S pohledem na všechno kolem vás lze dělat divy - lze ho zakřivit, narovnat, hodit do obloučku, mírně zaostřit či naopak rozmazat – a málokdy si při tom uvědomíte, že pořád jde o tu jednu věc.
Základními úhly pohledu je vždycky "pro" a "proti". Potom teprve přichází ty další. Je zajímavé, že pozitivní náboj těch "dalších" je pouze měřítko, co nám to přinese do kapsy, nebo jak moc nám to ublíží.
Spíše než tato měřítka mě zajímá, kde se berou, a proto jsem si uvědomil, že celá uprchlická krize a její vnímání mnoha pohledy je naprosto ideální studijní materiál.
"Pro" a "proti" v celém svém lesku.
Nebudu vám předkládat řešení, co se má a co nemá, od toho je tu mnoho jiných – já se chci bavit o lidech, jak oni sami krizi vnímají, jak oni jsou "pro" a "proti" – a proč "pro" nebo "proti" jsou.
Tím "pro" a "proti" nemyslím, jestli je dobře pomáhat, ale mluvím o způsobu, jak lidé právě svoji stranu prezentují druhým. Není nic zvláštního, že se vyrojily články a pod nimi diskuzní příspěvky, z nichž je jasné, že někteří lidé se nedomluví a vnímají uprchlickou krizi a svoji roli v ní rozdílným způsobem.
Pokud jde o medializace z rukou profesionálů dnešní doby je situace v celkovém sto bodovém měřítku 95 ku 5, přirozeně ku "pro". Jasná převaha pozitivního ladění a solidarity. Pokud se zajímáte o těch titěrných pět bodů proti, to jsou takové ty drobné zprávy, že tu a tam se mezi uprchlíky najde nějaká ta nemoc, zloděj nebo někdo, kdo není z Ukrajiny, a přesto žádá pomoc.
Číslo je však jiné, když se do médií dostanou takzvaně lidi z ulice. To jsou právě blogy, příspěvky na internetu, diskuze, sociální sítě. Tam čísla jsou už jiná. Teď tak 65 ku 35, stále "pro". Tam se situace vidí už poněkud jinak, protože pohled obyčejného člověka není tolik konfrontován jako pohled některých novinářů s potřebnou vidinou určené reality.
Ten rozdílný poměr je tím, že lidé si nejsou rovni, a nikdy nebudou.
Vezměte si jeden příklad.
Dva lidé. Stejný produktivní věk. Jeden žije ve velkém domě v klidné čtvrti na okraji velkého města. Svůj dům má za léta ozdobený do vlastní ideální podoby, má dostatečný příjem, odpoledne tráví sportem, léto a zimu dovolenou – a na uprchlíky pomáhá finančními příspěvky a vyvěšenou ukrajinskou vlajkou.
Druhý nemá takový dům a nemá ani klidnou čtvrť, třebaže bydlí taky na okraji velkého města. Navíc má jeho čtvrť nové nájemníky bydlících v červených stanech a trávící svůj den pokuřováním cigaret, žebrotou a opakovanými návštěvami nedalekého supermarketu. Odpoledne ten člověk tráví prací, stejně jako léto a zimu – na uprchlíky pomáhá finančními příspěvky placenými ze svých daní. Ukrajinskou vlajku nemá.
Zaměstnání prvního je poklidné. Sedí v kanceláři, vídá se jenom s určitými lidmi, s nimiž povětšinou probírá uprchlickou krizi a s nimiž se shodne na větší pomoci jim. Pokud jde mezi lidi, stýká se pouze s těmi, s kterými se setkat chce. Většinou se s nimi baví o uprchlické krizi a shodne se s nimi, že se musí více pomoci.
Zaměstnání druhého tak poklidné není. Ve své práci si nemůže vybírat s kým se setká. Proto má oproti prvnímu výhodu (ale i nevýhodu v jednom) že má možnost srovnání. Dokonce vidí ve svém zaměstnání konflikty, jejichž základem je právě uprchlická krize – ale jelikož je číslo 95 : 5 ku "pro", nesmí je řešit, a to z toho důvodu, že by mohl být za svou iniciativu perzekvován. (To není výmysl, kolegovi je přislíbena stížnost od Čecha, jemuž se nelíbilo řidičovo chování vůči opilým Ukrajincům kouřícím ve voze – Češi umí postavit věci na hlavu.)
Úhel pohledu – kdo z nich bude "pro" a kdo "proti"? Kdo koho bude osočovat? Samozřejmě že oba navzájem – první toho druhého, že nejde s většinou, která je jasná – druhý prvního, že nevidí, co se děje, a co se ještě dít může.
Nevýhodou pro druhého je, že se často nechá slyšet někdo z Vlády nebo řadový politik z vládnoucích stran, jak moc dobře celou krizi zvládáme. Teď navíc od nich podobné hlasy budou narůstat, protože je před volbami (u nás je pořád před volbami), a tak se není co divit, že už i pan Premiér se nechal slyšet, že v Evropě jsme ohledně uprchlíků a zvládání této krize nejlepší.
Takhle si může vyskakovat Němec, ne Čech.
Víte, koho mi pan premiér připomíná? Potěmkina. Grigorije Alexandroviče Potěmkina. A u něj to nebyly jenom vesnice. Ten uměl ukazovat i jiné věci. Ten uměl přesouvat lidi, dobytek, armády, aby ukázal, jak je všeho nadbytek – ale všechno to dohromady hnal jen jako ten dobytek
Já si i myslím, že pan premiér trpí nějakou křivdou z dětství a teď se snaží ukázat dřívějším oponentům (těm, co ho šikanovali), že je král a že dostane takový uznání od celého světa kolem, že se z toho všichni podělají. Bohužel nejvíc my.
Ale je to jenom úhel pohledu. Zatím vede ten, co je "Pro". Zatím. Nebude to tak věčně. My jsme Češi – a ať se děláme krásnými až na půdu, pořád v nás je to, že ryba a host třetí den smrdí.
A pak se ještě říká.
Zavřu kočku, pustím psa.
