Když je tatínek vůl, a ještě ke všemu cyklista
Obdobně je to na druhé straně spektra. Říkám si, tenhle nebo tahle by něco takového, nebo jiného takového, neudělala ani omylem, a prásk, je to tam. Ale co se pořád divím.
Samozřejmě že nejvíc jako řidič vidím podivných přestupků a nesmyslných nápadů v dopravě. Zažil jsem řidiče, který se snažil osobním automobilem vybrzdit tramvaj, netuše, že pro tramvaje platí jiné brzdné podmínky, a nakonec to byl řidič automobilu, co skončil s tramvajovým spřáhlem v kufru. Viděl jsem několik řidičů (v tomto případě mladých, tak mladých, že jsem jim osmnáct let nevěřil), co mě předjeli na tramvajovém tělese, ukazovali prostředníček, a vesele si to brázdili po zatravněném svršku, až do chvíle, než skončili s předními koly v prohlubni a auto udělalo "skříííp". Rád dodávám, že jsem po příjezdu k nim mohl ukazovat prostředníčky i na nohou, ale neudělal jsem to, a namísto gest, jsem se zeptal, zdali teď ještě mají krom jízdy po trávě jiné přání.
Cyklisté jsou kapitola sama pro sebe (a tak jí píšu). Dalo by se říci, že s nimi vedeme nikdy nekončící boj, nekončící proto, že se asi nestane, že všichni neposlušní kolaři najednou zmoudří a budou se chovat podle pravidel. Někteří to dělají, a já jim za to děkuju, ale pořád jich dost zbývá, kteří si myslí, že když zrovna nechodí, jsou něco víc.
Nikdy nepochopím, proč když někdo vytáhne na ulici kolo, proč má najednou nutkání jezdit tramvají. Pochopím, když se mu něco stane, nebo když se zraní – nebo se stane něco, že nemůže šlapat – ale znám kolaře, kteří mají svoje úseky, jež odmítají jezdit, a cpou se do tramvají, a já se s nimi hádám, poněvadž je musím vyhodit, a oni nechtějí pochopit, že já to udělat musím. Věčný boj.
Úplně nejhorší kombinace je cyklista a nezodpovědný rodič – tedy spíš otec, protože matky, jak koukám, na svoje ratolesti dohlížejí při jízdě daleko víc. Ani bych nespočítal, kolikrát vidím, že otec vezme dítě na vyjížďku, nejlépe do centra, samozřejmě, jede kus před ním, a pravděpodobně doufá v nějakou přízeň osudu, že se nikomu nic nestane.
Já jako dítě taky jezdil, s otcem, a musím říct, že nebyla chvíle, aby mě předjel, a nechal samotného bez dozoru. A to provoz nebyl tak hustý a bezohledný jako dneska.
Zrovna včera jsem měl sedmnáctku, což je linka s mnoha zajímavými místy na nehodu, zvláště pak u Karlova mostu, u přechodu, s podjezdem a zúžením silnice. Ale koukal jsem, že i tady se na cyklisty myslelo. Už před zúžením je cedule jako kráva, kudy má cyklista jet, že se nemá tlačit k rohu, ale naopak se držet mezi kolejemi, kde je to pro něj bezpečné. A tu najednou, frrrnk, otec, a houby mezi koleje, ale pěkně u strany, kde je to tak padesát na padesát, že mu kolo sjede do žlábku, a za ním, tři metry, holčička, tak devět let, růžová přilbičky, růžová bundička, růžové tepláky a strach v očích.
Auta v protisměru se nešetřila. Hnala se jak s blbcem o závod a holčička jen tak tak držela řídítka a kolo částečně měnilo směr na způsob cik cak. Jel jsem za ní. Hodně daleko. Zvonit nemělo význam, to by se všechno jen zhoršilo. Stejný význam by nemělo, kdyby se holčička otočila a za sebou viděla červenou obludu, zazmatkovala a hodila to pod první protijedoucí auto.
Můžu říct, že na jejího tatíka jsem byl po celých těch dvě stě metrů, co jsem se ploužil pětikilometrovou rychlosti, pěkně nasranej. Skoro jsem měl chuť zastavit na Karlových lázních, vylézt z kabiny, chytit si ho na chodníku (kam u diskotéky suverénně zabočil, a málem sundal dav turistů) a něco mu říct od plic. Nakonec jsem to neudělal. Na chodníku zastavil (skutečně málem o turistu) a konečně se začal shánět po dcerce. Ta u něj zastavila, a jak jsem viděl, celá ubrečená.
Zajel jsem do zastávky, a než se vyměnili vážení klienti ze všech koutů planety, koukám zrcátkem dozadu, co tatík a dcerka. Nic moc. Kdo by čekal objetí nebo sušení slziček, nedočkal by se. Tatík stál nad dítětem jako Golem, držel se řídítek, a tvářil se jako Klaus před projevem, dívka sklopenou hlavu. Nakonec tatík naskočil na kolo a kličkoval mezi chodci. Holčička ho následovala.
Nejde podle jednoho případu (v tomhle případě), cokoliv rozhodovat. Třeba je ten muž skvělý otec, a tenhle omyl je jedním z těch omylů, který sice dětská dušička vytěsní a zahrabe kamsi do podvědomí (aby třeba ve třiceti začala koktat), ale jsou to právě tyhle okamžiky, při nichž se může stát, že žádné třicet nebude.
Doufám, že jako rodiče jste v rámci cyklistické výchovy na své potomky lepšími vzory, a díky vám se stane, za dlouho dlouho, že jeden starý tramvaják nebude mít s cyklisty v tramvaji žádné spory a nebude muset o nich s pravidelnými odchylkami psát svůj blog.
Zatím ještě musí, avšak zázraky se dějí.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz