Shodneme se, že rozdávat sebevědomí by se mělo, když ho v sobě máme?
Pokud Vás tohle zjištění šokuje, pravděpodobně patříte mezi ty občany, kteří jsou se současnou situací v naší zemi spokojeni se vším všudy, a jestli tomu tak je, napište mi prosím do mailu, čím se za spokojené považujete a jaké jsou body Vaší spokojenosti. Rád bych o tom napsal článek.
Kamarádka z Austrálie nechápe, jak můžeme mít tak vstřícnou zahraniční politiku, aniž bychom měli vlastní národní hrdost. Když jsem se ptal, jak se taková národní hrdost projevuje – odpověděla mi, že jejím znakem je třeba při snaze pomoci cizinci nikdy se nesnažit mluvit jeho řečí.
„Je to jeho věc, že on neumí tu moji!“ říkala mi a já odvětil, že se třeba snažíme mu to u nás ulehčit.
„Ale vy mu nic neulehčujete,“ řekla Australanka. „Vy ani nemáte právo mu nic ulehčovat. On sám se musí snažit, aby Vám ukázal, že děkuje za pomoc. Ne vás zneužíval. Třeba jenom tím, že se nebude učit vaši řeč!“
Američanka vnímala věci trochu jinak. Je potomkem českých rodičů a mluví a píše krásnou češtinou s novými slovíčky. Válku na Ukrajině vnímá asi jako každý, kdo je více tisíc mil od centra dění, což jsem chápal, jelikož my jsme se taky začali starat o válku, až když udeřila ve velkém vedle, zatímco anexi Krymu jsme brali v konečném součtu i přes prvotní rozhořčení jako spíše politování hodnou situaci, s níž si ale Ukrajina nebo Rusko poradí.
Četla však některá diskuzní fóra a divila se, jak jsme Češi nasadili bojového ducha a hned začali automaticky soudit, kdo a jak je pro ruský a kdo není, a že jsme mezi tím určili velmi ostrou hranici, aniž bychom uvažovali, co nám přinese.
Docela jí zajímaly události ohledně odebírání četného občanství Rusům. Jak to prý chodí? Divila se, že na odebrání může stačit pouze možnost, že dotyčný nebo dotyčný (ona napsala „oněj“) mohou projevovat Rusku sympatie. Taky říkala, že USA je na tom tak, že když jde někam do konfliktu má většinou až sedmdesát procentní podporu občanů a na těch třicet se dívají lidi skrze prsty. Samozřejmě většina neřeší, jestli USA jdou někam právem, nebo ne. Takhle to u nich nechodí.
Debata s Američankou mě zajímala a říkal jsem, že možná to je všechno o tom, jak jsme vychovávaní, a ona řekla, že to tím určitě je. Že jsme jako dva národy na dvou stranách spektra, kde oba konce jsou extrém.
Příklad:
Dva otcové, jeden je Američan, druhý Čech, oba mají malé synky a oba začnou trénovat hokej.
Americké dítě se sotva dopajdá na bruslích k puku, vypadá jako tučňák, zamíří, vystřelí, při střele upadne, puk se ani netrefí do brány – americký otec však jásá a je nadšený, že dítě vystřelilo. Volá:
„Nevadí, nevadí! Úžasná střela synku! Vystřelil si, to je důležitý.“
Dítě má radost a otec ho objímá a cítí se jako král.
„Já tě miluju, synku. Budeš nejlepší. Uvidíš!“
Div ho nenese na ramenou.
Pak se pajdá k puku české dítě - zamíří, vystřelí, upadne, netrefí bránu jako to americké. Otec Čech složí tvář do dlaní a říká si pro sebe:
„Ježísi Kriste, ten je blbej. Vůbec se netrefil, a ještě upadnul. To není možný. Ten nemůže být můj. Prostě nemůže.“
Pak se podívá na syna a ukazuje mu, aby se z toho ledu okamžitě odplazil a styděl se, že vůbec na ten led chodil.
„Dělej, vypadni odtamtud! Proboha. Tak se aspoň plaz, když se na tom neudržíš. Hlavně znovu nepadej.“
Český otec se rozhlíží, kdo po něm z jiných otců kouká, a pokud se některý z nich bude usmívat, je to jenom proto, že se mu vysmívá za nemožný dítě. Ale to není chyba jeho, nýbrž manželky. Oni jsou v rodině všichni v pořádku a šikovný, takže po něm to nemá.
Říkal jsem Američance, že tahle americká výchova už je i u nás taky. Ona, že je to možné, ale nikdy nebude fungovat. Je to stejné, jako že nikdy nebude americký sen funkční mimo USA.
Máte mít svoje sny a svoji výchovu – řekla mi. Nic nemáte kopírovat. Pak vznikají „mixleši“.
A něco na tom je.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz