Ne vše, co teče po podlaze tramvaje, jsou slzy
Je viditelné, jak se mnozí lidé v současném stavu krize snaží a jsou jinými lidmi než dřív. Koho by taky napadlo před měsícem, že někdo bude dělat něco zadarmo a bude se chovat úplně jinak, než jak je "normální".
Přiznávám, že jsou lidé, kteří se takhle ve společnosti a ke společnosti chovají stále (stav nestav) – ale není taky ničím zvláštním, že výjimečné situace vedou k výjimečnému chování, bohužel z obou stran spektra smyslu.
My tramvajáci, ostatně jako ostatní řidiči MHD a jiní pracovníci přicházející do styku s lidmi, zažíváme nyní při své práci smíšené pocity. Nebudeme si nic nalhávat, lidí není moc, provoz je slabý, nehodovost skoro na nule – na druhé straně jsme vystaveni vyššímu riziku nákazy, poněvadž se pro některé "členy společnosti" stáváte se svým prostředkem jejich karanténou. A já nevěřím, že jsou v ní všichni zdraví.
Ale o tom taky psát nechci. Chci psát o něčem jiném.
Třebaže restaurace a bary jsou zavřené a žádají za to kompenzaci – a já jsem se k tomuto problému už vyjádřil komentářem ve znění:
Tohle je moc složitý. Samozřejmě, že chtějí pomoc – kdo ji nepotřebuje, že? Ale mně se nelíbí, že je to formulováno tak, jako že Vláda nařídila, a proto je na vině a má platit.?Pokud je to takhle chápáno, můžeme se zařídit jinak – nechat otevřeno, ale na dveře dát ceduli: "Dobrý den, pojďte dál, budete obslouženi, ale hrozí vysoké procento nakažení smrtelnou chorobou."?I tohle je řešení.
Třebaže jsme právě v tomhle směru spadli do ekonomické recese, pořád se najdou lidé, kteří se rádi napijí, a třeba tím trochu zmírní psychickou zátěž ze dnů kolem sebe. Nemám nic proti tomu. Proti nemocem se dá bojovat různými způsoby – jen prosím některé (nebo stavy po nich) neukazujte v MHD.
Nebyl to člověk, který by měl s pitím větší zkušenosti. Asi se jenom nechal víc nalákat démon alkoholu, což mu ovšem neuděluje pardon, aby se choval jako dobytek a v téhle situaci svým rozhodnutím zaměstnával několik lidí, kteří mohli být užiteční někde jinde.
To mi na celé dnes popisované věci vadí. Ta lhostejnost ke stavu věcí, které kolem jsou. Neschopnost domyslet svůj čin do konce, nebo ho naopak domyslet s tím, že lidi prostě naštvete – je to stejné jako příklad betonových pražců posazených na koleje.
Tak jsem toho mladíka dovezl na konečnou, on tuhý jako kokosový ořech a na nic nereaguje – nic znamená, že se ho nesmíte dotknout, vůbec, odstup neodstup. Můžete tak maximálně zvednou hlas, dělat hluk, zvonit jako budík – a modlit se, aby nešel kolem někdo, kdo v tom hnedka uvidí ponižování bližního svého a napíše na vás stížnost. I to se stalo.
Řešení je, že zavoláte na dispečink a oni přivolají hlídku policie. Než dorazí, musíte tu "mrtvolu" stále hlídat. Nemůžete jít na záchod, umýt si ruce, dělat si své věci, které děláte o přestávce – nemůžete nic, jen ho hlídat.
Jak jsem řekl, že vy nemůžete na toaletu, neznamená však, že nemůže on. A tak prostě ho hlídáte, a já poprvé v životě na vlastní oči viděl něco, co jsem zhlédl jenom ve filmech nebo v televizi, a slyšel zvuk, který je trochu jiný, než jak mi ho příběhy ukazovaly.
Pořád nemůžete nic dělat. Chcete, ale nemůžete. Co kdyby tomu dotyčnému to pak vadilo. Ještě by se pak třeba jeho Papá mohl s vámi pohádat, že jste se nechovali jako pravý profesionál. Netolerovali jste ho. To se taky už stalo.
A tak koukám a říkám si, alespoň má roušku. Hodný chlapec.
Teď k policistům. Přijeli tři.
Není sporu o tom, že práce mají víc než dost a vždycky jí víc než dost mít budou, i za cenu toho, že za více práce jim automaticky nepřipadne vyšší odměna. Víte, já na tramvajích jsem si o sobě myslel, že jsem taky něco jako tvrdej kluk, že ledacos snesu. Jako že i mě nic nerozhází a ustojím hodně. No, ale včerejší večer to mi spadnul hřebínek.
Tak ho vytáhli a on jim nadával. Sprostě. Jak jinak. Nadávat sprostě policistům je trend. Kdykoli ho mohli sundat jednou ranou, dát mu deku, a osud ví, že by si ji mladík za své arogantní chování (že se ožral nebo zfetoval není omluva) zasloužil se vším všudy. Neudělali to. Poslali ho do parku, aby se vyvětral.
A ještě věc. Mladík to neustál a po několika metrech padnul jako v krasobruslení při špatně odpíchnutém Rittbergeru. Policisté se na to mohli vykašlat, ale oni ne. Vrátili se k němu a zkoumali, jestli není zraněný. Nebyl. Opilci zranění ustojí, protože při pádu nezatnou svaly jako střízlivý člověk.
Ruku na srdce – někdo, kdo vás má na háku, nadává vám, sprostě, pošle vás někam (dokonce si pořád stahuje roušku), a pak padne na hubu – kdo by se šel na něj podívat a zjišťovat, jestli není zraněný?
Mladík chvilku krasobruslil po tmavém parku (nebylo to na první místo, ani na desáté) a pak uviděl ve svém zorném poli tramvaj (mojí) a hodlal nastoupit. Asi chápete, že jsem tuto závadovou osobu nemohl do vozu pustit. Ne že bych se bál, že vykoná další potřebu. Mladík hodlal nastoupit uvolněný a vyprázdněný. Ale já zrovna desinfikoval sedačku. Ještě štěstí, že jsem měl jet do vozovny, protože jinak bych taky tramvaj vyměnil.
Jeho nástup nebo spíše pokus o něj mi připomněl zombie filmy. Plácal do dveří, mručel a jeho mozková kapacita nemrtvého stvoření odmítala přijmout impuls neuronů, že se dveře neotevřou – plác plác plác, mruuuu, mruuuuu.
Prostě nejel. Nemohl. Omlouvám se všem hodným lidem, kteří by si ho jistě vzali domů, omyli ho, nasytili, vyprali a čekali, až se z toho vyspí. Omlouvám se i členům neziskové organizace Opilec není zločinec.
Na závěr připojuji fotku, co taková tekutina ve voze dělá, když se vůz hýbá. Ano – teče. Teče všemi směry a žel i k nám do kabiny. Že je tam ještě stupínek, vás nijak neochrání od pocitu, že se najdou mezi námi tací ( i v téhle době), kteří na vás prostě...
Však víte.
Kolega H. při pohledu na fotku poznamenal: Když nás nedostane Covid-19, tak tyfus.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je
Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám
Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze
Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj
Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty
Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Pavel Hewlit
Ten náš frajer Rakušan
Nejspíše jste zaslechli zprávu, že pan ministr vnitra nechal na budově tohoto ministerstva ku příležitosti státního svátku vyvěsit tři vlajky – Naši, tu druhou a mezi nimi vlajku s Putinem v pytli.
Pavel Hewlit
Jak jsem se potkal s paní Postlerovou a něco jsem pak pochopil, a nejen o sobě
Paní Simona Postlerová je česká herečka a dabérka a její hlas poznáte bez váhání. Zabarvení hlasu je noblesa a tón je krása a někdy i mírně hlubší něha. Takhle bych ho popsal.
Pavel Hewlit
Jak se mi v tramvaji porvali tři rusky hovořící občané
Omlouvám se za kostrbatý název, ale dneska si nemůžete napsat jenom tak něco, třeba to, kdo je kdo, protože to by Vás hnedka mohli podezřívat, že někoho nemáte rádi.
Pavel Hewlit
Americká výchova jako základ konce Čechů aneb Rozmačkaný krabí chlebíček v novém tvaru
Vždycky si uvědomím ony smíšené pocity, jakmile se setkám s rodinkou, kde děti dávají o sobě hlasitě vědět, aniž by právě o tyhle projevy stáli jejich rodiče nebo kdokoli jiný v blízkém okolí.
Pavel Hewlit
Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)
A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.
Pavel Hewlit
Jak jsme našli morální polohu svého postoje k válce
A hned na úvod řeknu, že není překvapivá, neboť není ničím novým, co by se od malého, a přitom šikovného národa očekávalo.
Pavel Hewlit
Nebezpečí požáru koloběžek aneb Půlnoční sexy (skoro) hasič
Nemám některé lidi na koloběžkách rád. Nejen kvůli onomu pocitu moci, který ucítí, když pod sebou zavrní elektromotorem, a pomyslí si, že chodci jsou póvl vhodný k likvidaci.
Pavel Hewlit
Disney má další pohádkový genderově vyvážený zářez + něco o rasismu
Pokud je příležitost, nijak se svým obdivem k firmě Disney netajím. Je pro mě ukázkou nejen perfektně zvládnutého podnikání, vedení lidí, ale i ukázkou toho, jak rychle umíte v ledasčem otočit.
Pavel Hewlit
Jelikož nevíte, co Vás čeká, tak jste ještě „stateční“
Blíží se zima, a co se mě týče, já si myslím, že celá situace ohledně plynu dobře dopadne. Ne že by se vyřešila situace s válkou, ta se ještě tak dva roky nevyřeší, ale Vláda nesmí selhat.
Pavel Hewlit
Na základce bude nový předmět – „wellbeing“, a jedničku nikdo nedostane.
Musel jsem nejdřív trochu pohledat ve slovnících, protože tenhle název vůbec neznám a evokoval mi něco jako koupele a masáže, takže něco spojeného s wellness.
Pavel Hewlit
Jezte zdravě, ale přijdete o kouzlo našeho zdravotnictví, ale zase nezahájíte revoluci
Nijak nepopírám, že mnou popsané události mohou být shodou náhod, jako by se právě na mě krutý osud chtěl pomstít, že na zdravotnictví v politickém měřítku delší dobu kašleme a lidi v něm pochopili, že to jenom tak neskončí.
Pavel Hewlit
Velitelka celosvětové aliance demokratických sil paní Pekarová-Adamová
Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Pavel Hewlit
Jak bezpečně poznat Rusa, který volí Babiše
Včerejšek a v něm pan premiér Fiala ukázal našemu národu, jak je jednoduché v naší krásné a spokojené zemi rozeznat proruské živly, na něž je dobré ukázat si prstem.
Pavel Hewlit
Paní Pekarová Adamová si přeje svetrový mír a kdy točit pokračování hitu
Svetr paní Pekarové Adamová (dále jen P.A.) se stal již legendární záležitost a politička svým svetrem ukázala cestu, jak se vypořádat s nadcházející energetickou krizí.
Pavel Hewlit
Mi Němec sakásáme tocho Rassist Vinetů
Vy na sačátek musela nejdřív vědět, že mi Němec fždycky ferová osobnost. My dobže fždycky věděla, co je tobfré a co nicht tobfré a mi uměla ze fždycky poučit z der Lapsus.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 943
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1435x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz