Politické vtipy a reakce, od kterých nečekáte moc
Avšak zajímavá, alespoň pro mě, je tematika zesměšňování, a ani ne tak přímo zesměšňování samotného jako spíše zkoumání, co je to za lidi, kteří jej vytvářejí.
Zesměšňování není to samé co vtipy. Myslím tím hlavně vtipy ne vulgární, a rozhodně ne něco, co vtipem není.
Když jsme u těch vtipů, líbí se mi tenhle:
Pan Babiš přinese domů kufr peněz a jeho paní říká:
"Proboha, Andreji, zase prachy, kam to dáme?"
A pravda, není to kam dát. Prádelník plný, matrace narvané, skříňky jakbysmet - tak snad do peřiňáku se ještě něco vejde.
Tak to do něj nasypou, a aby zaklaplo víko, oba na něm sedí a tlačí a tlačí, až konečně víko cvakne.
Pan Babiš si oddychne:
"Uf. To bylo něco. A to si představ, lásko, že jsou i manželství, kde vydělávají oba!"
Vidíte, žádný fekální humor, jde se rovnou na jádro věci, a to je nejlepší.
No když jsme u těch vtipů, tenhle jsem četl nedávno.
Důchodkyně buší na vrata Kramářovy vily a volá:
"Parchanti. Co jste to udělali? Důchod mám menší, všechno je dražší, nikdo se o nic nestará, každej by jenom kradl. A co já, mně nikdo nic nedá?"
A za vraty se ozve:
"Ale babičko, kdy jste slyšela, že by kdy na moři piráti byli charita!"
Tak konec humoru, blíží se volby.
A s nimi se přiblížila i snaha tomu druhému dát políček, za co to jenom jde (dlouho se nestalo, že by se politik sám fackoval - to se snad naposledy stalo za Kennedyho, když přiznal chybu s Kubou).
Zjistil jsem a Vy jistě taky, že ať politik z jakékoli strany řekne, případně publikuje cokoli, a může to být myšleno sebelíp, případně je to jako výrok pro mnohé logický, vždycky se najde někdo, kdo ten výrok zesměšní.
To třeba někdo z politiků, třeba, napíše větu. "Kola místo aut? To fakt nechci. A co Vy?" - a už je oheň na střeše, případně mnozí mají u zadku ohýnek, případně u něj cítí příležitost.
Ekoaktivisté, ty jsou jasný. Ty se jdou rovnou někam opásat řetězy a spojit se vlastní dobrou vůlí, o níž doufají, že z ní něco kápne.
Což mi připomíná, jak kdysi v čase předvánočním protestovali na Andělu aktivisté proti zabíjení kaprů a stáli vedle sebe, pusu zalepenou a v ruce cedulky hlásající o vraždě. A co si myslíte, že napadlo tramvajáka, který měl na Andělu přestávku a v ruce tácek s klobásou.
To by nebylo tak až moc, že jsem ji mlčenlivým nabízel, jestli si nechtějí kousnout, ale když jsem dojedl, objevil se vedle mě kolega, který má stejný smysl pro humor, a já na něj vedle těch ostatních křikl:
"Končit, pozor!"
Kolega se přehnaně napřímil a já pokračoval:
"Z těchto bojovníků si vezměte příklad, vojíne."
Ukázal jsem na stojící vedle sebe.
"Ani se nehnou! Ani nemuknou! A rozhodně nežerou maso! A nejen maso! Oni nežerou ani kytky. A proč nežerou kytky? Protože by to byla vražda a příští rok by nám tu v květnu protestovali květináři. A co tedy žerou? Ano! Žerou šutry. Není to nejlepší a nejvydatnější strava, ale stačí jeden dva kousky a už nemáte hlad."
Jeden z protestujících v té chvíli vypadl z role, strhl si lepící pásku ze rtů, což ho muselo bolet, a v nefalšovaném orgasmu emocí svých devatenácti let nám řekl, abychom šli do prdele.
Tak jsme šli na linku dvanáct.
Ale zpátky k tématu.
Tak někdo napsal co napsal, myslím, že docela srozumitelně, ale jak jsem pochopil, a Vy jistě také, v politice nejde jenom tak spoléhat na dobro myšlenek a třeba i na to, že Váš politický oponent uzná, že byste mohli mít alespoň trochu pravdu nebo že byste dali do placu myšlenku, o níž by se dalo přemýšlet - ne kdepak, to nejde, protože až to naopak půjde, už nebude politiků potřeba - a tak se stalo, že i z prostého prohlášení šlo udělat vtip.
Někdo třeba na to, třeba, napíše - "Jistě, když auta, tak jedině bez kol."
Jsou vtipy dobré, špatné a vtipy plné alibi. Ten poslední případ je vtip, který dělá z někoho blbce, ale i tak se pořád tváří, jak je jeho interpret vtipný a nevinný. Je to laciné, ale svůj potlesk si to najde.
Třeba předchozí odstavec, třeba, byla moje odpověď na nějaké jiné třeba, ale svým způsobem je takovým nejkratším možným shrnutím situace, když proti někomu jdete za každou cenu. Prostě ho vymácháte třeba i v čisté vodě, a že v ní není bahno, nevadí, je mokrý a bahno si na něm snadno domyslíte.
Samozřejmě my žijeme v době, kdy nejde ukázat, že tenhle to dělá, a tenhle ne, protože my jsme takoví a je to naše vyjádření postoje k celé době kolem nás. Přesto dle mého podobné vyjádření není správné, poněvadž je to skutečně alibismus pro naše vlastní činy.
Já jsem utopista, netřeba třeba mi to psát. Jsem takový. Moje představy jsou ideálními obrazy klidné a vyrovnané společnosti (i když to zní jako reklama na dámské vložky), která je usměvavá, upřímná a negativa jsou jí cizí.
Taky vím, že nejvíc já v tomhle ohledu trpím právě před volbami, kdy se negativa rozjedou na nejvyšší možné obrátky - a jelikož v téhle zemi jsou pořád nějaké volby, poněvadž hodně lidí ještě nebylo někam zvoleno, je moje utrpení byť s krátkými přestávkami skoro nepřetržité.
I tak si však myslím, že lidé by mohli alespoň trochu najít soudnost a položit si sobě otázku - zdali jim někdy jejich výroky za to stojí. Jestli potřebují poplácání svého Egona nebo Egonky tolik, aby měli pocit, že žijí svůj velký život, v němž jsou, nebo si představují, že jsou obdivováni a mají tak ve své existenci smysl.
A teď nemyslím výroky pouze politiků, na které to hnedka otočíte, abyste měli klid.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz