stáří a finanční klid domova, co hoří jako výbuch atomovky.

Pokud chcete vidět skutečné pohrdání občany, sledujte debaty o platech  a náhradách poslanců a senátorů – zvracet se vám bude chtít, a možná si při utírání žaludečních šťáv ze rtů řeknete, jak jste tohle (vy a my) mohli dopustit?

Není to zase tak složité. Politika je svinstvo, virus podivného organismu, který má ten dar, že dokáže sebelepší úmysly převrátit naruby a udělá z vás hyenu, co slídí a slídí, a navíc vy sami se tak cítit nebudete, naopak budete mít pocit, jak jste na tom dobře a ostatní pod vámi jen hloupě žvaní.

Znal jsem před lety jednoho muže, tak trochu politika. Říkám tak trochu, přestože politikem byl, nicméně v naší zemi má slovo politik už úplně jiný význam, než jaký je ve skutečnosti, a je spíš nadávkou či ukázáním správného dění věcí. Tenhle muž se dostal hodně vysoko, hodně, sice ne do nejvyšších pater, ale pracoval a pracoval a postupoval, a pořád měl ideály, že by to šlo dělat dobře a jinak, avšak jak se dostával výš a výš, zjišťoval, že se věci mají jinak a už to kolem něj začalo bzučet, tím myslím, že začaly bzučet pilné včelky, co místo medu nosily penízky a z nadějného politika (nadějném v lidském morálním měřítku) z něj dělali vlastního nadějného polita (nadějného v rámci lobování a malém oťukávání, kam by byl ochoten dojít).

Tahle pohádka neměla šťastný konec. Šťastný v našem pohledu. Z politika se nestal čestný politik, který by všem ukázal. Politiku opustil a věnoval se úplně jiné činnosti. Hádám, že si pusu od toho slizu, kterým se chvilku musel brodit, vyplachoval hodně dlouho.

Dneska se zase politici nedokáží dohodnout na svých platech. Tohle je málo, tohle je ještě míň, a jen málokdo se vyjádří ve smyslu, že tahle debata je s ohledem na občany nevkusná a všichni politici by se měli stydět – poněvadž si hodlají zvýšit plat o sumu, která je pro některé občany celou výplatou.

Já bych nic neměl proti tomu, kdyby politici byli placeni královsky. Tedy za podmínky, že by skutečně pracovali, zvelebovali zemi, byli spravedliví, a tím si své peníze zasloužili. Ale už sami tušíte, jak tohle čtete, že je to něco jako sci-fi. Politika je svinstvo a vždycky bude, sliz a marast, na něž nemá každý žaludek – a pokud někdo má, nevím, jestli je pořád člověkem, a spojení "být politikem" není skrytý výraz pro mutaci.

Platy si poslanci zvýší. Proč by ne? Je před vánoci, a kdo ví, co bude příští rok? Jen není od věci se zeptat, zdali neexistuje jakási klauzule na to, že pokud by se poslanci nedohodli do konce roku, plat by se jim zvýšil automaticky, a daleko víc než je současný nejvyšší požadavek. Ani bych se nedivil, kdyby takový existoval a rok se nenápadně přelil do jejich daleko větší finanční jistoty.

Jdu zvracet.