Holčičí internát (Z románu Žena mimo život)

Je sobota, a tak se zase podíváme na Žanetu a její život mimo něj. Tentokrát když bydlela na inernátu a měla svoje starosti - o život.

Na intru mám tu nejhorší možnou pověst. Jsem blbá šprtka – ne jenom šprtka, ne jenom blbá, jsem blbá šprtka. Mají mě za holku, co se snaží být chytrá, ale nejde jí učení. Být jenom šprtkou, mám samý jedničky a učitelé mě mají rádi, a všichni ostatní nenávidí. Být blbka, mám blbý známky, učitele mě považují za nicku, ale pro ostatní bych byla alespoň podivín – a možná bych tak v kolektivu zabodovala. Ale jsem blbá šprtka a to je špatný na všechny strany, kam se jenom podívám.

Jsem ráda za každou pozornost – ačkoli paradoxně, když si mě nikdo nevšímá, taky se nezlobím. Nevšímání znamená nedělání vtipy na mě. Ztloustla jsem. Díky rohlíkům. Cpu se jimi, jak mám odpoledne nebo večer čas. Ryk a někdy i řev okolo se snažím odfiltrovat. Holky se v jednom kuse hádají – a taky lžou.

Nejvíc se lže o klucích, jako by o ničem jiném ani lhát nemělo význam. Kluci a první vztahy jsou tím nejdůležitějším, co tady na internátě jede. Jsou hnacím motorem života a správné historky tu mají mezi děvčaty cenu zlata. Říkám záměrně správné, nikoli pravdivé. Pravda nikoho nezajímá. Pravda o tomhle je něčím, co se snažíme mezi řádky nevnímat. Navíc nám jde o detaily. O pikantní detaily.

Doba získávání informací internetu nebyla zase tak daleko, což ale taky znamenalo, že právě teď jste na ni mohli zapomenout. Málokterá holka taky třeba viděla opravdové porno – já tedy ne. Hanbatý časopis ano, ale skutečné hardcore porno, o tom jsem neměla zdání, stejně jako o tom internetu: Někde to bylo, blížilo, ale já s tím zkušenosti neměla.

Ani zkušenosti s něčím ne tak tvrdým, jako je sex. Skutečný sex. Ne náhražka vlastních dotyků, ale zasouvání penisu do mě.

Navíc jsem se toho bála. Přirozeně jsem mockrát slyšela známou historku, že první sex bolí a protržení panenské blány je srovnatelné s politím kyselinou. Vždycky jsem se uklidňovala, že já nejsem ještě tak daleko, abych na něco podobného vůbec myslela. Já se sotva líbala – tedy pusinkovala. Líbání mi přišlo nechutné a při představě, jak mi kluk cpe slizký jazyk do pusy, jsem skoro omdlévala. Avšak jako pozadí historek jsem líbání zase tolik tragicky nevnímala. Šlo přeci o vyprávění.

Petra byla malá, černovlasá, s velkýma hnědýma očima, která se pořád usmívala a měla takový ten výraz frajerky, a podle mě i frajerka ve skutečnosti byla. Její historky nejen že byly správné, ale u ní jsem věřila, že jsou i pravdivé. Učení ji moc nezajímalo, a taky ve škole vydržela pouze první rok a po prázdninách se už neukázala.

Měla modrý diář, a kromě dat narozenin kamarádek, si k datům připisovala, co zrovna s klukem v onen den sexu prožívala. Ne že by nám diář ukazovala – to by bylo zvláštní a každý mohl o pravdivosti záznamů pochybovat. Viděla jsem ho ležet na stolku a nakoukla do něj.

Nevím, kolik kluků či mužů doopravdy vystřídala, avšak na milostné strádání si stěžovat nemohla. Až jsem se za ni zastyděla, když jsem v řádcích viděla různé symboly a zkratky. Nejprve jsem si uvědomila, že namalované rty u Petry obyčejné líbání neznamená. Líbání u ní byla samozřejmost, nebo možná zdržující zbytečnost, ačkoli vyprávěla, jak se ráda líbá a popisovala, že nejvzrušivější je kmitání jazyka na špičce toho druhého, přičemž oba mají pusu pootevřenou.

"Z toho prostě hned vyteču!" tvrdila Petra.

Já bych se poblila.

Namalované rty v diáři pro Petru znamenal v ten den zážitek s orálním uspokojením (pravděpodobně s jejím jemu), zkratka vysp. soulož. Ostatní malůvky jsem raději neřešila a diář odložila. Pamatuju si, že jsem si pak hned umyla ruce.

Helena tolik zkušeností neměla, ale její o něco méně vzrušující historky v ději vyvažoval jednoduchý pragmatismus, jak ke klukům/mužům přistupovat. Nemá význam jim dávat všechno, když vy za to nic nedostanete, nebo dostanete málo. Vlastně byste za to měli dostat mnohem víc než on. A Helena tím nemyslela pouze vzrušení a pocit uspokojení.

Já vlastně netušila, jak onen pocit uspokojení vypadá. Podle historek to muselo být něco nadpozemského, poněvadž Petra vyprávěla, jak se při orgasmu zmítá a div kluka nerozmačká, jak ho divoce a silně svírá. Helenin popis nebyl tolik vášnivý, přesto přiznávala, že za tu chvilku, kterou prožívá při vyvrcholení, by byla schopná klukovi ledacos odpustit – přirozeně ne na dlouho. Je dobré se brzy vrátit nohama na zem a přemýšlet, co si zasloužíte.

Angelina měla jiný názor. Angelina měla vždycky jiný názory. Dokázala se s holkama shodnout na úžasnosti celého vyvrcholení, ale jeho vážnost nebrala tak moc. Angelina nikdy věci ohledně kluků nebrala tak moc. Připadala mi jako by éterická, jako by byla zvláštní bytost, která sice vlastní ženské tělo, hubené a kostnaté (ten typ, o němž si řeknete, že jí nikdy nevyrostou pořádná prsa), ale uvnitř v něm je něco zvláštního, ne z tohoto světa, aspoň co se citů a emocí týče.

Byla zvláštním způsobem chladná. Ne že by se nám stranila. Od toho jsem tu byla já. Ale vždycky z ní proudila nadřazenost a z ní pramenící klid, který tomu prvnímu dodával na síle a holky se s ní do křížku nepouštěly.

Historky poslouchala jako by až v druhém plánu – v tom prvním seděla na posteli, záda opřená o oprýskanou zeď posetou vyrytými jmény s mnoha doplňujícími slovesy, jako třeba o milování nebo šukání. Většinou si četla knihu, ne časopis (knihu, kterým já nerozumím) a občas zvedla hlavu, jako by vyprávějící a posluchačky zkontrolovala v jejich pozornosti. Pak si olízla dlouhý prst a otočila stránku.