Když (jak) se píše blog
Nejideálnější je pro mnohé činnosti klid - činnosti, u kterých si lze klid představit. Jsou takové, u nichž klid moc nenajdete, jako třeba, když řídíte tramvaj, avšak takové psaní blogu si lze v klidu dobře představit.
Jen si to tedy představte: místnost, klidná, případně s tichou hudbou. Nic v ní kromě hudby a svých myšlenek neslyšíte. Jste skoro jako ve svatyni, blíž něčemu, čeho se chcete dotknout. Cítíte vůni kávy ze šálku na stole, možná vůni nábytku, prostředků na jeho ošetření, třeba i vůni vonných tyčinek - případně cigarety, pokud na ně jste, možná místo kávy vůni alkoholu, abyste Múzu řádně poškádlili a trochu se rozpumpovali.
Pak už to jde samo, skoro. Prsty lítají po klávesnici, slyšíte svůj hlas, pokud si text říkáte (nebo nadáváte, když Vám to nejde), máte pocit, že i slyšíte přibývající písmenka na monitoru. Když jsem psal na psacím stroji, ani to nebyla představa, ale jako by skutečně každé písmeno a pak slovo svůj zvuk mělo.
Díky psaní na stroji i dneska buším do klávesnice počítače tak, aby to bylo slyšet. To se asi neodnaučím. Psaní musí mít fyzickou energii, kterou každým úderem písmenům a slovům předáváte a chcete ji poslat dál až ke čtenářům.
Takové psaní nemůže skončit špatně. Objeví se z něj něco velkého, přímo velkolepého. Něco, co zazáří a ukáže cestu. Změní čas a změní dějiny. Krása.
Až na takový detail, že takhle to není. Alespoň ne u mě. Škoda.
Poslední blog o politickém humoru jsem psal v prostoru Masarykova nádraží na zahrádce provozovny rychlého občerstvení, co prodává karbanátek v housce, a o klidu se mluvit nedalo.
Prvním zvukem při psaní nebyl klapot klávesnice, ale pokus odříznout stánek s občerstvením. Foto přikládám. Jestli se povedlo, nevím, musel jsem střídat linku dvacet šest.
Další zvuk byl klavír. Je to hezký nápad, jak si tady poslechnout hudbu, ale mohl by ho taky někdy někdo naladit. Nejlépe nějaký ladič pian. A pokud ne ladit, tak k němu nepouštět hodně malé dítě.
To byl koncert. Taková hudba dneska frčí. To je jedno, že se nedá poslouchat, ale je to hit. Dítě se do toho opřelo všemi deseti a hlavou a matka uronila slzu, jak je její dítě geniální.
"Kupte si košile!" volala žena v kšiltovce a ukazovala na košile naskládané na lavici. "Sléééééva! Mám posledních pěéééééét!"
Zdálo se, že košile než se se ocitly na lavici, visely někde na balkoně.
Dítě na piáno rozjelo další hitovku s názvem Blmblmpískhuuuh, čímž určilo hudební styl na příští sezonu. Zloději stánků řezali a košile nikdo nechtěl, i když na ně bylo upozorňováno. Do toho hlášení oznamovalo odjezd vlaku na Kolín a securiťák se hádal s bezdomovcem, který tvrdil, že nikam nepůjde, protože už druhou hodinu čeká na přípoj, a rozhodně není bezdomovec.
Do toho jiná maminka dvou dětí, o nichž si na rozdíl od té první nemyslela, že jsou geniální, kopla do dětské motorky, která urazila dva metry a pak spadla na bok. Starší dítě k ní přiskočilo, zvedlo, nasedlo a dvěma odrazy odjelo pryč. Mladší dítě začalo brečet a ukazovala na hračku.
"Jsi spokojená?!" křikla maminka na starší a snažila se mladší utišit.
Starší dítě sesedlo a začalo se drbat ve vlasech.
"Můžeš mi říct, jak se to chováš?" zeptala se maminka toho sotva pětiletého dítěte.
Dítě nevědělo. Druhé se utišilo a drželo se matky za ruku. Na motorce už nikdo nejel.
"Já tu ani nemůžu čekat, jo?" volal bezdomovec na ochranku a balil si svůj život celý ukrytý do několika tašek z Ikey.
Stánek se nepodařilo odříznout ani na podruhé, a je dost možné, že se o to ani nesnažili a jenom řezali kus železa.
Hit číslo tři - Rachmaninov Bíí bííí buch buch v mol. Oznámení, že vlak na Čelákovice odjede ze třetí koleje.
"Poslední košileeeeee. To je dobrýýýýýý..."
"Pane, tady nemůžete sedět!" ozval se hlas za mnou. Nebylo to na mě. Kluk od karbanátků mluvil se starším pánem, co si sedl ke stolku za mnou za zády. "To si musíte něco koupit."
"A proč bych si něco kupoval?" ptal se starší pán a ukazoval nakousnutý chleba v ubrousku. "Já mám!"
"Ale to musíte mít od nás, jinak tady nemůžete sedět!"
"Já mám."
"Ale ne od nás!"
"Hej pane, vám by košile slušela!" volala ženská.
Třísk třísk třísk do piána. Třísk buch, dldldldl...
Já psal do počítače o humoru.
"To je strašný," řekl pán a balil chleba. "Člověk si už ani nemůže sednout!"
"Poslednííííííí kouskýýýýý!"
A do toho já píšu kritiku na kýč politického humoru - a jako druhou rovinu si začnu myslet, že bych měl někdy napsat, jaké to je vlastně psát blog a jak by bylo pro mě i nepřirozené psát ho někdy někde v klidu.
PS: Někdy napíšu, jaké to je psát v posledním autobuse dne směrem na Vysočany, když s vámi autobusák vymete oblouk v Malešicích směrem dolů na Hrdlořezy.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz